1 VSPH 1466/2012-A-18
MSPH 89 INS 10962/2012 1 VSPH 1466/2012-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9-Vysočany, Freyova 264/9, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č.j. MSPH 89 INS 10962/2012-A-13

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č.j. MSPH 89 INS 10962/2012-A-13, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužnici Michaele anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 4.5.2012 obdržel insolvenční návrh, jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a z něhož shledal, že dlužnice je osobou, u níž zákon oddlužení nebude moci připustit , neboť nezajištění věřitelé obdrží méně než minimálních 30 % jejich pohledávek. S přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužnice a k tomu, že záloha by měla umožnit aktivní činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, jenž bude zřejmě řešen konkursem, rozhodl soud I. stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 15.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a uloženou zálohu jí snížil na 3.000,-Kč. Uvedla, že její dluh vůči České spořitelně, a.s. je nižší a činí jen 140.801,99 Kč, že celkový objem jejích závazků je jen 330.000,-Kč a že nastoupila do zaměstnání, kde očekává příjem ve výši umožňující splnění podmínek oddlužení, přičemž pokud by její příjem byl nedostatečný, bude zbývající částka řešena formou darování od jejího přítele nebo od její matky. Vyjádřila přesvědčení, že podmínky oddlužení bude splňovat, a připomněla, že pečuje o dítě, na které jeho otec dlouhodobě neplatí výživné a dluží jí cca 110.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu návrhu na povolení oddlužení (A-1) a jeho příloh (A-6) odvolací soud zjistil, že celková výše pěti nezajištěných závazků dlužnice vůči třem jejím věřitelům činí 543 tisíc Kč, že dlužnice vlastní jen vybavení domácnosti v pořizovacích cenách ve výši 61 tisíc Kč, její příjem z pracovního poměru činí 12 tisíc Kč čistého měsíčně a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Podle kalkulátoru splátek by činila výše měsíční splátky pro oddlužení 3.132,-Kč, což za 5 let činí celkem 187.920,-Kč; po odečtení nároků správce ve výši 54.000,-Kč bez DPH (odměna ve výši 750,-Kč + náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře) zbývá na nezajištěné pohledávky jen 133.920,-Kč, což je jen 24 % jejich hodnoty. Z uvedeného je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, resp. nepatrným konkursem dle § 314 a § 315 IZ. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení-mimo jiné-vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce-ta dosahuje v případě jejího určení dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně částky 45.000,-Kč (bez DPH). V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužnice (včetně zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužnice v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že s ohledem na absenci dostatečného majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením majetku podléhajícího konkursu) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužnice, jež by mohly být získány z jejího pracovního poměru.

Tvrzení dlužnice nově uvedenému až v odvolání, že její dluh vůči České spořitelně, a.s. je nižší a činí jen 140.801,99 Kč (a nikoliv 300.000,-Kč, jak dříve uvedla ve svém návrhu a v seznamu svých závazků, o němž prohlásila, že je správný a úplný) a že celkový objem jejích závazků je tedy jen 330.000,-Kč (a nikoliv 543 tisíc Kč, jak rovněž dříve uvedla v návrhu a v seznamu svých závazků), odvolací soud neuvěřil, neboť je dlužnice ničím nedoložila a aktualizovaný (nový) seznam svých závazků s prohlášením o jeho správnosti a úplnosti nepředložila. Z obdobných důvodů nebylo lze uvěřit ani nedoloženému tvrzení dlužnice o tom, že nastoupila do zaměstnání (bez předložení pracovní smlouvy), že očekává příjem ve výši umožňující splnění podmínek oddlužení (bez předložení dohody o mzdě) nebo že chybějící prostředky jí poskytne ve formě daru její přítel nebo její matka (bez předložení takové smlouvy). Pro posouzení důvodnosti odvolání je proto bezpředmětné subjektivní přesvědčení dlužnice, že splní podmínky oddlužení.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Protože z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše, napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva