1 VSPH 1495/2014-A-12
KSLB 54 INS 17197/2014 1 VSPH 1495/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníků: a) Simona Chudobová, nar. 29. ledna 1979, b) Radek Chudoba, nar. 23. listopadu 1979, oba bytem Mimoň, Sídliště pod Ralskem 563, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 17197/2014-A-5 ze dne 26. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 17197/2014-A-5 ze dne 26. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníků.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 23.6.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci však existenci svého úpadku dostatečně neosvědčili, neuvedli podle soudu žádné konkrétní skutečnosti, které by o jejich úpadku svědčily, chyběly údaje o splatnosti závazků, přičemž potřebné skutečnosti nebylo lze jistit ani z příloh k insolvenčnímu návrhu, seznam závazků nebyl k návrhu vůbec přiložen. Soud proto insolvenční návrh dlužníků podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že vše řádně vyplnila, včetně kolonky č. 7 formuláře a že potřebné doklady zaslala. Ani k výzvě soudu I. stupně dlužnice odvolací námitky neupřesnila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

V insolvenčním návrhu přitom musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní, nebo že je v platební neschopnosti, anebo že je předlužen, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009 sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

V daném případě odvolací soud shodně se soudem I. stupně z obsahu insolvenčního návrhu zjistil, že insolvenční návrh dlužníků obsažený v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení neobsahoval všechny zákonem požadované náležitosti, když v něm nebyly uvedeny rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo hrozící úpadek. V kolonce č. 7 dlužníci toliko uvedli, že jej podávají jako manželé, nepodnikají a nemají závazky z podnikání ani zaměstnance. Veškeré závazky vznikly během manželství na základě smluv o půjčce či úvěru. Dlužník je ve výkonu trestu domácího vězení, je bez zaměstnání, dlužnice je na rodičovské dovolené. Svoji životní situaci řešili dlužníci půjčkami. Závazky nebyli schopni hradit, platby zastavili. Dlužníci však v insolvenčním návrhu neuvedli své konkrétní věřitele, neoznačili je jménem a příjmením či názvem, identifikačním číslem, bydlištěm či sídlem, neuvedli výše a splatnosti jednotlivých závazků, blíže nespecifikovali ani své majetkové poměry.

Nedostatky skutkových tvrzení o úpadku nebylo lze nahradit ani údaji ze seznamů majetku a závazků, které nebyly k návrhu přiloženy, ačkoli jde podle insolvenčního zákona o povinné přílohy (§ 104 IZ), které má dlužník povinnost k návrhu přiložit, aniž by bylo nutno, aby jej insolvenční soud k tomu výslovně vyzýval.

Určení výše a splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů je důležité, protože v souladu s § 3 IZ lze v insolvenčním řízení uplatnit toliko pohledávky po splatnosti déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále s institutem splatnosti pohledávek po dobu delší 3 měsíců nakládá ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ jako s jedním z případů úpadku ve formě platební neschopnosti. Splatnost pohledávek proto musí být v insolvenčním návrhu řádně vyjádřena, protože dlužník může mít vůči věřitelům i nesplatné závazky.

Ze shora uvedených skutečností plyne, že dlužníci v insolvenčním návrhu nevylíčili řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr o jejich tvrzeném úpadku.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníků vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud I. stupně postupoval správně, když dlužníkům neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužníci učinili k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníků končí, nicméně taková okolnost dlužníkům nebrání, aby podali insolvenční návrh znova tak, aby obsahoval všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková