1 VSPH 1498/2013-B-13
KSPH 35 INS 14621/2013 1 VSPH 1498/2013-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka: Jaromír anonymizovano , anonymizovano , bytem Slabce 137, 270 41 Slabce, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 14621/2013-B-6, ze dne 19. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 14621/2013-B-6, ze dne 19. srpna 2013, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení Jaromíra anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil konkurs na jeho majetek s tím, že bude řešen jako nepatrný. Stanovil dále, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 27. června 2013, č.j. KSPH 35 INS 14621/2013-A-10, Krajského soudu v Praze byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení jeho úpadku oddlužením. Při rozhodnutí o povolení oddlužení soud vycházel z údajů obsažených v insolvenčním návrhu dlužníka a jeho přílohách, z nichž vyplývalo, že průměrný měsíční výdělek dlužníka činí přibližně 27.000,-Kč, celková výše jeho závazků činí přibližně 1.500.000,-Kč. Na schůzi věřitelů svolanou insolvenčním soudem na den 19.8.2013 se však dlužník bez omluvy nedostavil (předvolání mu bylo doručeno dne 8.7.2013) a podle zprávy insolvenčního správce dlužník na jeho písemné výzvy k součinnosti nereaguje, ani s insolvenčním správcem jinak nekomunikuje. Proto soud I. stupně rozhodl o neschválení oddlužení dlužníka, neboť v jeho počínání spatřoval nepoctivý záměr dle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a podle § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře schválil. Vysvětloval, že jeho neúčast na schůzi věřitelů byla způsobena jeho omylem v datu konání schůze a dopis insolvenčního správce, který mu měl být doručen, ve skutečnosti nikdy neobdržel. Písemným podáním došlým soudu dne 9.9.2013 tuto skutečnost soudkyni vysvětlil a vyjádřil lítost nad svým pochybením.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 IZ, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 2 IZ i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ze zjištění provedených soudem I. stupně vyplývá, že celková výše pohledávek nezajištěných věřitelů činí v insolvenčním řízení dlužníka 1.220.410,34 Kč, dlužník je spoluvlastníkem budovy č.p. 137 na p.č. st. 241 a pozemku p.č. st. 241 v katastrálním území Slabce v ceně přibližně 1 mil. Kč, na kterých vázne zástavní právo zástavního věřitele. Dlužník je rozvedený a má vyživovací povinnost ke 2 nezletilým dětem. Usnesením ze dne 27.6.2013 A-10 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a o povolení jeho oddlužení, dlužník byl současně tímto usnesením předvolán k účasti na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 19.8.2013. Usnesení bylo dlužníku doručeno zvlášť do vlastních rukou dne 8.7.2013, dlužník se však k uvedenému jednání soudu bez omluvy nedostavil. Tuto skutečnost vysvětlil v přípise došlém soudu dne 9.9.2013 tak, že si datum schůze věřitelů poznamenal chybně do svého diáře, na schválení splátkového kalendáře však má velký zájem.

Ze shora učiněných zjištění dále plyne, že dlužník by měl dle aktuálně doložených příjmů uspokojit více než 2/3 zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Takový rozsah navrhovaného uspokojení nenasvědčuje primárně nepoctivému záměru dlužníka. Na druhou stranu je pravdou, že neomluvená neúčast dlužníka na schůzi věřitelů a při jednání o přezkumu pohledávek nedává dobrý obraz o serióznosti přístupu dlužníka k plnění jeho povinností. Odvolací soud však s přihlédnutím k tomu, že nezajištění věřitelé se schůze věřitelů neúčastnili, a soud by proto měl vzít v úvahu jejich zájem na co nejvyšší uspokojení a posoudit, zda uspokojení, které dlužník aktuálně nabízí, je pro tyto věřitele ekonomicky přijatelné, dospěl k závěru, že schválení oddlužení je i za této situace nejlepším řešením vzniklé situace. Zajišťuje totiž zřejmě lepší možnost uspokojení nezajištěných věřitelů, než zpeněžením majetku dlužníka, ke kterému by v důsledku prohlášení konkursu došlo.

Dle přesvědčení odvolacího soudu dosavadní průběh insolvenčního řízení nasvědčuje spíše tomu, že dlužník podcenil možné důsledky svého chování na neschválení oddlužení a následný průběh řízení je pro něho dostatečným poučením. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že dřívější konání dlužníka sice vykazovalo rysy lehkomyslného přístupu (v tomto směru se odvolací soud od ve své podstatě správného náhledu soudu I. stupně liší toliko při posuzování intenzity a míry dopadu dlužníkova jednání), nicméně při zvážení všech pro věc podstatných skutečností popsaných shora dovozuje, že je namístě umožnit dlužníkovi, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčil soud a zejména své věřitele o tom, že jeho snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníka konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud I. stupně zjistí zejména stanovisko věřitelů dlužníka ke schválení splátkového kalendáře a posoudí znovu podmínky pro povolení oddlužení s přihlédnutím ke shora uvedenému názoru odvolacího soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková