1 VSPH 1495/2016-B-36
KSPL 65 INS 20440/2015 1 VSPH 1495/2016-B-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka: Jan Fronc, nar. 28. srpna 1952, bytem Valeč, Růžová 93, o odvolání věřitele CASPER UNION, s.r.o., IČO 24830801, sídlem Praha 1, Olivova 948/6, zast. Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 55, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 20440/2015-B-24 ze dne 23. května 2016,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 20440/2015-B-24 ze dne 23. května 2016 se v bodu I. výroku v části, v níž bylo schváleno oddlužení dlužníka Jana Fronce, a v bodech III. a IV. výroku p o t v r z u j e.

II. Odvolání proti bodu I. výroku v části, v níž bylo rozhodnuto, že způsobem oddlužení bude zpeněžení majetkové podstaty, a proti bodu II. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, která nebyla tvořena nemovitými či movitými věcmi a penězi (bod II. výroku), s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce MTN-insolvence, v. o. s, budou uspokojeny částečně z příjmů majetkové podstaty a částečně ze státních prostředků (bod III. výroku), přičemž soud nevyhověl námitkám proti oddlužení dlužníka daným ze strany věřitele č.4 CASPER UNION, s. r. o. (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 11.8.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení podáním insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení.

Soud usnesením ze dne 5.11.2015 č. j. KSPL 65 INS 20440/2015-A-13 rozhodl o úpadku dlužníka a o povolení oddlužení, zároveň ustavil insolvenčním správcem dlužníka MTN-Insolvence, v. o. s. isir.justi ce.cz

Dne 24.3.2016 podal věřitel č. 4 CASPER UNION, s.r.o. (dále též odvolatel) opakované upozornění na skutečnosti svědčící o nemožnosti řešení úpadku oddlužením dle § 405 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), a námitky dle § 403 IZ. Tvrdil, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že jeho pohledávka vůči tomuto věřiteli činí 600.000,-Kč, přičemž správná výše pohledávky je vyšší než 1.200.000,-Kč. Dlužníkem uvedený závazek vůči společnosti s ručením omezeným EXIMO Trading je s největší pravděpodobností promlčen a nelze mít za to, že dlužník splňuje podmínky úpadku. Jeden ze závazků dlužníka měl být podnikatelského původu.

Odvolatel hlasoval hlasovacím lístkem pro schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Schůze věřitelů se nekonala s ohledem na to, že se nedostavil žádný věřitel.

Dlužník namítal, že již v roce 2000 podal návrh na prohlášení konkurzu, přišel o veškerý majetek, pracoval a minimálně 2/3 platu odevzdával exekutorům, čímž postupně umořoval svoje pohledávky. Dlužník má zaměstnání, přičemž jeho výdělek by se měl pohybovat kolem 14.000,-Kč čistého měsíčně.

Insolvenční správce ve vyjádření k námitkám odvolatele uvedl, že nezjistil skutečnosti, které by bránily schválení oddlužení. Poukaz věřitele na rozdíl ve výši pohledávky v návrhu na povolení oddlužení a jeho skutečnou výši byl důvodný, avšak věřitel i pohledávka byly dlužníkem označeny. Přesná výše pohledávky plynula z exekučního příkazu, a proto nebylo možno dovozovat snahu dlužníka pohledávku zamlčet. Pohledávka EXIMO Trading, s.r.o byla vymáhána v exekučním řízení vedeném na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. 27 EXE 2332/2011. Pohledávka původního věřitele VZP ČR pocházela z podnikání dlužníka (nezaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění), byla řešena dlužníkovým konkurzem, a proto nesouhlas věřitele s oddlužením z uvedeného důvodu nebyl na místě. Pokud dlužník bude dosahovat příjmu cca 14.000,-Kč měsíčně, bude schopen za 5 let uspokojit věřitele v rozsahu přes 40 %.

Soud zjistil, že dlužník není podnikatelem, je ve starobním důchodu, jehož výše se pohybuje kolem cca 10.900,-Kč měsíčně a je zaměstnán u LEADER ACADEMY, o. p. s. od 1. 5. 2016 a výše platu činí 14.000,-Kč měsíčně.

Dlužník nabídl věřitelům ve svém návrhu co způsob řešení svého úpadku oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře. Dlužník by ze svého současného příjmu, byl schopen uhradit věřitelům přibližně 40 % přihlášených pohledávek po odečtení odměny a hotových výdajů správce.

Odvolatel jako jediný hlasující věřitel zvolil jako způsob oddlužení dlužníka zpeněžení majetkové podstaty, při kterém lze očekávat příjem do majetkové podstaty ze zpeněžení dlužníkova majetku v nulové výši, a proto lze pochybovat, zda věřitel sledoval zájem na co nejvyšším a rychlém a hospodárném uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení, když dlužník nedisponuje žádným zpeněžitelným majetkem.

Jestliže dlužník nabídl předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení splátkovým kalendářem v rozsahu přes 40 % a nebylo mu pro námitky věřitele vyhověno, lze předpokládat, že dlužníkovi bude následně umožněno i osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 IZ.

Do insolvenčního řízení na majetek dlužníka se vedle věřitelů, které v návrhu a jeho přílohách označil, přihlásili věřitelé Mgr. Luděk Němec a společnost AgroZZN, a.s. Pohledávka Mgr. Luďka Němce byla do insolvenčního řízení přihlášena ve výši 18.600,-Kč a pohledávka AgroZZN, a. s. ve výši 282.274,-Kč. Dlužník pochybil, když pohledávky těchto věřitelů do seznamu závazků opomněl zařadit a dále pochybil i v tom, že u pohledávky věřitele CLEAR FINANCE, s. r. o. (předchůdce odvolatele) uvedl pouze výši 600.000,-Kč. Ve srovnání s celkovou výší přihlášených a zjištěných pohledávek ve výši 2.512.209,95 Kč šlo u dvou neuvedených věřitelů o zanedbatelnou výši pohledávek. Soud dospěl k závěru, že dlužník neměl v úmyslu pohledávku zamlčet či zkreslit, neboť její výše vyplývala přímo z přílohy označené dlužníkem a proto dlužník nesledoval nepoctivý záměr.

Neexistence mnohosti věřitelů, byla vyvrácena tím, že do řízení se přihlásili čtyři věřitelé s pohledávkami, které insolvenční správce ani dlužník nepopřeli.

Pohledávka z podnikání souvisela s nezaplaceným pojistným a byla řešena v rámci konkurzního řízení sp.zn. 26 K 43/2000. Ve smyslu § 389 odst. 2 písmeno b) IZ tak není třeba souhlasu věřitele se schválením oddlužení.

Soud měl za to, že pokud to byl odvolatel, kdo zvolil způsob oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, jež neskýtá předpoklad úhrady nejméně 30 % pohledávek věřitelů (dokonce 0 %), nelze tuto skutečnost hodnotit jako překážku bránící schválení oddlužení. Dlužník nabídl věřitelům při způsobu oddlužení plněním majetkové podstaty plnění v rozsahu podstatně vyšším, a to převyšujícím 30 % jejich pohledávek. Bylo na posouzení schůze věřitelů zvážit, který ze způsobů oddlužení je pro věřitele výhodnější a odkázal na rozhodnutí sp.zn. 1 VSPH 223/2013.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a namítal nesprávné právní posouzení a nesprávný postup v řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že připustil hlasování jediného věřitele mimo schůzi věřitelů a současně i konání schůze věřitelů, na které sice konstatoval nepřítomnost věřitelů, přesto dále jednal. Namítal, že podle § 403 odst. 2 IZ mělo být k projednání námitek nařízeno jednání. Soudu I. stupně vytýkal postup v rozporu s insolvenčním zákonem, když jej soud I. stupně nechal nejprve hlasovat o způsobu oddlužení a poté mu sdělil, že jeho námitky nepovažoval za důvodné. Dlužníku odvolatel vytýkal, že po dobu 15 let neplnil dobrovolně a že způsobil navýšení pohledávek o náklady exekučních řízení. Nesouhlasil ani s tím, jakým způsobem se soud I. stupně vypořádal s otázkou tvrzeného promlčení pohledávky věřitele EXIMO Trading, s.r.o., když jen odkázal na vyjádření insolvenčního správce, který pohledávku nepopřel. Ze shora uvedených důvodů odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se oddlužení dlužníka neschvaluje a úpadek bude řešen konkursem, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 403 odst. 1 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.

Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odst. 2).

Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odst. 3).

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.

Podle § 401 odst. 1 IZ hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný právní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti doručeno dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou dlužník k tomuto účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů (odst. 2).

O tom, že k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze přihlédnout z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně vyrozumí

a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního řízení,

b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Z obsahu podaného odvolání plyne, že důvodem nesouhlasu se schválením oddlužení dlužníka byla skutečnost, že byť věřitel č. 4-odvolatel hlasoval mimo schůzi věřitelů, soud I. stupně jednal na svolané schůzi věřitelů, na kterou se žádný z věřitelů nedostavil a dále tvrzený nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 11.8.2015 se dlužník domáhal zjištění úpadku a povolení jeho řešení plněním splátkového kalendáře.

Věřitel č. 4 CASPER UNION, s.r.o. jako jediný věřitel soudu I. stupně zaslal dne 11.2.2016 a 24.3.2016 hlasovací lístky, kterými navrhoval řešení úpadku dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty.

Na přezkumném jednání dne 1.4.2016 soud I. stupně konstatoval, že byť dlužník v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohl nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení v rozsahu asi 40 %, s ohledem na obsah hlasovacího lístku nelze schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale zpeněžením majetkové podstaty, byť dlužník nedisponoval zpeněžitelným majetkem.

Z protokolu z přezkumného jednání plyne, že se soud I. stupně námitkami odvolatele zabýval a že zohlednil při rozhodování o formě oddlužení jeho hlasování.

Pokud šlo o formu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, rozhodl o ní fakticky odvolatel, přičemž okolnost, že pohledávky nezajištěných věřitelů nebudou při zvolené formě oddlužení uspokojeny ani v zákonem stanoveném minimu 30 % jejich hodnoty, nelze hodnotit jako překážku bránící schválení oddlužení, neboť dlužník nabízel svým věřitelům při oddlužení formou plnění splátkového kalendáře plnění asi 40 % hodnoty jejich nezajištěných pohledávek. Bylo na posouzení věřitelů zvážit, který ze způsobů oddlužení je pro ně výhodnější.

Skutečnost, že schůze věřitelů nebyla s ohledem na absenci věřitelů konána, nemohla mít vliv na další průběh řízení ani na rozhodnutí o formě oddlužení. Po konstatování absence věřitelů na schůzi se soud I. stupně věnoval toliko zprávě insolvenčního správce ze dne 22.12.2015, osobní a výdělkové situaci dlužníka. Tím, že se soud I. stupně dále zabýval majetkovými poměry dlužníka a zprávou insolvenčního správce, nemohla být žádným způsobem poškozena procesní práva odvolatele, jehož návrhu na formu oddlužení ostatně soud I. stupně zcela vyhověl.

Pokud jde o námitku tvrzeného nepoctivého záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení, má odvolací soud shodně se soudem I. stupně (na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v tomto směru odkázat) za to, že dlužník nezamlčel údaje o závazku vůči věřiteli č. 4, když mezi přílohy návrhu připojil i exekuční příkaz Exekutorského úřadu v Rakovníku sp.zn. 087 Ex 315/05/P5 ze dne 2.6.2006, ze kterého plyne výše pohledávky jednoho z právních předchůdců odvolatele České konsolidační agentury ve výši 1.289.664,07, tedy ve výši překračující výši pohledávky uvedenou dlužníkem v seznamu.

Pokud jde o charakter pohledávky jednoho z právních předchůdců věřitele č. 4 VZP ČR, pro posouzení věci se jeví jako podstatná skutečnost, že dlužník v roce 2000 podal návrh na prohlášení konkursu (řízení vedeno pod sp.zn. 26 K 43/2001), a proto se skutečnost, že pohledávka věřitele č. 4 vznikla právnímu předchůdci věřitele č. 4 VZP ČR z podnikání dlužníka, jeví jako irelevantní (§ 389 odst. 2 písm. b/ IZ).

Pokud jde o tvrzení zpochybňující pluralitu věřitelů dlužníka a jeho závazek vůči jednomu z věřitelů, odkazuje odvolací soud na závěry přezkumného jednání ze dne 1.4.2016. Při tomto přezkumném jednání byly zjištěny přezkoumávané pohledávky všech věřitelů, a to z toho důvodu, že je nepopřel ani dlužník, ani insolvenční správce, ale ani žádný z přihlášených věřitelů. Nevyužil-li tedy odvolatel možnosti popřít pohledávku jiného z věřitelů zákonem daným způsobem při přezkumném jednání, není již možné dodatečně se v insolvenčním řízení zabývat tím, zda taková pohledávka je či není promlčena, neboť výsledky přezkumného jednání jsou, zjednodušeně pro poměry dané věci řečeno, konečné. Lze tak uzavřít, že námitka odvolatele zpochybňující pohledávku věřitele č. 2 EXIMO Trading, s. r.o. jeví se býti nedůvodnou.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud ohledně odvolání věřitele do části bodu I. výroku, bodů III. a IV. výroku podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v takto napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Pokud se týká odvolání do těch částí výroku, v nichž bylo rozhodnuto o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, pak odvolací soud v tomto rozsahu odvolání odmítl, neboť odvolatel není osobou k podání odvolání oprávněnou, jelikož pro tento způsob oddlužení hlasoval (§ 218 písm. b/o.s.ř. , § 406 odst. 4 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. září 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík