1 VSPH 1482/2014-A-10
KSLB 39 INS 18603/2014 1 VSPH 1482/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci manželů-dlužníků Karla anonymizovano , anonymizovano , a Evy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Česká Lípa, Kožnarova 1360/22, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 14. července 2014, č.j. KSLB 39 INS 18603/2014-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 14. července 2014, č.j. KSLB 39 INS 18603/2014-A-5, se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl insolvenční návrh podaný manžely-dlužníky Karlem Filipem a Evou anonymizovano (dále jen dlužníci).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužníci domáhali společným insolvenčním návrhem doručeným mu dne 8.7.2014 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužníci v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení dostatečně nevylíčili okolnosti svého úpadku, když v ní sice uvedli, že mají celkem 11 závazků vůči 7 věřitelů v celkové výši 827.678,-Kč, označili jednotlivé věřitele, uvedli u nich i aktuální výši dlužné částky i datum poslední splátky (které dlužníci označují jako splatnost poslední splátky), avšak takový údaj nevypovídá nic o tom, zda se jedná o závazky splatné či nikoliv. Soud I. stupně uzavřel, že v insolvenčním návrhu chybí dostatečně konkrétní tvrzení o splatnosti závazků dlužníků, bez čehož jej nelze projednat. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního (dále jen IZ) a insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužníci včas odvolali a požadovali jeho přezkoumání, neboť se domnívali, že v návrhu dostatečně vylíčili rozhodující skutečnosti svého úpadku včetně data posledních splátek svých závazků, přičemž neznají skutečné splatnosti jednotlivých závazků, neboť díky jejich špatné platební morálce nemohli vše splácet a zastavili platby vůči svým věřitelům. Měli za to, že jejich insolvenční návrh je srozumitelný a úplný včetně povinných příloh a nevědí, co soudu brání jej projednat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu plyne, že dlužníci spojili insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným společně na předepsaném formuláři (A-1), v němž v kolonce č. 7 vyznačili, že se domáhají vydání rozhodnutí o úpadku, popisovali své majetkové poměry a příčiny úpadku a uvedli, že mají 7 věřitelů, vůči nimž mají 11 nezajištěných závazků v celkové výši 827.678,-Kč a tyto podrobně rozvedli (označili názvem, sídlem a IČO věřitele, výši jejich závazků a uvedli datum svých posledních splátek, které provedli, s tím, že je neplní od února 2014) s tvrzením, že své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců. V kolonce č. 10, 11 dlužníci uvedli výši svých měsíčních příjmů (11.003,-Kč a 10.696,-Kč) a výši očekávaných příjmů. Z kolonek č. 12, 13 návrhu na povolení oddlužení plyne, že dlužníci mají vyživovací povinnost jen vůči sobě navzájem, z kolonky č. 15 plyne rozsah a hodnota majetkové podstaty dlužníků. V kolonce č. 17 návrhu na povolení oddlužení dlužníci řádně uvedli svých 11 nezajištěných závazků vůči 7 věřitelům (označili je názvem, sídlem, IČO) a uvedli výši jejich pohledávek. K návrhu dlužníci připojili mj. řádné seznamy svých závazků a majetku (A-2) a vše opatřili svým podpisem a prohlášením o správnosti a úplnosti.

Odvolací soud zastává názor, že insolvenční návrh dlužníků obsažený v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení ve spojení dalšími kolonkami návrhu na povolení oddlužení č. 12 až 17, s povinnými přílohami a s řádnými seznamy závazků a majetku, jež k němu dlužníci připojili, obsahuje dostatek údajů, na jejichž základě lze insolvenční návrh (i návrh na povolení oddlužení) projednat a rozhodnout. Jinak řečeno, insolvenční návrh (i návrh na povolení oddlužení) je bezvadný a na jeho základě lze bez dalšího věcně rozhodnout o úpadku dlužníků (a o povolení oddlužení), když na úpadek dlužníků lze usuzovat především z toho, že splatnost posledních splátek jejich závazků nastala 28.2.2014 a že od té doby dlužníci svým věřitelům nehradí ničeho, tedy že zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) IZ, jak shodně plyne též z jejich odvolacích tvrzení. Pokud dlužníci od 28.2.2014 neplní své pravidelné měsíční splátky, je zřejmé, že jsou od uvedeného data v prodlení s jejich úhradou a že od stejného data jim nabíhají další splatné (a neuhrazené) měsíční splátky vůči jejich věřitelům, tedy že dlužníci jsou nesporně v úpadku též ve smyslu § 3 odst. 1 IZ ohledně těchto splátek, aniž by bylo zapotřebí se zabývat tím, zda se v důsledku jejich prodlení staly splatnými též jistiny jejich závazků.

Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková