1 VSPH 1498/2012-A-15
KSLB 82 INS 17689/2012 1 VSPH 1498/2012-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení navrhovatelky-dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Chrastavská 265/14, zast. JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, sídlem Liberec 2, Na Poříčí 116/2, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec, ze dne 30. srpna 2012, č.j. KSLB 82 INS 17689/2012-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec, ze dne 30. srpna 2012, č.j. KSLB 82 INS 17689/2012-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec, dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč do 7 dnů ode dne jeho právní moci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 20.7.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice na základě jejího insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Protože z obsahu spisu vyplynulo, že dlužnice má dostatečné příjmy pro povolení oddlužení, jevilo se soudu I. stupně logickým stanovit výši zálohy v relaci na předpokládanou výši nároků insolvenčního správce v období od rozhodnutí o zjištění úpadku do okamžiku, než nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nebo k úhradě nákladů po prohlášení konkursu. Proto uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu jen ve výši 3.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Měla za to, že soud musí o jejím návrhu na povolení oddlužení rozhodnout v souladu s § 397 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Z toho dovozovala, že nebylo namístě argumentovat při uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení tím, že záloha je určena pro případ řešení jejího úpadku konkursem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu návrhu na povolení oddlužení odvolací soud zjistil, že v návrhu uvedené závazky pocházejí především ze spotřebitelských úvěrů, že dlužnice je vdova, má jen drobný majetek (běžné vybavení domácnosti) a její čistý měsíční příjem činí 11.863,-Kč (vdovský a invalidní důchod). Dále zjistil, že celková výše devíti nezajištěných závazků dlužnice činí cca 663.551,90 Kč, u nichž dlužnice očekává, že je uspokojí v zákonem požadované výši.

Dle orientačního výpočtu za použití kalkulátoru splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře by činila měsíční splátka dlužnice 4.014,-Kč, což za 5 let trvání oddlužení činí 240.840,-Kč. Od této částky nutno odečíst odměnu (750,-Kč) a náhradu hotových výdajů (150,-Kč) insolvenčního správce, která činí 900,-Kč bez DPH (1.080,-Kč s DPH-je-li insolvenční správce plátcem DPH) za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z uvedeného je zřejmé, že pro nezajištěné pohledávky (663.551,90 Kč) lze použít jen 240.840,-Kč minus 54.000,-Kč (resp. 64.800,-Kč včetně DPH), tedy částku 186.840,-Kč (resp. 176.040,-Kč), což představuje jen 28 % (resp. 26 %) hodnoty nezajištěných pohledávek. Z uvedeného je zřejmé, že očekávání dlužnice, že její příjmy umožní povolení oddlužení jsou prozatím neopodstatněné.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že předpoklad dlužnice (nenabídne-li další dodatečné prostředky pro své oddlužení plněním splátkového kalendáře), že její úpadek bude možno řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře, je prozatím předčasný. Proto naznačená úvaha soudu I. stupně o tom, že ani prohlášení konkursu na majetek dlužnice není pro tuto chvíli vyloučeno, je naopak správná. Pokud jde o výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, shledal ji odvolací soud za přiměřenou-bude-li úpadek dlužnice řešen oddlužením. Dlužno dodat, že bude-li úpadek dlužnice řešen konkursem, je její výše naopak nepřiměřeně nízká.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva