1 VSPH 147/2013-A-15
KSPL 54 INS 27363/2012 1 VSPH 147/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Anna Kamenistá, nar. 17. ledna 1958, bytem Přeštice, K Cihelně 344, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 27363/2012-A-8 ze dne 22. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 27363/2012-A-8 ze dne 22. listopadu 2012 se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 5.11.2012 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud vyložil účel zálohy, zjistil, že dlužnice má závazky ve výši 438.160,-Kč a příjem ve výši 13.900,-Kč měsíčně. Soud konstatoval, že nebylo postaveno najisto, že oddlužení bude povoleno a že v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 119/2008-A-16 ze dne 30.9.2008 a Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010, na § 38 IZ a s ohledem na očekávané výdaje na odměnu a náhradu nákladů insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, v doplnění odvolání ze dne 14.12.2012 namítala, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne, z čeho soud dovodil, že dlužnice nebude mít dostatek prostředků na úhradu nároků správce, a že má příjem z platu a starobního důchodu. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě -2-KSPL 54 INS 27363/2012 zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu).

Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice má splatné závazky vůči 15 věřitelům v celkové výši 438.160,-Kč, vlastní jen běžné vybavení domácnosti, její průměrný čistý měsíční příjem činí 13.900,-Kč, dlužnice je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost.

S ohledem na shora řečené má odvolací soud za to, že vzhledem k počtu věřitelů dlužnice, souhrnné výši jejích závazků, neexistenci zpeněžitelného majetku a předpokládanému řešení úpadku dlužnice oddlužením (kdy lze předpokládat uspokojení nezajištěných věřitelů v daleko vyšší míře než je minimální výše 30% pohledávek včetně zapravení nákladů insolvenčního řízení) se v prvotní fázi řízení jako přiměřená jeví záloha ve výši 2.000,-Kč, přičemž další náklady řízení -3-KSPL 54 INS 27363/2012

(odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) budou hrazeny při oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci jednotlivých měsíčních splátek, v případě řešení úpadku nepatrným konkursem z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová