1 VSPH 149/2016-A-11
KSLB 86 INS 31544/2015 1 VSPH 149/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužnice Petry Trávníčkové, bytem Tanvaldská 91, Vratislavice nad Nisou, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 86 INS 31544/2015-A-5 ze dne 28. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 86 INS 31544/2015-A-5 ze dne 28. prosince 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č.j. KSLB 86 INS 31544/2015-A-5 ze dne 28.12.2015 odmítl insolvenční návrh, jímž se Petra Trávníčková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 17.12.2015 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice v bodě č. 7 formuláře pouze uvedla obecné formulace, kdy se domnívá, že je v úpadku, má celkem tři věřitele, vůči nim má celkem tři závazky, věřitele neuvedla a ani výši svých závazků. Seznam závazků k insolvenčnímu návrhu dlužnice nepřipojila. Podle soudu prvního stupně dlužnice nepopsala v insolvenčním návrhu dostačujícím způsobem rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek a tyto skutečnosti soud nemohl zjistit ani ze seznamu závazků. Z tohoto důvodu soud prvního stupně postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. V odvolání pouze uvedla, že k insolvenčnímu návrhu připojila osm příloh, které nebyly zveřejněny v insolvenčním rejstříku. Mezi těmito přílohami je rovněž dárcovská smlouva uzavřena s Alenou Benešovou, seznam majetku a také seznam závazků. Je nutné, aby soud vzal tyto skutečnosti na vědomí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem. Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí v příslušném bodě a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě č. 7 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku a dále uvedla, že vůči třem věřitelům má tři závazky. V bodě č. 19 označila tři vykonatelné závazky, označila tři věřitele pouze tak, že uvedla název obchodní firmy, identifikační číslo a adresu jejich sídla neuvedla. Lhůtu splatnosti u žádného závazku neuvedla. K insolvenčnímu návrhu připojila seznam majetku, ale neuvedla o něm, že je správný a úplný, dále darovací smlouvu ze dne 17.12.2015, seznam majetku nepřipojila.

V daném případě z tvrzení dlužnice obsažených (toliko) v insolvenčním návrhu nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona měla více (v návrhu konkrétně a řádně označených) věřitelů, peněžité závazky po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že by je nebyla schopna plnit. Její vylíčení rozhodujících skutečností postrádá rovněž taková tvrzení, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nichž se má za to, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě seznamů závazků a majetku, neboť je dlužnice k návrhu nepřipojila.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné o odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 29. srpna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík