1 VSPH 1476/2013-B-27
KSHK 45 INS 18477/2013 1 VSPH 1476/2013-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Lázně Velichovky, a.s., IČO 46504842, sídlem 551 01 Jaroměř, Jaromírova 91, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 18477/2013-B-4/celk. 1 ze dne 22. července 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 18477/2013-B-4/celk.1 ze dne 22. července 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.7.2013 (A-5) zjistil úpadek dlužníka. Dne 22.7.2013 dlužník oznámil, že nebude podávat návrh na řešení úpadku reorganizací, jak uvedl v insolvenčním návrhu. Soud proto postupoval podle § 149 odst. 1 IZ a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a tvrdil, že splňuje podmínky § 316 odst. 4 IZ, když má 105 zaměstnanců, že na základě podání dlužníka ze dne 22.7.2013 měl soud vzít zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace podle § 322 IZ na vědomí a vydat o tom usnesení. Namítal, že podle § 318 odst. 1 IZ lze návrh na povolení reorganizace podat do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat podle usnesení ze dne 12.7.2013 (A-5) dne 8.10.2013, a proto lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace skončí dne 27.9.2013. Jestliže soud I. stupně rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem ještě týž den, kdy došlo ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace, pak soud I. stupně zmařil možnost věřitelů reagovat na dlužníkovo zpětvzetí a porušil insolvenční zákon. Proto dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Z vyjádření insolvenčního správce ze dne 29.8.2013 plyne, že ten se ztotožnil s napadeným rozhodnutím, tvrdil, že dlužník má toliko 93 zaměstnanců, nesplňuje podmínku obratu, když v roce 2012 obrat dlužníka činil jen 93.124.000,-Kč. Dlužník nepředložil žádný reorganizační plán ve lhůtě podle § 316 odst. 5 IZ a není osobou, u které by byla reorganizace přípustná. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Dle § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ustanovení § 316 IZ dále platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5).

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Z obsahu spisu odvolací soud shodně jako soud I. stupně zjistil, že dlužník podáním doručeným soudu I. stupně dne 22.7.2013 žádal o prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že nebude podávat zamýšlený návrh na řešení úpadku reorganizací, jak původně uvedl v insolvenčním návrhu. Ve lhůtě do 27.9.2013 ani později nebyl žádný jiný návrh na povolení reorganizace podán, ačkoli se tak stát mohlo, když usnesení o prohlášení konkursu nebylo pravomocné.

Za toho skutkového stavu věci, jenž popsán shora, kdy do dne rozhodování odvolacím soudem nikdo návrh na povolení reorganizace nepodal, již neobstojí jediná dlužníkova výhrada obsažená v odvolání, totiž že postupem soudu I. stupně (vydáním napadeného usnesení) byla zmařena možnost jiných subjektů než dlužníka řešit dlužníkův úpadek reorganizací. Jakkoli lze souhlasit s odvolavším se dlužníkem v tom, že měl být zachován postup předvídaný v § 322 odst. 2 IZ, za nynějšího stavu věci nejsou již dány podmínky pro zrušení či změnu usnesení, jímž byl na dlužníkův majetek prohlášen konkurs, neboť v důsledku marného uplynutí lhůty obsažené v § 318 IZ jiné řešení jeho úpadku je u dlužníka vyloučeno.

Protože pochybení soudu I. stupně, který vydal napadené usnesení před uplynutím zákonem stanovené lhůty uvedené v § 318 odst. 1 IZ, bylo zhojeno, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako nyní již věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 4. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková