1 VSPH 1483/2014-A-73
MSPH 77 INS 11738/2013 1 VSPH 1483/2014-A-73

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka LAKSTAV, s.r.o., sídlem Praha 4, Na Šejdru 633, IČO 41690401 zast. JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem, sídlem Praha 4, Jeremenkova 88, zahájené na návrh navrhovatelů a) DERGEO INVEST, s.r.o., sídlem Libiš, Železniční 697, IČO 24150720, zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem, sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, b) Františka Macešky, sídlem Libiš, Dlouhá 165, IČO 71351272, zast. JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem, sídlem Mělník, Fibichova 218, c) Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Mělník, Mělnická 722, zast. JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem, sídlem Mělník, Fibichova 218, d) Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Libiš, Železniční 697, zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem, sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č.j. MSPH 77 INS 11738/2013-A-58

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č.j. MSPH 77 INS 11738/2013-A-58 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e ; v bodě IV. výroku se p o t v r z u j e ve znění, že navrhovatel a) je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení vůči navrhovateli a) DERGEO INVEST, s.r.o. (dále jen navrhovatel a); bod I. výroku), navrhovateli a) uložil, aby dlužníkovi LAKSTAV, s.r.o. (dále jen dlužník) zaplatil 24.684,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce (bod II. výroku), rozhodl o tom, že se navrhovateli a) po právní moci usnesení vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč (bod III. výroku), a navrhovateli a) uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právního rozhodnutí (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že se navrhovatel a) domáhal zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním pohledávku ve výši 1.400.000,-Kč, kterou uhradil dlužníkovi na úhradu části kupní ceny za nemovitost a kterou mu dlužník nevrátil po odstoupení od kupní smlouvy, ač tak měl učinit nejpozději do 30.9.2012. Na jednání konaném dne 17.6.2014 vzal navrhovatel a) insolvenční návrh zpět po provedení důkazu sdělením banky, z něhož vyplynulo, že účet, na nějž navrhovatel a) hradil částku 1.400.000,-Kč, nepatří dlužníkovi, ale navrhovateli a); dlužník se zpětvzetím insolvenčního návrhu souhlasil. Proto soud I. stupně postupoval podle 96 odst. 2 o.s.ř., zastavil insolvenční řízení jen ohledně insolvenčního návrhu navrhovatele a) (bod I. výroku) a podle § 146 odst. 2 o.s.ř zavázal navrhovatele a) k náhradě nákladů řízení vzniklých ve věci úspěšnému dlužníkovi (bod II. výroku). Tyto náklady sestávají z právního zastoupení dlužníka dle § 9 bod 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif; dále jen vyhláška) ve výši 6 x 3.100,-Kč (převzetí věci, vyjádření k návrhu navrhovatele a), účast na jednání dne 17.9.2013, vyjádření k odvolání navrhovatele a), účast na jednání dne 20.5.2014 a 17.6.2014) a z režijního paušálu dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 6 x 300,-Kč = 20.400,-Kč, vše s připočtením 21 % DPH dle § 14a odst. 1 vyhlášky ve výši 4.284,-Kč, tj. celkem 24.684,-Kč. Protože řízení o návrhu navrhovatele a) bylo zastaveno, rozhodl soud I. stupně též o vrácení složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. O poplatkové povinnosti navrhovatele a) rozhodl soud I. stupně podle § 4 odst. 1 písm. e) a § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť poplatková povinnost dle položky č. 4 bod 1 písm. c) sazebníku vznikla navrhovateli a) v souvislosti s rozhodnutím o jeho insolvenčním návrhu.

Jen proti bodům II. a IV. výroku usnesení se navrhovatel a) včas odvolal a požadoval aby je odvolací soud zrušil a v tomto rozsahu je vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Argumentoval především tím, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto předčasně, neboť dosud není zřejmé, jak bude rozhodnuto o úpadku dlužníka k návrhu dalších navrhovatelů. Kdyby byl zjištěn úpadek dlužníka, pak by neměl mít dlužník právo na náhradu svých nákladů vůči navrhovateli a). Pokud by odvolací soud tento názor nesdílel, pak požadoval, aby o nákladech bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. s ohledem na četnost navrhovatelů. K bodu IV. výroku o uložení poplatkové povinnosti dodal, že je nesprávně označen počátek lhůty k plnění, tedy že v této části je uložená povinnost nevykonatelná.

Dlužník se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu I. stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž dle § 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K bodu II. výroku napadeného usnesení:

Z § 7 věty první před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyplývá, že nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Protože IZ kromě situace předvídané v § 130 odst. 5 IZ, kdy byl insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, o níž však v této věci nešlo, neupravuje postup insolvenčního soudu při rozhodování o nákladech řízení v případě, kdy je insolvenční řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, je v takových případech třeba přiměřeně použít příslušná ustanovení o.s.ř.

Podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Z § 146 odst. 2 o.s.ř. plyne, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Soudní praxe je ustálena v tom, že zastavuje-li soud řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění toho, že řízení muselo být zastaveno, může spočívat např. v tom, že žalobce (insolvenční navrhovatel) vzal žalobu zpět. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, přizná soud ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v něm účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Jinými slovy, § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. představuje ve vztahu k § 146 odst. 2 o.s.ř. normu obecnou ve vztahu k normě zvláštní. Aplikace § 146 odst. 2 o.s.ř. je tedy dána tam, kde je naplněna jeho hypotéza; není-li naplněna, platí obecné § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného dochází většinou tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby uplatněný nárok zcela uspokojil. Nárok uplatněný žalobou nelze z hlediska procesního výsledku chápat jen úzce, a chováním žalovaného proto může být i něco jiného než poskytnutí právě toho, co bylo žalobním petitem uplatněno. Smyslem podání insolvenčního návrhu přitom je docílit rozhodnutí soudu o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka, nikoli rozhodnutí soudu o tom, že má být uspokojena pohledávka navrhujícího věřitele.

Odvolací soud je se soudem I. stupně zajedno v tom, že navrhovatel a) neprokázal, že vzal insolvenční návrh zpět pro chování dlužníka, resp. že zastavení řízení nezavinil. Ostatně bezprostředním důvodem pro zpětvzetí insolvenčního návrhu byly výsledky dokazování prováděné na jednání dne 17.6.2014 před soudem I. stupně, z nichž vyplynulo, že navrhovatel a) žádnou splatnou pohledávku za dlužníkem vlastně nemá. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud I. stupně správně podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř., dle něhož je povinen hradit náklady ten z účastníků, jenž zavinil zastavení řízení s tím, že v projednávané věci zavinil zastavení řízení navrhovatel, neboť vzal insolvenční návrh zpět.

Pokud jde o výši přisouzených nákladů, shledal ji odvolací soud věcně správnou, když procesně úspěšnému dlužníkovi vznikly náklady v souvislosti s jeho právním zastoupením za 6 úkonů právní služby: převzetí věci, vyjádření k návrhu (A-14), účast na jednání dne 17.9.2013 (A-33), vyjádření k odvolání (A-40, účast na jednání dne 20.5.2014 (A-55) a 17.6.2014 (A-57) ve výši 6 x 3.100,-Kč (§ 9 bod 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky) + 6 režijních paušálů (§ 13 odst. 3 vyhlášky) ve výši 6 x 300,-Kč, vše s připočtením 21 % DPH (§ 14a odst. 1 vyhlášky) ve výši 4.284,-Kč, tj. celkem 24.684,-Kč.

Odvolací soud nesdílí názor navrhovatele a), že o náhradě nákladů řízení mezi ním a dlužníkem bylo rozhodnuto předčasně, neboť o této povinnosti musí soud rozhodnout bez návrhu v každém rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Pokud řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele a) skončilo napadeným usnesením, postupoval soud I. stupně správně, když v něm též rozhodl o povinnosti navrhovatele a) k náhradě nákladů řízení. Na tom nemůže změnit ničeho pokračování insolvenčního řízení, jež je vedeno k návrhu dalších (zbylých) insolvenčním navrhovatelů. Třeba dodat, že odvolací soud neshledal v posuzované věci žádné důvody hodné zvláštního zřetele, jež by opodstatnily aplikaci § 150 o.s.ř.

K bodu IV. výroku napadeného usnesení:

Již v usnesení ze dne 14.3.2012, č.j. MSPH 60 INS 21742/2011, 1 VSPH 295/2012-A-35 Vrchní soud v Praze objasnil důvody svého závěru, že poplatková povinnost v insolvenčním řízení vzniká i v souvislosti s rozhodnutím soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích má zjevně na mysli jakékoli rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, tedy i nemeritorní; to plyne i z porovnání se zněním textu § 4 odst. 1 písm. i) cit. zákona, který poplatkovou povinnost v ostatních případech (v jiných řízeních než insolvenčních) výslovně váže na rozhodnutí soudu o věci samé. Podle § 6a odst. 4 cit. zákona se přitom poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá (poplatková povinnost nevzniká), jen pokud soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne.

Soud I. stupně tudíž správně dovodil, že poplatkovou povinnost mají dle § 4 odst. 1 písm. e) cit. zákona všichni insolvenční navrhovatelé a dle § 7 odst. 1 téhož zákona správně určil i splatnost soudního poplatku do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, přestože svůj výrok zjevně zkomolil ( do 3 dnů od právního rozhodnutí ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání navrhovatele a) je nedůvodné. Proto podle § 219 o.s.ř. usnesení v napadených bodech II., IV. výroku jako věcně správné potvrdil s tím, že bod IV. výroku formulačně poopravil podle § 164 o.s.ř.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že v odvolacím řízení úspěšnému dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková