1 VSPH 1467/2013-A-23
KSUL 81 INS 12202/2013 1 VSPH 1467/2013-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Karel anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Černobýla 2259, 438 01 Žatec, adresa pro doručování: Školní 562/4, 400 10 Ústí nad Labem, zahájené na návrh věřitele: Komerční banka, a.s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Revoluční 15, 100 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 12202/2013-A-17, KSUL 81 INS 12202/2013-B-1, ze dne 9. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 12202/2013-A-17, KSUL 81 INS 12202/2013-B-1, ze dne 9. srpna 2013, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o úpadku dlužníka Karla Sedláčka (dále jen dlužník; bod I. výroku), o odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení (bod II. výroku) a o prohlášení konkursu na jeho majetek (bod III. výroku). Dále rozhodl o tom, že konkurs dlužníka bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku), o ustanovení insolvenčního správce dlužníka (bod V. výroku) a o tom, odkdy je rozhodnutí účinné (bod VI. výroku). Dále insolvenční soud vyzval věřitele k přihlášení pohledávek (bod VII. výroku) a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby plnění poskytovaly insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku). V dalších bodech výroku soud zejména nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů a uložil insolvenčnímu správci úkoly organizační povahy.

V odůvodnění usnesení soud stručně vysvětlil důvody svého závěru o úpadku dlužníka a dále uvedl, že řízení bylo zahájeno na základě návrhu věřitele Komerční banka, a.s. Dlužník byl proto oprávněn podat návrh na povolení oddlužení ve lhůtě 30 dnů od doručení návrhu věřitele a výzvy soudu k vyjádření obsažené v usnesení ze dne 3.5.2013 (A-6), ve které byl dlužník poučen o následcích nesplnění této výzvy soudu. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 17.5.2013, avšak dlužník podal návrh až dne 2.7.2013, tedy po uplynutí lhůty. Proto soud I. stupně návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl dle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a dle § 396 odst. 1 téhož zákona prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Toto usnesení napadl v rozsahu bodů II. a III. výroku dlužník včasným odvoláním, v němž namítal, že svůj návrh na povolení oddlužení sice podal opožděně, soud by však měl přihlédnout k důvodům, proč k tomuto zmeškání z jeho strany došlo. Tyto důvody popsal dlužník tak, že byl na déletrvající pracovní cestě a podáním insolvenčního návrhu pověřil neoficiálně jinou osobu. Ta se opakovaně dostavila k budově Krajského soudu v Ústí nad Labem, aby návrh podala, ale budova byla po dobu 3 týdnů uzavřena z důvodu povodňové situace. Dlužník proto návrh podal bezprostředně po svém návratu z pracovní cesty dne 2.7.2013. Navrhoval proto, aby odvolací soud s ohledem na výše uvedené okolnosti rozhodnutí soudu I. stupně změnil a oddlužení mu povolil.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není opodstatněné.

Podle § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne (§ 390 odst. 3 IZ).

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dlužníku byl návrh věřitele doručen soudem dne 17.5.2013 a současně mu byla doručena výzva soudu (A-6), ve které byl o svém právu podat návrh na povolení oddlužení soudem řádně poučen, jakož i o lhůtě, ve které má takové podání dlužník učinit. Zákonná lhůta 30 dnů proto počala dlužníku běžet dne 18.5.2013 a uplynula dne 17.6.2013. Návrh na povolení oddlužení byl dlužníkem podán dne 2.7.2013.

Z úředního záznamu Spr. 2959/2013 předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Milana Kohoutka soud zjistil, že z důvodu povodní byla budova Krajského soudu v Ústí nad Labem uzavřena od 3.6.2013 do 25.6.2013.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení opožděně. Dlužník nemá povinnost své písemné podání doručit soudu osobně, nýbrž může využít poštovních služeb nebo doručovat své podání telefaxem, telegraficky, nebo ve formě elektronické datové zprávy. Samotné uzavření budovy soudu proto dle názoru odvolacího soudu není bez dalšího důvodem pro stanovení procesní lhůty k učinění úkonu dle insolvenčního zákona. I kdyby však odvolací soud připustil obtíže dlužníka při jiném způsobu doručení podání (což v daném případě nebylo zjištěno), pak by jím podané odvolání muselo být u soudu předloženo nejpozději den následující po opětovném otevření budovy soudu, což byl den 26.6.2013 (čtvrtek), a nikoli až následující týden dne 2.7.2013. K další odvolací námitce dlužníka, že jiným důvodem opožděného podání jeho návrhu bylo konání zahraniční pracovní cesty, odvolací soud rovněž nemohl ze stejných důvodů přihlížet, neboť procesní podání lze učinit i jeho odesláním ze zahraničí, případně ustanovením zástupce, jenž by za dlužníka úkon v zastoupení provedl (§ 24 odst. 1 občanského soudního řádu). Pokud dlužník nepostupoval při podání svého návrhu s náležitou procesní obezřetností, nese pak sám nepříznivé procesní následky, neboť podle § 89 IZ nelze v insolvenčním řízení zmeškání lhůty prominout.

Odvolací soud proto stejně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že návrh dlužníka na povolení oddlužení byl podán opožděně a rozhodnutí soudu I. stupně o jeho odmítnutí je správné. Protože bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, jenž není podnikatelem a jiný způsob řešení jeho úpadku než konkurs již nepřichází v úvahu, shledal odvolací soud správným i bod III. výroku, jímž soud I. stupně na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud proto odvolání dlužníka proti bodům II. a III. výroku důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu I. stupně v obou napadených bodech výroku jako věcně správné potvrdil.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. října 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová