1 VSPH 1464/2016-A-257
MSPH 77 INS 25623/2014 1 VSPH 1464/2016-A-257

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: R. B. TRANS, s. r. o., IČO 45272956, se sídlem Praha 4, Novodvorská 412, zahájené na návrh věřitele: Česká pojišťovna, a. s., IČO 25799347, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 77 INS 25623/2014- A-179 ze dne 8. července 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 77 INS 25623/2014-A-179

ze dne 8. července 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 8. 7. 2016 v bodu I. výroku zjistil úpadek dlužníka R. B. TRANS, s. r. o. (dále jen dlužník). V bodu II. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Zdeňku Pechancovou, IČO 18175422, se sídlem Luhačovice, Masarykova 175, provozovna Praha 6, Na Petřinách 208/36, v bodu III. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Na den 11. 10. 2016 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body IV. a V. výroku), v bodech VI. a VII. výroku vyzval věřitele, aby do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní. V bodu VIII. výroku soud uložil dlužníkovi předložit insolvenčnímu správci do 5 dnů od rozhodnutí o úpadku seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, poskytnout správci veškeré podklady k výkonu jeho činnosti a v téže lhůtě doručit soudu seznam věřitelů, kteří mají sídlo na území EU. V bodu IX. výroku soud uložil insolvenčnímu správci předložit nejpozději 20 dnů před přezkumným jednáním seznam přihlášených pohledávek isir.justi ce.cz a zprávu o své činnosti s návrhem na řešení úpadku. V bodu X. výroku soud uložil navrhovateli, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek 2.000 Kč na účet soudu. V bodu XI. výroku soud vyslovil, že rozhodnutí soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění bodů I. a II. výroku soud uvedl, že dlužník vznesl dne 7. 7. a 20. 7.2015 námitku podjatosti soudkyně a Vrchní soud v Praze usnesením z 6. 5. 2016, na č. d. A-163 rozhodl o této námitce tak, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Dlužník vznesl další námitku podjatosti soudkyně podáním z 3. 6. 2016, kterou doplnil na jednání dne 28. 6. 2016. Soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná, proto postupoval podle § 15b odst. 2 o. s. ř. a insolvenční návrh projednal dne 28. 6. 2016.

Navrhovatel Česká pojišťovna, a. s. podáním ze 17. 9. 2014 navrhl zjistit úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásit konkurs. Tvrdil, že ke dni podání návrhu má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 1,171.626 Kč, která sestává z dílčích pohledávek, přičemž tyto pohledávky též do insolvenčního řízení přihlásil: 1) Pohledávky ve výši 798.126 Kč odpovídající dlužnému pojistnému na pojistné smlouvě ze dne 4. 11. 2009 č. 52308324-16 o sdruženém pojištění souboru vozidel, přičemž dluh odpovídá součtu dluhů na pojistném u jednotlivých vozidel, která byla pojištěna, a to za období od 11/2009 do 8/2011. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení dne 2. 8. 2011. Dlužník byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 798.046 Kč do 29. 11. 2011. Dlužník dne 17. 7. 2013 pohledávku z titulu pojistné smlouvy ve výši 798.126 Kč písemně co do důvodu a výše uznal. 2) Pohledávky ve výši 262.655 Kč odpovídající dlužnému pojistnému na pojistné smlouvě ze dne 13. 8. 2011 č. 39867723-13 o sdruženém pojištění souboru vozidel, přičemž dluh odpovídá součtu dluhů na pojistném u jednotlivých vozidel, která byla pojištěna, a to za období od 8/2011 do 12/2011. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení dne 20. 12. 2011. Dále, že dlužník byl vyzván k úhradě dluhu do 15. 5. 2012. Dlužník dne 17. 7. 2013 pohledávku z titulu pojistné smlouvy ve výši 262.655 Kč písemně co do důvodu a výše uznal. 3) Pohledávky ve výši 10.863 Kč odpovídající dlužnému pojistnému na pojistné smlouvě ze dne 3. 8. 2011 č. 5947887-19 o sdruženém pojištění souboru vozidel, přičemž dluh odpovídá součtu dluhů na pojistném u jednotlivých vozidel, která byla pojištěna, a to za období od 3. 8. 2011 do 13. 8. 2011. Pojistná smlouva zanikla na základě dohody smluvních stran dne 13. 8 2011. Dále, že dlužník byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 1. 12. 2012. Dlužník dne 17. 7. 2013 pohledávku z titulu pojistné smlouvy ve výši 10.863 Kč písemně co do důvodu a výše uznal.

4) Pohledávky ve výši 92.840 Kč odpovídající dlužnému pojistnému na pojistné smlouvě ze dne 17. 3 2012 č. 59715080-28 o pojištění odpovědnosti podnikatelů. Na pojistné období od 17. 3. 2012 do 16. 3. 2013 bylo předepsáno pojistné ve výši 92.840 Kč splatné ve 4 splátkách 17. 3., 17. 6., 17. 9. a 17. 12. 2012. Dlužník dne 17. 7. 2013 pohledávku z titulu pojistné smlouvy ve výši 92.840 Kč písemně co do důvodu a výše uznal. 5) Pohledávky ve výši 7.142 Kč odpovídající dlužnému pojistnému na pojistné smlouvě ze dne 1. 10 2013 č. 24553665-18 o pojištění odpovědnosti podnikatelů. Na pojistné období od 1. 10. 2013 do 30. 9. 2014 bylo předepsáno pojistné ve výši 14.262 Kč splatné ve 2 splátkách, a to 1. 10. 2013 ve výši 11.297 Kč a 21. 10. 2013 ve výši 2.965 Kč. Uhrazeno nebylo ničeho. Pojištění zaniklo dne 19. 1. 2014 pro neplacení pojistného. Dlužník dne 17. 7. 2013 pohledávku z titulu pojistné smlouvy ve výši 7.142 Kč písemně co do důvodu a výše uznal.

Navrhovatel dále označil dalšího věřitele dlužníka, společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., IČO 47116617, Praha 8, s pohledávkou ve výši 341.788 Kč z titulu pojistné smlouvy, splatnou od 1. 8. 2009.

Označený věřitel Kooperativa pojišťovna, a. s. podáním z 30. 9. 2014 (č. d. A-12) sdělil, že má za dlužníkem splatné pohledávky ve výši 341.788 Kč z pojistné smlouvy č. 6981178072 ze dne 31. 12. 2007 za období od 1. 8. 2009 do 9. 7. 2010.

Do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky další věřitelé-celkem 24, z toho ke dni jednání o návrhu vzali zpět přihlášky pohledávek pod č. P4 a P11 věřitel č. 4 a věřitel č. 11. Věřitelé č. 7 Pavel Kočnar, č. 14 KRED, s. r. o. a č. 23 Avia Park V, s. r. o. přihlásili své pohledávky (č. d. P7, P14 a P23) jako vykonatelné.

Dlužník nesouhlasil s insolvenčním návrhem a insolvenčním řízením z důvodu jeho nezákonnosti. K pohledávce navrhovatele uvedl, že s Českou pojišťovnou, a. s. uzavřel pojistné smlouvy, dne 3. 10. 2010 uznal závazek a splátkový kalendář, rovněž uznal závazky dne 17. 7. 2013 avšak již v situaci nelehké pro dlužníka a jednatele, když od 6. 9. 2012 je majetek společnosti dlužníka u třetích stran, majetek osobní, firemní i účetní i statutárních orgánů je nezákonně zadržován společností Avia Park V, s. r. o. Závazky byly zaplaceny, jinak by navrhovatel uplatnil svůj nárok soudní cestou, zaplacení ale nemůže doložit, neboť nemá přístup k bankovním účtům, které jsou zablokovány. V době uznání závazků dne 3. 10. 2010 a 17. 7. 2013 nějaké nesplacené závazky vůči navrhovateli měl; dále namítl promlčení; pohledávku označeného věřitele-Kooperativa pojišťovna, a. s. zcela popřel, pojistné smlouvy měl uzavřené jenom s jednou pojišťovnou a pojistné tohoto věřitele se kryje s pojistným u České pojišťovny; dlužník k přihlášeným pohledávkám věřitelů č. 1, 2, 3, 5, 7, 8, 9, 15, 17, 23, 24, 25 namítl, že je neuznává, přihlášky považuje za nezákonně podané, ve většině případů neexistující a v případě pohledávek č. P24 s P25 se nemůže jednat o platné věřitele. Ostatní nevyjmenované přihlášky dlužník podrobně nezkoumal, protože studuje zákony za účelem obnovení chodu společnosti, ale především uspokojení všech oprávněných věřitelů, jsou pravděpodobně oprávněnými věřiteli, nemá k dispozici účetnictví, celkový součet pohledávek přibližně 50.000 Kč je dlužník schopen postupně uspokojovat; kromě toho v minulém týdnu byli oba jednatelé zproštěni obžaloby v plném rozsahu v trestní věci a budou požadovat odškodnění od státu, přičemž získané prostředky budou použity výhradně na platbu oprávněných závazků.

Ohledně nepředložení seznamu majetku, závazku a zaměstnanců se dlužník odvolal na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 VSPH 201/2016-A-114, a uvedl, že nedisponuje informací, kde se věci jeho a třetích stran už několik let nacházejí, nebyl mu doručen seznam takových věcí, nebyl vyzván ten kdo tak jedná, aby své jednání ztotožnil se zákonem. Z tohoto důvodu nepředkládá seznam majetků, závazků a zaměstnanců. Od září 2012 nebyl dlužník vpuštěn do své provozovny, byl mu zabaven majetek v hodnotě přibližně 60 milionů, což ovlivnilo další chod společnosti. Dlužník má za prokázané, že důvod byl účelový a spočíval v tom, aby podepsal fiktivní pohledávku společnosti Avia Park V, s. r. o., od 6. 9. 2012 do 6. 11. 2012, dlužník nemá téměř 4 roky dohled nad firemními dokumenty včetně účetnictví. Z týchž důvodů nepodává daňová přiznání, orgány činné v trestním řízení zatím neuložily vydat dokumenty dlužníkovi. Dlužník neví kolik má volných finančních prostředků na účtech, tyto má zablokované a nemá k nim přístup. Pohledávky ale jen oprávněných věřitelů se snažil a snaží uspokojit prostřednictvím třetí osoby. Dále v zájmu uspokojení oprávněných věřitelů podal žaloby na náhradu škody vůči státu, vůči společnosti Scania Finance Czech Republic, vůči společnosti Avia Park V, s. r. o. vůči společnosti TUKAS, a. s.

Soud odkázal na § 3 odst. 1 a 2 a § 136 odst. 1 insolvenčního zákona.

Z provedených důkazů soud učinil závěr, že navrhovatel uzavřel s dlužníkem platnou pojistnou smlouvu dne 4. 11. 2009 č. 52308324-16 o sdruženém pojištění souboru vozidel dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), předepsané pojistné vyúčtoval měsíčně od 1. 12. 2009 a dlužník ke dni 1. 11. 2010 dlužil na nezaplaceném pojistném 355.147 Kč, což dlužník uznal dne 3. 10. 2010, celý dluh se stal splatným nezaplacením splátky dne 28. 2. 2011 podle ujednání splátkového kalendáře ze stejného dne. Pojistná smlouva zanikla 2. 8. 2011 neplacením pojistného a dlužné pojistné činí 798.046 Kč. Dlužník uznal dluh dne 17. 7. 2013 ve výši 1,164.484 Kč z pojistných smluv, z toho u pojistné smlouvy č. 52308324-16 ve výši 798.126 Kč. Dlužník neprokázal své tvrzení, že pohledávky zaplatil. Soud neshledal důvodnou námitku promlčení, protože podle § 407 obchodního zákoníku uznáním závazku ze dne 17. 7. 2013 začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba, tj. do 17. 7. 2017 a insolvenční návrh byl podán dne 22. 9. 2014. Dále vzal soud za osvědčené, že dlužník uzavřel s věřitelem Kooperativa pojišťovna, a. s. dne 31. 12. 2007 pojistnou smlouvu č. 6981178072 o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a z přehledu nezaplaceného pojistného, že dlužné pojistné ve výši 341.788 Kč v dílčích měsíčních splátkách je splatné za období od 1. 8. 2009 do 9. 7. 2010. Dále soud vzal za osvědčené, že vůči dlužníku mají splatné a vykonatelné pohledávky další přihlášení věřitelé-věřitel č. 7 Pavel Kočnar, dlužné mzdy za měsíc červen 2011, říjen 2011 a polovinu měsíce 2011 ve výši 87.592 Kč (dle rozsudku Obvodního soudu v Praze 4 z 6. 3. 2013, č. j. 19 C 21/2012-27, právní moci nabyl dne 2. 12. 2013); věřitel č. 14 KRED, s. r. o., pohledávky č. 1-3 z titulu neuhrazené ceny za přepravu zboží se splatností dne 21. 2. 2014, 21. 2. 2014 a 20. 7. 2012 v celkové výši 47.824,66 Kč (dle rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 z 23. 5. 2014 č. j. 21 C 105/2014-12, právní moci nabyl 28. 11. 2014, ze 7. 8. 2014 č. j. 24 C 2015/2014-15, právní moci nabyl 27. 8. 2014 a rozhodnutí ze dne 4. 3. 2014 č. j. EPR 36665/2013-4, právní moci nabylo 20. 3. 2013, nařízená exekuce sp. zn. 030EX 10417/13 byla neúspěšná), věřitel č. 23 Avia Park V, s. r. o., ve výši 11.360 Kč a ve výši 12.720 Kč (dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze 16. 5. 2012, č. j. 18 C 244/2011-40, potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze 4. 12. 2012, č. j. 30 Co 471/2012-59 právní moci nabyl dne 30. 1. 2013).

Soud dovodil, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky s dobou splatnosti delší než 30 dnů. Tyto peněžité závazky není schopen plnit pro nedostatek finančních prostředků. Neschopnost plnění peněžitých závazku je dána skutečností, že dlužník je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (viz věřitel č. 14 KRED, s. r. o.). Dlužník nesplnil povinnosti předložit seznam závazku a seznam majetku, kterou mu uložil insolvenční soud. V řízení tak bylo osvědčeno, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Soud proto v souladu s § 136 insolvenčního zákona zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku). Ostatní výroky odůvodnil ustanovením § 136 odst. 1 písm. b) až h) insolvenčního zákona.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním (č. d. A-187), ve kterém uvedl, že se dosud nedočkal vyřízení svých návrhů na předběžné opatření a žádosti o vstup státního zastupitelství do insolvenčního řízení. Návrhy dlužníka nejsou vyřizovány zákonným způsobem. Dlužník vznesl námitku podjatosti soudkyně a odvolal se proti rozhodnutí o této námitce, čímž se nikdo nezabýval, a to ani novou námitkou podjatosti. Insolvenční řízení je vedeno nezákonně, nebyly prověřeny nezákonně přihlášené pohledávky věřitelů. Insolvenční správce byl jmenován nezákonně a je namístě jej odvolat.

Na počátku nelehké situace dlužníka stojí společnost Avia Park V, s. r. o., která v září 2012 znemožnila dlužníkovi vstup do provozovny a zadržela majetek dlužníka včetně firemních dokumentů. Dlužník podal proti uvedené společnosti žalobu o náhradu škody 80.000.000 Kč, řízení bylo zahájeno před insolvenčním řízením, nicméně dosud nebylo nařízeno jednání. Dlužník požádal Městské státní zastupitelství o vstup do řízení, což se dosud nestalo. Proti dlužníkovi jsou podnikány kroky, které jsou vyšetřovány v trestním řízení, nicméně ani toto šetření neprobíhá zákonným způsobem. Dlužník podal na Ministerstvo spravedlnosti žádost o odškodnění, která též nebyla zatím vyřízena. Navrhovatel nemá platnou pohledávku. Dlužník považuje za prokázané, že se mu podařilo doložit svou situaci; podal též několik žalob o náhradu škody o přibližně 300.000.000 Kč, o žádné z žalob nebylo dosud rozhodnuto. Dlužník nesplňuje podmínky úpadku. Žádné seznamy nemůže v současné době předat insolvenčnímu správci, tyto musí předat ten, kdo nezákonně disponuje s majetkem dlužníka.

Na č. d. 191 až 247 insolvenčního rejstříku dlužník podal dalších celkem 51 doplnění odvolání, ve kterých rekapituloval a opakoval důvody svého odvolání.

Navrhovatel omluvil svou neúčast na jednání odvolacího soudu dne 29. 9. 2016 a uvedl, že považuje napadené usnesení za věcně správné.

Při jednání před odvolacím soudem dlužník uvedl, že je neplatná plná moc p. Gottwalda jednajícího za navrhovatele, k tomuto zjištění navrhl dlužník, stejně jako již u soudu prvního stupně, výslech statutárních orgánů navrhovatele. Dlužník sice podepsal uznání závazku, ale jeho podpis nebyl notářsky ověřen. Věřitel Kooperativa pojišťovna, a. s. nepřihlásil svou pohledávku. O podjatosti soudkyně Hanuliakové svědčí i to, že dokumenty byly v insolvenčním rejstříku zveřejňovány i v dnech, kdy tato nebyla v práci.

Odvolací soud v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil odvolání podle jeho obsahu a dospěl k závěru, že se dlužník odvolal jen proti bodům I. a II. výroku, se kterými vyjádřil nesouhlas. Ostatně, proti bodům III. až XI. výroku usnesení není odvolání přípustné, tudíž i kdyby bylo odvolání podáno i proti některému z těchto bodů výroku, nebylo by usnesení takovým odvoláním dotčeno.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení (body I. a II. výroku) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti navrhovatele.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval námitkou podjatosti soudkyně, kterou dlužník vznesl v podání z 3. 6. 2016 (č. d. A-173) a doplnil ji při jednání soudu prvního stupně dne 28. 6. 2016 (č. d. A-178), jakož i při odvolacím jednání. Dlužník opakovaně vyjádřil nesouhlas s postupem soudkyně, byť o jeho námitce podjatosti již bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze z 6. 5. 2016 (č. d. A-163), že soudkyně JUDr. Jarmila Hanuliaková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. V usnesení Vrchní soud v Praze poukázal na to, že s ohledem na § 14 odst. 4 o. s. ř. nemohou být důvodem podjatosti soudce okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení. Odvolací soud dodává, že soud vyššího stupně může přezkoumávat řízení a jeho eventuální vady, jakož i skutkové a právní závěry soudu nižšího stupně obsažené v jeho rozhodnutí, pouze v rámci odvolacího řízení při přezkoumávání rozhodnutí soudu prvního stupně. Nespokojenost účastníka s rozhodováním soudce (s jeho postupem) není důvodem pro jeho vyloučení, což výslovně stanoví § 14 odst. 4 o. s. ř. Je i z povahy věci zřejmé, že procesní postup soudce ať již v projednávané věci nebo v jiných věcech, na který má účastník jiný názor, nemůže být nikdy důvodem podjatosti soudce. Ani odvolací soud z uvedených důvodů neshledal, že by uvedená soudkyně byla podjatou ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř.

K poznámce dlužníka o zveřejňování dokumentů v insolvenčním rejstříku v době tvrzené nepřítomnosti soudkyně na pracovišti odvolací soud dodává, že soudci nejsou pracovníci soudu, kteří zajišťují po technické stránce zveřejňování písemností v insolvenčním rejstříku. Poznámka dlužníka tedy postrádá jakékoliv věcné opodstatnění.

Odvolací soud se dále zabýval odvoláním dlužníka proti bodu I. výroku usnesení.

Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne,

že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. jestliže se nepodaří dlužníkovi některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle § 141 odst. 1 druhé a třetí věty insolvenčního zákona Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odst. 2 Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

K § 141 odst. 2 insolvenčního zákona odvolací soud podotýká, že i kdyby navrhovatel neměl vůči dlužníkovi žádnou pohledávku více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nebylo by to pro výsledek odvolací věci podstatné s ohledem na § 141 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť rozhodující je okolnost, zda je úpadek dlužníka osvědčen (tj. zda je dána pluralita jiných věřitelů a platební neschopnost dlužníka). Obrana dlužníka vycházející z jeho tvrzení, že navrhující věřitel nemá žádnou pohledávku vůči dlužníkovi, nemá sama o sobě právní význam pro existenci úpadku na straně dlužníka. Nicméně odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhující věřitel osvědčil existenci svých pohledávek z pojistných smluv, a to po splatnosti delší tří měsíců, přičemž dlužník uznal existenci těchto pohledávek v uznáních dluhu. Okolnost, že podpisy dlužníka v těchto uznáních nebyly notářsky ověřené, nemá žádný význam a nic nemění na platnosti těchto uznávacích projevů dlužníka.

Insolvenční návrh, jakož i další komunikace věřitele České pojišťovny, a. s. byla vedena z datové schránky uvedené osoby, odvolací soud proto nemá pochybnosti, že tato osoba podala insolvenční návrh a osvědčila existenci svých pohledávek vůči dlužníkovi.

Jak plyne z § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, pro zjištění úpadku na straně dlužníka je nutná pluralita věřitelů (dlužník musí mít nejméně dva věřitele), jejichž pohledávky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto pohledávky uspokojit (tj. je v platební neschopnosti). Podle odst. 2 platí vyvratitelná právní domněnka, že dlužník je v platební neschopnosti, neplní-li své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Sám dlužník neuznal některé pohledávky dalších věřitelů (ke dni jednání soudu prvního stupně dne 28. 6. 2016 bylo přihlášeno 24 věřitelů), ale toto popření neadresoval vůči všem přihlášeným věřitelům. V tomto směru odvolací soud podotýká, že v den jednání odvolacího soudu 29. 9. 2016 bylo přihlášeno ve lhůtě stanovené napadeným usnesením v bodu VI. výroku celkem 43 věřitelů.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který shledal osvědčeným i vykonatelné pohledávky dalších věřitelů (věřitel č. 7 Pavel Kočnar, věřitel č. 14 KRED, s. r. o., věřitel č. 23 Avia park V, s. r. o.), přičemž všechny tyto pohledávky jsou po splatnosti delší tří měsíců.

Odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 z 26. 1. 2012, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Je-li takový návrh přesto podán, musí být zamítnut. Dále na toto usnesení navázal Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 NSČR 113/2013 z 12. 12. 2013, které bylo pod č. 45/2014 uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli. Nejvyšší soud učinil tento závěr také s odkazem na usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, jehož závěry měl za použitelné i pro insolvenční řízení. Odvolací soud konstatuje, že v předmětné věci je zcela zřejmé, že věřitelé nemohou bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí) splnění svých pohledávek vůči dlužníkovi, o čemž mj. svědčí i exekuční řízení věřitele KRED, s. r. o., které začalo být vedeno v roce 2013 a nebylo ničeho vymoženo.

Je dána pluralita věřitelů a osvědčena platební neschopnost dlužníka (řada věřitelů má pohledávku vůči dlužníkovi, která je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti). Dále dlužník ani na opakované výzvy nesplnil svou povinnost předložit seznamy majetku a závazků, což též zakládá dle § 3 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona vyvratitelnou právní domněnku platební neschopnosti dlužníka. Z uvedeného plyne právní závěr, že byly splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužníka z důvodu jeho platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zjistil úpadek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil bod I. výroku usnesení jako věcně správný.

Odvolací soud nakonec přezkoumal odvoláním dlužníka napadený bod II. výroku, ve kterém soud ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Zdeňku Pechancovou.

Podle § 26 insolvenčního zákona Proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Z § 26 insolvenčního zákona plyne, že proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce lze podat odvolání, které však může být shledáno důvodným jen tehdy, pokud odvolatel bude tvrdit, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce vymezené v § 6 odst. 1 až 3 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, nebo že je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona). Jiné důvody nemohou vést k úspěchu odvolatele v odvolacím řízení.

V dané věci odvolání neobsahuje námitky, jež by mohly vést ke zrušení či změně rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce v odvolacím řízení. Určení osoby insolvenčního správce předsedou soudu prvního stupně nepodléhá přezkumu odvolacího soudu; ostatně insolvenční soud je určením předsedy insolvenčního soudu vázán (viz § 25 odst. 2 insolvenčního zákona). V dané věci ustanovil předseda soudu prvního stupně opatřením ze dne 30. 6. 2016 (č. d. A-183) insolvenčním správcem JUDr. Zdeňku Pechancovou, což soud prvního stupně v napadeném bodu II. výroku usnesení respektoval. V situaci, kdy JUDr. Zdeňka Pechancová je osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců vedených Ministerstvem spravedlnosti (§ 21 odst. 1 insolvenčního zákona), nepochybně splňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce; její podjatost v odvolání tvrzena nebyla a nepodává se ani z obsahu spisu.

V řízení nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, pro něž by bylo lze mít za to, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce nebo že není nepodjatý. Odvolací soud proto bod II. výroku potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková