1 VSPH 149/2013-A-11
KSPL 54 INS 32332/2012 1 VSPH 149/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Radana Vondrysová, nar. 28. září 1979, bytem Horní Slavkov, Poštovní 789/40, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 32332/2012-A-6 ze dne 5. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 32332/2012-A-6 ze dne 5. ledna 2013 se m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 20.12.2012 mu byl doručen insolvenční návrh dlužnice. Soud odkázal na § 38 IZ, vyhlášku č. 313/2007 Sb., vyložil účel zálohy, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 119/2008-A-16 ze dne 30.9.2008 a na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010, zjistil příjmové poměry dlužnice a s ohledem na očekávané výdaje insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že v současné době je bez zaměstnání, její poslední příjem činil 10.500,-Kč, je vdaná a má dvě vyživovací povinnosti a není požadovanou zálohu schopna uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, dlužnice má celkem 14 věřitelů a 17 závazků v celkovém objemu přes 600.000,-Kč, v současnosti je bez příjmů, její poslední příjem činil asi 10.000,-Kč měsíčně. Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal rovněž manžel dlužnice, řízení manžela dlužnice je vedeno pod sp.zn. KSPL 54 INS 32334/2012, manžel dlužnice má průměrný měsíční příjem ve výši 14.900,-Kč a pobírá výsluhový příspěvek ve výši 7.703,-Kč. Dlužnice má dvě vyživovací povinnosti. Závazky dlužnice vznikly za dobu trvání manželství.

Pro rozhodnutí o odvolání je ovšem podstatné, že soud prvního stupně nedostatečně zhodnotil okolnost, že současně s dlužnicí podal u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení též manžel dlužnice Zdeněk Vondrys.

Z obsahu obou návrhů (a jejich příloh) odvolací soud zjistil, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto soudy mohou vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ obč.zák.). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají) být příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom,

že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Vrchní soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Zdeňka Vondryse změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 5.1.2013 (A-6), jímž mu uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč. Pro další průběh insolvenčního řízení dlužnice je podstatné, že projednávaná věc bude spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se dlužníka Zdeňka Vondryse vedenou pod sp.zn. KSPL 54 INS 32334/2012. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, postačí pro úvodní fázi insolvenčního řízení záloha, kterou Vrchní soud v Praze snížil v insolvenčním řízení manžela dlužnice na 2.000,-Kč.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. února 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová