1 VSPH 1486/2013-B-2388
MSPH 96 INS 714/2009 1 VSPH 1486/2013-B-2388

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, IČO 00033243, sídlem Praha 5-Jinonice, Na Hutmance 300/7, zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem, sídlem Mělník, Jiráskova 236, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání Ing. Tomáše Maška a Věry Maškové, bytem Mořina 211, zast. JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, sídlem Praha 8-Karlín, Prvního pluku 320/17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2159,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2159, se mění tak, že se určuje odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána ve výši 5.082 Kč za bezúplatný převod bytové jednotky a nebytové jednotky uvedené v jeho návrhu ze dne 30. ledna 2012 (B-1695) do vlastnictví oprávněných osob Ing. Tomáše Maška a Věry Maškové a náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů s tím spojených ve výši 1.000 Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o tom, že odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána (dále jen správce) podle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při převodu nemovitostí popsaných v jeho návrhu zveřejněném pod č.d. B-1695 činí 13.750 Kč + DPH (bod I. výroku), a správci uložil, aby vyčíslil náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu podle § 285 odst. 4 IZ v určené lhůtě 14 dnů, pokud je bude požadovat (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně především uvedl, že se správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo domáhal návrhem (B-1695) určení své odměny podle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) za převod bytové jednotky č. 1345/113 (bytu) a nebytové jednotky (garáže) a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku (dále jen jednotka) do osobního vlastnictví členů družstva dlužníka-oprávněných osob-manželů Ing. Tomáše Maška a Věry Maškové (dále jen odvolatelé) ve výši 39.600 Kč a na nákladech s tím spojených účtoval 500 Kč. Správce v návrhu rozepsal své jednotlivé úkony, jež musel provést za účelem převodu jednotky, což si celkem vyžádalo 16,5 hodin času.

Odvolatelé nesouhlasili se správcem vykázaným počtem hodin, neboť měli za to, že jsou nadsazeny, že řada úkonů byla prováděna nadbytečně či duplicitně, že šlo o standardizované úkony stejné u všech oprávněných osob a že požadovaná odměna je nepřiměřeně vysoká.

Dle stanoviska Vrchního státního zastupitelství v Praze by mělo být měřítkem pro stanovení výše odměny insolvenčního správce množství účelně vynaložené námahy, tedy jak kvantitativní složka odvedené práce, tj. počet úkonů a jejich časová náročnost, tak i kvalitativní složka, tj. sazba, jakou by měla být hodinová práce odměněna.

Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřoval celou řadu podkladů dotazy na nejrůznější subjekty, z nichž část uvedla, že pro určení odměny za bezúplatné převody jednotek nejsou kompetentní, a zbylá část v odpovědi uvedla různou výši odměn, které se pohybovaly v částkách 5.000 Kč, 13.000 Kč, 5.000 Kč, 4.500 Kč, 100.000 Kč, 15.000 Kč, 20.000 Kč nebo 30.000 Kč. Proto k určení odměny ustanovil soud I. stupně znalce, avšak k jím vypracovanému posudku (B-2028) nepřihlédl, neboť nebyl dle jeho názoru použitelný.

Soud I. stupně podrobně rozebíral § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, se závěrem, že při určení odměny insolvenčního správce je třeba přihlédnout zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti.

Ohledně délky doby konstatoval, že úpadek dlužníka byl zjištěn dne 17.4.2009, že první žádost o určení odměny správce obdržel 15.4.2010 (B-549), že první nesouhlas se správcem navrženou odměnou obdržel dne 30.12.2010 (B-769) a že poslední nesouhlas obdržel v červenci 2012 (B-1850), tedy že proces převodu jednotek trvá od prohlášení úpadku do července 2012. Proto uzavřel, že správcem kalkulovaných 16,5 hodin práce u oprávněných osob považuje za reálný.

Kritérium rozsahu a náročnosti úkonů správce naplnil soud I. stupně jednotlivými úkony správce tak, jak je správce vykázal, se závěrem, že jednotlivé věci oprávněných osob jsou v obdobném stadiu rozpracovanosti a že daná věc není žádnou výjimkou.

Soud I. stupně zaujal názor, že se odvolatelé mýlí, pokud měli za to, že správce nadbytečně kontroloval a ověřoval některé listiny. Dle soudu I. stupně nelze klást správci k tíži jeho pečlivost, když ověřoval, studoval a prověřoval doklady a listiny týkající se jednotlivých oprávněných osob, neboť v minulosti byly zaznamenány případy, kdy se některé osoby vydávaly za oprávněné osoby, ačkoliv jimi nebyly, nebo že anuita jednotky nebyla řádně splacena nebo nebyly vypořádány vzájemné závazky apod. Připomenul, že správce u dlužníka postrádal výhodu spočívající ve vedení řádných záznamů a složek členů družstva. Proto byla namístě pečlivost správce, jak ve vztahu k jeho odpovědnosti, tak i ve vztahu k věřitelům.

Soud I. stupně vyšel z internetových nabídek právních služeb, jež se pohybují v rozmezí od 1.000 Kč do 7.000 Kč za hodinu práce, protože analogie profese insolvenčního správce a advokáta je v projednávané věci srovnatelně nejbližší, když hodinová sazba práce se nejčastěji pohybuje mezi 2.000 Kč a 3.000 Kč. V dané věci neměl soud I. stupně důvod pochybovat o tom, že správce vynaložil na případ odvolatelů 16,5 hodin práce. Odhadl, že 2/3 z vykázaných hodin byla odborná práce, která vyžadovala specifické znalosti, zkušenosti, praxi a vzdělání a že 1/3 z vykázaných hodin byla práce jen administrativního charakteru. Odbornou práci ocenil soud I. stupně částkou 1.500 Kč za hodinu. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že správce musel evidentně důkladně nastudovat specifika dané problematiky, vč. přiléhající judikatury, avšak takové nastudování je použitelné pro všechny obdobné kauzy (s výjimkou na každý případ naléhajících rozdílností) , a s přihlédnutím k opakujícím se faktorům, ji snížil na částku 1.000 Kč za hodinu odborné práce. Jako přiměřenou odměnu za práci administrativního charakteru pak stanovil částku 500 Kč za hodinu rovněž s přihlédnutím k tomu, že i tyto práce podléhají určité shodnosti ve více projednávaných kauzách.

Při určení výše odměny správce vzal soud I. stupně v úvahu i odpovědi vyzvaných respondentů, byť pouze z orientačního hlediska. Závěrem shrnuto: soud I. stupně vzal v úvahu počet pracovních hodin vykázaných správcem, stadium rozpracovanosti převodu v případě odvolatelů, rozsah a náročnost prováděných úkonů v návaznosti na odborné, informační předpoklady a znalosti. Tak dospěl k závěru, že jako přiměřenou odměnu lze správci přiznat odměnu ve výši 13.750 Kč sestávajících z 2/3 odborných hodin po 1.000 Kč/hod. (11.000 Kč) a z 1/3 administrativních hodin po 500 Kč (tj. 2.750 Kč).

Protože má správce vedle odměny též právo na náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů, vyzval jej soud I. stupně k jejich uplatnění a doložení ve lhůtě 14 dnů.

Proti tomuto usnesení se odvolatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolávali se stenografických záznamů ze schůzí Poslanecké sněmovny a pořadů České televize, z nichž shodně vyplývá, že insolvenční správce dělá normální advokátní úkon, který spočívá v jednoduchých kancelářských pracích při převodu jednotky, za což mu od oprávněných osob náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech úkonů a odměna v obvyklé výši, která dosahuje řádově několik tisíc Kč. Měli za to, že jejich nárok na bezúplatný převod jednotky byl dostatečně osvědčen listinami předloženými správci dlužníkem (seznam členů družstev, seznam jednotek dlužníka, úvěrové smlouvy k investičním úvěrům anuitám, knihy členů) a že správce jen předstírá, že mu dlužník neposkytl součinnost, což považovali za účelové s cílem navýšit jeho odměnu za údajně ztíženou administrativu převodů jednotek. Polemizovali s vykázaným počtem hodin, jež správce vynaložil na jejich věc, předkládali svoji představu o počtu hodin na jednotlivé úkony a na jednotlivých příkladech dovozovali jeho nadsazenost a nereálnost, neboť v řadě případů šlo o rutinní úkony, které šlo zvládnout během několika minut (zasílání všeobecných výzev) a nikoliv hodin. K analýze jednotlivých úkonů správce uváděli konkrétní okolnosti a dokumenty, které měl správce k dispozici a nemusel si je duplicitně obstarávat nebo provádět složité analýzy. Za absurdní považovali, že správce strávil 6 hodin studiem některých dokladů, na což mu mohla stačit-při jeho odborné erudici-nejvýše 1 hodina. Poukazovali na to, že již dnes činí odměna správce za provedení konkursu 17 miliónů Kč a že správce měl vše potřebné k převodům již ke dni 1.11.2010. Prostým pronásobením správcem vykázaných počtem hodin a 369 oprávněnými osobami dospěli k závěru, že jím údajně spotřebovaný čas přesahuje fond možné pracovní doby, přičemž správce se nezabývá pouze tímto (jedním) dlužníkem, ale také dalšími časově náročnými insolvenčními věcmi. Dle jejich názoru by měl správce dostat odměnu za administrativní zpracování převodu . Připomněli, že dle zpráv blíže neurčených bytových družstev se pohybuje odměna za bezúplatný převod jednotky ve výši 4.500 Kč až 6.000 Kč včetně DPH s tím, že pokud by do nákladů měly být zahrnuty všechny nejnutnější činnosti, které by bylo třeba učinit, neměla by cena přesáhnout částku 5 až 7 tisíc Kč. Připomněli, že dle soudem I. stupně objednaného posudku by cena za převod jednotek do vlastnictví manželů Čechových a Ing. Kolody činila jen 6.000 Kč, což však soud I. stupně neakceptoval a posudek označil za nevěrohodný. Vyjádřili názor, že výsledek práce znalce zřejmě neodpovídal představě soudu I. stupně; to však nemůže být záminkou pro jeho odmítnutí.

Kritizovali soud I. stupně za to, že nekriticky přejímá správcem vykázaný počet hodin. Uvedl, že dlužník nebyl nikdy vyzván k doplnění údajně neúplných a nekompletních dokladů týkajících se osobních složek členů družstva. Nesouhlasili s tím, že soud I. stupně nerozhodl o výši nákladů na provedení kroků potřebných k převodu, ačkoli je správce specifikoval v částce 500 Kč, čímž je uvrhl do stavu nejistoty, jaká bude jejich konečná výše, když ve 260 jiných případech, o nichž soud I. stupně již rozhodoval, jejich výše činila právě 500 Kč. Závěrem shrnuli, že za administrativní úkon bezúplatného převodu by měla být stanovena odměna obvyklá, a to ve výši zjištěné soudem I. stupně ze zpráv bytových družstev a advokáta i znalce, což soud I. stupně ignoroval.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání ze dne 4.10.2013 (B-2337) navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, správci určí odměnu za převod jednotky ve výši, kterou považovalo za přiměřenou v rozmezí 7 až 8 tisíc Kč s akceptací původního požadavku správce na náhradu nákladů ve výši 500 Kč. Připomnělo svůj dřívější názor, že měřítkem odměny správce za činnost spojenou s převodem bytu má být nikoli hodnota bytu, nýbrž množství jím účelně vynaložené námahy s ohledem na kvantitu správcovy práce (tj. např. kolik hodin se jednotlivým případem zabýval) a její kvalitu (tedy, kolik peněz může správce např. za 1 hodinu požadovat). Vodítkem v tomto směru by neměl být ani (modifikovaný) advokátní tarif nebo odhadem stanovený hodinový výtěžek práce správce při samotném spravování podstaty, ale skutečnost, že bezúplatné vydání bytu bytového družstva jeho členovi představuje nejen určité množství práce, ale je zároveň určitým produktem, majícím na tuzemském trhu svoji relativně ustálenou cenu, jež je v ČR dosti frekventovaná. Ačkoliv si soud I. stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu obstaral potřebné podklady pro své rozhodnutí na výpočet odměny správce, podle nich však prakticky rezignoval a odměnu vypočetl vynásobením nekriticky převzatého údaje správce o počtu nutných hodin práce a sazby stanovené volnou úvahou s použitím snížených cen advokátních služeb. Zopakovalo, že honorována má být účelně vynaložená námaha a že konečným a rozhodujícím kritériem by měla zůstat cena obvyklá, neboť není ospravedlnitelné, aby za tutéž práci (resp. za tentýž výsledek) měl jeden družstevník platit správci diametrálně více než jiný u normálního družstva. Z podaných odvolání v jiných obdobných případech poukazovalo na výstižné a rozsahem přiměřené odvolání na č.d. B-2074 (proti usnesení na č.d. B-2044).

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolatelé subjektivně legitimováni k podání odvolání proti napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle § 285 odst. 4 IZ se dotýká jejich práv či povinností (§ 15 IZ) a napadeným usnesením by jim mohla být způsobena újma na jejich majetkových právech.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, proto přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 285 odst. 4 IZ je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Nakládání s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví bytového družstva je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, již jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, a insolvenční správce je proto musí nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.

Odvolací soud již ve své rozhodovací praxi, např. v usnesení ze dne 31.1.2011, č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1068/2010-B-874, opakovaně vyložil, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru do jejího vlastnictví dle výše citovaného ustanovení je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Okolnost, že jde o převod bezplatný, v poměrech insolvenčního práva znamená, že ačkoli se tak děje v rámci zpeněžování majetkové podstaty, není tu výtěžek použitelný pro uspokojení pohledávek věřitelů. Zákon současně podmiňuje nárok na převod tím, že oprávněná osoba je povinna zaplatit jak náklady, jež si vyžádají všechny k tomu potřebné úkony insolvenčního správce, tak odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení majetkové podstaty.

Insolvenční správce přitom není oprávněn (a to ani zálohově) hradit náklady spojené s převodem z majetkové podstaty, proto je nezbytné, aby je oprávněná osoba uhradila předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude záviset na tom, v jakém stadiu se proces uspokojování nároků oprávněných osob v insolvenčním řízení nalézá, např. zda byl započat proces vyčleňování bytových jednotek nebo prostor či zda byly připraveny návrhy smluv o převodu.

Ze shora uvedeného lze dovodit, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty. Tomuto závěru odpovídá i to, že § 285 IZ je součástí dílu pátého, jenž upravuje právě zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu správce za zpeněžování majetkové podstaty upravuje vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů; právě tato vyhláška je tedy tím zvláštním právním předpisem, jenž zmiňuje § 285 odst. 4 IZ.

S přihlédnutím k tomu, že-jak zdůrazněno výše-zde není výtěžku zpeněžení, je odvolací soud přesvědčen o tom, že se odměna správce za provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob podle § 285 odst. 4 IZ-v případech, kdy se na ní oprávněná osoba se správcem nedohodla-určí podle § 5 vyhlášky.

Právo na výplatu této odměny vzniká rozhodnutím insolvenčního soudu, jenž jí určí podle kritérií stanovených právě v § 5 vyhlášky, není-li o její výši uzavřena dohoda mezi správcem a oprávněnou osobou. Při úvaze o výši odměny soud přihlédne zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví každé z oprávněných osob. Její výše bude (logicky) záviset i na tom, v jakém stadiu se bude proces uspokojování nároku konkrétní oprávněné osoby v insolvenčním řízení nalézat.

V dané věci určil soud I. stupně správci jeho odměnu vycházeje z toho, že pravdivým je rozsah jím vykázaných činností a jejich časová náročnost (16,5 hodin práce), a 2/3 jím vykázaných hodin honoroval hodinovou sazbou 1.000 Kč a zbývající 1/3 ocenil hodinovou sazbou 500 Kč.

Pokud jde o rozsah a náročnost úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů, nemá ani odvolací soud-ve shodě se soudem I. stupně-důvod pochybovat o věcné správnosti jednotlivých činností (doložených příslušnými listinami) popsaných v návrhu správce ze dne 30.1.2012 (B-1695), dle něhož správce: -sepsal a odeslal výzvu odvolatelům k předložení dokladů, -převzal složku odvolatelů od dlužníka, -převzal a zaevidoval podklady předložené odvolateli, -analyzoval podklady převzaté od odvolatelů a od dlužníka a zjišťoval, zda odvolatelům svědčí právo na převod (tj. zda odvolatelé jsou členy družstva k okamžiku vzniku nájemního vztahu, zda splatili členský podíl, zda učinili výzvu k převodu jednotky ve lhůtě do 30.6.1995, zda jsou členy družstva i nadále a zda trvá jejich nájemní vztah), -sepsal a odeslal nabídku k bezúplatnému převodu, -sepsal výzvu k doplnění, -sepsal a odeslal návrh na rozhodnutí soudu o odměně, -vyhotovil smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil návrh na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, -sepsal prohlášení o zániku zajišťovacích práv, -vedl celkovou evidenci oprávněných osob.

Odvolací soud proto neshledal důvodnou tu část odvolání, v níž odvolatelé zpochybňovali věcný rozsah činnosti správce, neboť shora popsané úkony shledal též odvolací soud nezbytnými k převodu jednotky podle § 285 odst. 4 IZ.

Pokud jde o správcem vykázanou dobu 16,5 hodin, které nad posuzovanou věcí strávil, zastává odvolací soud názor, že kritérium délky doby je jen jedním z hledisek, nikoliv však jediným či rozhodujícím, při úvaze o výši odměny.

Zbývá určit, zda ve shora vymezeném skutkovém rámci správcem navržená odměna ve výši 39.600 Kč (včetně DPH) je přiměřená zejména s přihlédnutím k délce doby, rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů.

Odvolací soud-ve shodě se soudem I. stupně (a s odvolateli)-zastává názor, že správcem navržená odměna ve výši 39.600 Kč přiměřená povaze věci zjevně není.

Dle názoru odvolacího soudu-ve shodě se stanoviskem Vrchního státního zastupitelství v Praze (B-2337)-by měla být základním a rozhodujícím východiskem obvyklá cena spojená s převodem jednotek do vlastnictví oprávněných osob s event. přihlédnutím k poněkud větší pracnosti, jde-li o družstvo, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Ačkoliv v dané věci činnost správce spočívala na individuálním posouzení podkladů vztahujících se k právnímu postavení odvolatelů, v další fázi řízení se již zhusta jednalo o typizovanou činnost, při které správce vycházel ze šablonovitých formulářů včetně znění výzev, nabídek k převodu, znění smluv nebo návrhů soudu na určení své odměny, které používal univerzálně vůči všem oprávněným osobám podle jednotně vytvořeného vzoru. Z uvedeného je zřejmé, že nikoliv veškerá činnost správce byla činností čistě odbornou, ale v podstatném rozsahu šlo o činnost administrativní, jejíž hodnota práce je výrazně nižší, a o činnost typizovanou a rutinní, vzhledem ke značnému počtu opakujících se případů (družstvo má 369 členů). Ostatně odvolatelé (stejně jako někteří další členové družstva) správci iniciativně dodávali potřebné podklady, čímž mu jeho činnost do určité míry usnadňovali.

Kompletní cena za zpracování bezúplatného převodu vlastnictví bytové jednotky ze strany bytového družstva (či jiného vlastníka) se pohybuje v rozmezí 4.000 Kč až 6.000 Kč (bez DPH) na území hl.m. Prahy (B-2074), jak lze zjistit především z relevantních odpovědí soudem I. stupně dotázaných bytových družstev. Tak např. SBD POKROK dle svého sdělení ze dne 2.11.2012 (č.d. B-1931) účtuje oprávněným osobám za takový převod poplatek ve výši 5.000 Kč včetně DPH a Stavební bytové družstvo Praha dle svého sdělení ze dne 12.11.2012 (B-1963) účtuje svým členům 4.500 Kč. Ze sdělení Svazu českých a moravských bytových družstev ze dne 12.11.2012 (B-1965) odvolací soud zjistil, že se dle jeho neoficiálních informací pohybuje cena převodu jednoho bytu zhruba mezi 3.500 Kč až 5.000 Kč. V obdobných mezích se ostatně pohybuje též znalecký posudek ze dne 25.5.2013, č. 190/04/2013 Ing. Ireny Votavové, jejž si soud I. stupně za tím účelem objednal (a k němuž následně nepřihlédl) a dle něhož hodnota práce správce za úkony potřebné k bezúplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob Jaroslava Čecha, Magdaleny Čechové a Ing. Pavla Kolody činí maximálně 6.000 Kč včetně DPH a včetně dostatečné rezervy. Dlužno dodat, že za přiměřenou odměnu správce považuje Vrchní státní zastupitelství v Praze částku cca 7-8 tisíc Kč.

Pokud jde o soudem I. stupně dotazované realitní či advokátní kanceláře, jež se bezúplatnými převody bytových jednotek do vlastnictví oprávněných osob podle zvláštního zákona standardně nezabývají, a které se výlučně vyjadřovaly ke komerčním-úplatným převodům, s nimiž sice mají bohaté zkušenosti, ale o takový převod v posuzované věci nejde, nepovažoval odvolací soud jejich sdělení za rozhodující. Ostatně odvolací soud již ve svých dřívějších kasačních rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 3.5.2011, sp.zn. 1 VSPH 88/2011-B-1005) vyložil, proč pro výpočet odměny nelze použít způsob výpočtu odměny podle advokátního tarifu (z tarifní hodnoty vycházející z tržní ceny převáděné jednotky), neboť takový postup zjevně neodpovídá zákonné konstrukci tohoto nároku správce, jenž je honorován především za administrativní zpracování převodu.

Na rozdíl od soudu I. stupně a s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem věci dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřená odměna správce za bezúplatný převod jednotek (bytu a garáže) do vlastnictví odvolatelů činí dle § 5 vyhlášky částku 4.200 Kč, což s připočtením 21% DPH činí 5.082 Kč. Pokud jde o náklady nezbytně vynaložené na provedení všech potřebných úkonů (jedná se toliko o hotové výdaje správce spojené s vkladovým řízením), došlo ode dne 1.1.2012 ke zvýšení správního poplatku za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí z částky 500 Kč (jak správce původně požadoval) na částku 1.000 Kč (položka 120 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích). Proto odvolací soud rozhodl též o jejich náhradě v předepsané výši tak, aby i v této otázce byla nastolena potřebná jistota.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. října 2013 JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová