1 VSPH 1477/2013-A-48
KSPA 56 INS 1233/2013 1 VSPH 1477/2013-A-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Františka Kuery a soudc JUDr. Ivy Novotné a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenním ízení dlužnice: Minh Le Thi, nar. 20. ervna 1969, IýO 46447849, bytem i místem podnikání Polika-MČsto, Masarykova 3, zastoupená JUDr. Ji ím Kašparem, advokátem se sídlem Polika, Palackého nám. 62, zahájeném k návrhu vČ itelky: Komerní banka, a.s., IýO 45317054, sídlem Praha 1, Na P íkopČ 33 p. 969, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-poboka v Pardubicích .j. KSPA 56 INS 1233/2013-A-34 ze dne 26. ervna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-poboka v Pardubicích .j. KSPA 56 INS 1233/2013-A-34 ze dne 26. ervna 2013 se v bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Od vodnČní:

Krajský soud v Hradci Králové-poboka v Pardubicích nadepsaným usnesením v bodČ I. výroku zjistil úpadek dlužnice, insolvenním správcem ustanovil GESTORE, v.o.s. (bod II. výroku), rozhodl, že úinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku (bod III. výroku), vyzval vČ itele k p ihlášení pohledávek a ke sdČlení práv váznoucích na majetku dlužnice (body IV. a V. výroku), na ídil konání p ezkumného jednání a sch ze vČ itel na 26.8.2013 (body VI. a VII. výroku), dlužnici uložil povinnost p edložit seznamy majetku a závazk (bod VIII. výroku), insolvenní správkyni uložil zpracovat seznam p ihlášených pohledávek a další související povinnosti (body IX. a X. výroku) a uril, že rozhodnutí budou zve ejnČna v insolvenním rejst íku (bod XI. výroku).

V od vodnČní usnesení soud zejména uvedl, že dne 17.1.2013 podala vČ itelka Komerní banka, a.s. návrh na zahájení insolvenního ízení. Tvrdila, že má za dlužnicí splatnou pohledávku, jejíž výše ke dni 20.11.2012 inila ástku 430.056,42 K (jistina 363.531,05 K, úroky 44.370,65 K, úroky z prodlení 20.074,72 K a poplatky 2.080,-K), když dne 21.12.2005 uzav ela s dlužnicí a jejím manželem smlouvu o úvČru reg.. 0520805220186, podle níž byl poskytnut úvČr ve výši 650.000,-K. Protože dlužnice sv j závazek neplnila, došlo k zesplatnČní pohledávky, splatnost nastala dne 22.5.2012. Pohledávka je zajištČna zástavním právem nemovitostem zapsaným u Katastrálního ú adu pro Pardubický kraj, Katastrální pracovištČ Svitavy, na LV . 2485 vedeným pro obec a katastrální území Polika. Jako další vČ itele vČ itelka uvedla MULTIRENT, a.s., IaI Estates, s.r.o. a Okresní správu sociálního zabezpeení Svitavy.

Dlužnice ve vyjád ení ze dne 12.3.2013 uvedla, že má závazky, pro které je vedeno exekuní ízení, avšak závazky splácí a jediným p echodnČ nespláceným závazkem je závazek v i MULTIRENT, a.s., který je p edmČtem exekuce, a je témČ splacen. Závazek v i IaI Estates, s.r.o. je splácen v rámci exekuce, závazky v i Okresní správČ sociálního zabezpeení jsou rovnČž spláceny.

Soud zjistil, že aktuální výše závazku dlužnice v i MULTIRENT, a.s. iní 10.932,37 K, dlužnice závazek p i jednání nepop ela, nepop ela ani závazek v i ýSSZ Hradec Králové ve výši 45.189,-K, potvrdila, že zálohy za rok 2013 nehradila.

Dlužnice nesplnila povinnost p edložit seznamy podle § 104 odst. 1 IZ, má více vČ itel se splatnými závazky, které není schopna plnit po dobu delší 3 mČsíc . Proto soud rozhodl podle § 136 IZ o úpadku dlužnice, p iemž vylouil ešení úpadku oddlužením, a pro závČr o p ípustnosti ešení úpadku reorganizací v dobČ rozhodování nemČl pot ebné informace.

Proti tomuto usnesení se dlužnice vas odvolala (odvolání smČ ovalo toliko proti bodu I. výroku o zjištČní úpadku) a namítala, že ízení bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o.s. ., když nebyl p ibrán tlumoník z eštiny do vietnamštiny. Dále namítala, že v mezidobí své dluhy zaplatila i je do jednoho mČsíce v celém rozsahu uhradí, proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vČc vrátil soudu I. stupnČ k dalšímu ízení.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení v odvoláním doteném bodu I.. výroku i ízení jeho vydání p edcházející (§ 212 a § 212a o.s. .), a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenní soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvČdením nebo dokazováním zjištČno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více vČ itel , penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li p edlužen, tj. má-li více vČ itel a souhrn jeho závazk p evyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím zp sobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho p edlužením, p iemž k vydání rozhodnutí o úpadku postauje zjištČní, že dlužník je buć insolventní, nebo že je p edlužen, jinými slovy, zjištČní úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domnČnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud. Pokud bude zjištČno naplnČní nČkteré z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepoda í nČkterou z nich vyvrátit, platí, že je platebnČ neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základČ insolvenního návrhu vČ itele m že odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemČlo být vydáno proto, že úpadek není osvČden, nebo proto, že tomu brání p ekážka stanovená v tomto zákonČ. Ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupnČ, se v odvolacím ízení nep ihlíží. Je-li osvČden úpadek dlužníka, není d vodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo zmČnil rozhodnutí o úpadku, skutenost, že insolvenní navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutenost, že insolvenní navrhovatel ztratil v pr bČhu odvolacího ízení zp sobilost být úastníkem ízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužnice mČl soud I. stupnČ za osvČdený z d vodu její platební neschopnosti a též z toho, že dlužnice nep edložil seznamy uvedené § 104 odst. 1 IZ, p iemž tento stav z stal nezmČnČn i za odvolacího ízení.

Odvolací soud p edevším konstatuje, že se zcela ztotož uje se skutkovými zjištČními a právními závČry soudu I. stupnČ, jež mají v obsahu insolvenním spisu pot ebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího ízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit.

Pokud jde o úpadek dlužnice, má ho odvolací soud shodnČ se závČry soudu I. stupnČ rovnČž za osvČdený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z d vodu její platební neschopnosti.

Dle názoru odvolacího soudu lze u dlužnice usuzovat na její platební neschopnost též ze všech d vod (vyvratitelných domnČnek) uvedených v § 3 odst. 2 IZ, když na základČ zjištČní uinČných soudem I. stupnČ je zjevné, že dlužnice z podstatné ásti své penČžitéh závazky neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti a není možné dosáhnout plného uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí a že dlužnice nesplnila povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou jí uložil insolvenní soud. V podrobnostech lze proto dlužnici pro strunost odkázat na p esvČdivé od vodnČní napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotož uje.

K odvolací argumentaci zd raz ující plnČní dlužnice poskytnuté vČ itel m po vydání napadeného rozhodnutí, jakož i její ochotu poskytnout i plnČní další, t eba zd raznit, že byl-li osvČden úpadek dlužnice (v dané vČci se tak stalo existencí trnácti známých a posléze též p ihlášených vČ itel , výší jejich pohledávek, jakož i naplnČním všech vyvratitelných domnČnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužníka), nebylo by lze napadený výrok o zjištČní úpadku zrušit nebo zmČnit jen proto, že by dlužnice až po vydání napadeného rozhodnutí své pohledávky zapravila (viz § 146 odst. 2 IZ). Tím ovšem není doteno právo dlužnice domáhat se p i splnČní zákonných podmínek rozhodnutí o tom, že není v úpadku (§ 158 IZ), pop ípadČ, bude-li její úpadek ešen konkursem, jeho zrušení (§ 308 IZ).

Dlužnice mČla dle p esvČdení odvolacího soudu dostatek asu na to, aby se k insolvennímu návrhu ádnČ vyjád ila a aby soudu I. stupnČ p edložila povinné seznamy s náležitostmi podle § 104 IZ, jak jí bylo uloženo. OstatnČ seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ dlužnice nep edložila ani v dobČ rozhodování odvolacího soudu.

Správností napadeného usnesení (tedy p edevším bodu I. výroku o zjištČní úpadku dlužníka) vyhlášeného na jednání konaného dne 26.6.2013 (A-34) nemohou dle odvolacího soudu ot ást ani pozdČjší výtky dlužnice, že insolvenní soud ve vČci neustanovil tlumoníka. Dlužnice byla v pr bČhu ízení kvalifikovanČ zastoupena advokátem, p iemž až do vynesení napadeného rozhodnutí ani ona sama, ani prost ednictvím svého zástupce neuinila v i soudu žádný takový projev, z nČhož by bylo lze dovodit, že smysl celého insolvenního ízení i nČkterá jeho fáze jí z staly utajeny i jí byly nejasné, pop ípadČ že nČkterým úkon m soudu neporozumČla. Tuto výhradu vznesenou až v doplnČní odvolání ze dne 23. srpna 2013 proto hodnotí odvolací soud jako úelovou a ned vodnou, a to i s p ihlédnutím k dalšímu procesnímu postoji dlužnice, která s insolvenním správce dostatenČ nespolupracuje, zejména se však p es pouení o nezbytnosti její p ítomnosti nedostavila k p ezkumnému jednání. P i jednání p ed odvolacím soudem pak p ítomný zástupce dlužnice žádné jiné faktické výhrady v i procesnímu postupu insolvenního soudu ani jeho rozhodnutí nevznášel, proto odvolací soud nehodnotí jako procesní pochybení insolvenního soudu, že neustanovil tlumoníka dlužnici, která o nČj nežádala a zastoupena advokátem svým p ístupem dávala kvalifikovanČ najevo, že jej ani nepot ebuje.

Sluší se p ipomenout, že dlužnice niím nevyvrátila domnČnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, když v insolvenním ízení neosvČdila ani neprokázala svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky tČch vČ itel , jež mČl insolvenní soud pro úely rozhodnutí o vČ itelském insolvenním návrhu za osvČdené (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ýR ze dne 1.3.2012, sp.zn. 29 NSýR 38/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanoviskem pod zn. R 83/ 2012).

Úpadek dlužnice vyplývá konenČ též i ze zprávy insolvenního správce ze dne 19. 8. 2013, dle které se do insolvenního ízení p ihlásili vČ itelé s pohledávkami v celkové výši 1,550.250,31 K, p iemž ástka ve výši 437.921,42 K p ipadá na zajištČné vČ itele. Jak plyne z protokolu o p ezkumném jednání konaném dne 26.8. 2013, zde došlo k uznání všech trnácti p ihlášených pohledávek; dlužnice ani její zástupce se jednání nezúastnili.

ZávČrem shrnuto, soud I. stupnČ mČl úpadek dlužnice správnČ osvČden podle § 3 odst. 1 IZ a lze na nČj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora dospČl též odvolací soud k závČru, že v ízení bylo dostatenČ prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formČ insolvence, nebo je po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti v prodlení s plnČním svých splatných závazk v i více vČ itel m, p iemž niím neosvČdila, že mČla v ervnu 2013 k dispozici finanní prost edky pot ebné na jejich úhradu. OstatnČ dlužnice toto ani netvrdila, nebo slibovala plnou úhradu svých splatných závazk až v budoucnu, poté, kdy si od t etích osob pot ebné finanní prost edky opat í.

Protože úpadek dlužnice ve formČ insolvence byl nepochybnČ osvČden, zatímco žádná p ekážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištČna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s. . a usnesení soudu I. stupnČ v napadeném bodu I. výroku o zjištČní úpadku dlužnice jako vČcnČ správné potvrdil.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-poboka v Pardubicích dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 10. íjna 2013

JUDr. František K u e r a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva