1 VSPH 1462/2015-A-32
KSPH 70 INS 674/2015 1 VSPH 1462/2015-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem 261 01 Háje, Háje 29, zahájené návrhem navrhovatele: Hypoteční banka, a. s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO 13584324, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 70 INS 674/2015-A-18 ze dne 15. června 2015,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 70 INS 674/2015-A-18

ze dne 15. června 2015 se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 15. 6. 2015 v bodu I. výroku zamítl insolvenční návrh navrhovatele Hypoteční banky, a. s., a v bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V bodu III. výroku soud rozhodl, že po právní moci usnesení bude navrhovateli vrácena záloha 45.000 Kč na náklady insolvenčního řízení.

Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že Hypoteční banka, a. s. (dále jen navrhovatel) podala insolvenční návrh 11. 1. 2015, kterým se domáhala zjištění úpadku Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem 261 01 Háje, Háje 26 (dále jen dlužníka) a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že má vůči dlužníkovi pohledávku v celkové výši 1.310.234,03 Kč po splatnosti déle než 3 měsíce. Dále označil další dva věřitele a složil zálohu na náklady insolvenčního řízení. isir.justi ce.cz

Soud z provedených důkazů zjistil, že na základě úvěrové smlouvy č. 8900/156865-02/07/07-001/100/R ze 4. 6. 2007 navrhovatel poskytl dlužníkovi úvěr 1.497.416,10 Kč. Pohledávka navrhovatele je zajištěna zástavním právem k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram na LV č. 39 pro katastrální území Háje u Příbramě, obec Háje, a to na základě zástavní smlouvy k nemovitosti reg. číslo: 8900/156865-02/07/01-002/00/R z 20. 6. 2007. Úvěr byl dočerpán a dlužník byl povinen provádět měsíční anuitní splátky k 20. dni kalendářního měsíce. Z důvodu neplnění smlouvy ze strany dlužníka po předchozím upozornění došlo k zesplatnění úvěru, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 2. 2014. Z přihlášky pohledávky ze dne 12. 1. 2015 soud zjistil, že dlužník dluží navrhovateli na jistině nesplacenou část hypotečního úvěru ve výši 1.229.657,70 Kč a na úrocích +80.916,69 Kč. Soud má za osvědčené, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu.

Navrhovatel dále označil věřitele Smart Capital, a. s., se sídlem Hněvotínská 241/52, Nová Ulice, 779 00 Olomouc, IČ 26865297 s tím, že tento věřitel má vůči dlužníkovi splatnou peněžitou pohledávku ve výši 29.500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Pohledávka věřitele za dlužníkem je déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen pohledávku plnit (neplní ji po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti). Splatnost nastala nejpozději dne 12. 11. 2013. Za účelem vymožení splatné pohledávky věřitele bylo zřízeno exekutorské zástavní právo, a to dle exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 101 EX 01993/2013-024 ze dne 11. 6. 2013, jež nabylo právní moci dne 12. 11. 2013.

Jako dalšího věřitele navrhovatel označil Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem Vinohradská 3217/167, Strašnice 100 00 Praha 10, IČ 25788001 se splatnou peněžitou pohledávkou vůči dlužníkovi ve výši 5.192 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených telefonních služeb. Splatnost nastala nejpozději dne 5. 11. 2011. Za účelem vymožení splatné pohledávky věřitele bylo zřízeno exekutorské zástavní právo, a to dle exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 081 EX 38242/2011-015, jež nabylo právní moci ke dni 5. 11. 2011.

K výzvě soudu se žádný z označených věřitelů nevyjádřil a na nařízené jednání se oni, ani navrhovatel s dlužníkem, nedostavili. Soud odkázal na § 3 insolvenčního zákona a uvedl, že insolvenční návrh postrádá listiny osvědčující tyto skutečnosti (např. uvedené exekuční příkazy). Proto insolvenční návrh zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že dlužník žádné náklady nepožadoval. Soud dále rozhodl o povinnosti vrátit složenou zálohu na náklady řízení.

Navrhovatel napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že pohledávky obou označených věřitelů jsou s ohledem na zřízená exekutorská zástavní práva nepochybně splatná. Existence těchto zajištění plyne z přiloženého výpisu z katastru nemovitostí a z exekučního spisu soudního exekutora. Mnohost věřitelů se splatnými pohledávkami ve smyslu § 3 insolvenčního zákona tedy navrhovatel prokázal.

Podáním doručeným soudu dne 5. 5. 2016 navrhovatel omluvil svou neúčast na jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2016 a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení a po provedeném jednání, které se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti obou účastníků, dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž neosvědčil, že aspoň jedna další osoba má proti dlužníkovi splatnou pohledávku.

Podle § 5 insolvenčního zákona Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Je třeba uvést, že z ustálené judikatury vyjádřené např. pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998 sp. zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, která se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní podle usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 z 29. 4. 2010 ve znění opravného usnesení č. j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-68 z 20. 7. 2010 (uveřejněném pod č. 14/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li soud, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

Odvolací soud zdůrazňuje, že je věcí insolvenčního navrhovatele, aby před podáním insolvenčního návrhu zvážil, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností nahrazoval v insolvenčním řízení nalézací řízení o pohledávce před orgánem k tomu povolaným, bude schopen doložit po skutkové stránce kromě své pohledávky i pohledávku jiného věřitele vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že věřitel osvědčil svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, tj. skutečnost, že má aspoň jednu pohledávku vůči dlužníkovi, která je více než 30 dnů po splatnosti. Odvolací soud též akceptoval závěr soudu prvního stupně, že nebyly osvědčeny splatné pohledávky jiných věřitelů. Navrhovatel předložil výpis z katastru nemovitostí vyhotovený ke dni 4. 1. 2011. K tomu odvolací soud podotýká, že z takto neaktuálního výpisu nelze považovat za osvědčená tvrzení navrhovatele o existenci pohledávek jím tvrzených věřitelů Smart Capital, a. s. a Vodafone Czech Republic, a. s. Jak uvedl soud prvního stupně, navrhovatel nedoložil existenci exekučních příkazů k těmto pohledávkám a ani v průběhu odvolacího řízení existence takových konkrétních závazků dlužníka nevyšla najevo. Za tohoto stavu je odvolací soud názoru, že nebylo osvědčeno tvrzení insolvenčního navrhovatele, podle kterého má i další věřitel vůči dlužníku pohledávku, jež je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Nebyla osvědčena žádná pohledávka po splatnosti jiného věřitele než navrhovatele samého. Není tedy splněna podmínka existence více věřitelů (aspoň dvou) se splatnými pohledávkami.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s § 143 odst. 2 první věty insolvenčního zákona zamítl insolvenční návrh. Soud též správně rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného dlužníka s přihlédnutím ke skutečnosti, že mu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním řízení nevznikly žádné náklady, které by bylo nutné hradit ze zálohy zaplacené ve výši 45.000 Kč navrhovatelem, soud správně vrátil navrhovateli tuto zálohu. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil usnesení jako věcně správné.

Dlužníkovi nevznikly v odvolacím řízení náklady, o jejichž náhradě by bylo třeba rozhodnout v jeho prospěch dle § 7 insolvenčního zákona a § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí, obsažené v druhé větě výroku, nebylo vyhlášeno společně s první větou výroku usnesení při odvolacím jednání, avšak rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení má povahu procesního usnesení, které se vydává bez jednání. Odvolací soud proto z důvodu procesní ekonomie nevydal samostatné usnesení a učinil rozhodnutí, vydané dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., součástí písemně vyhotoveného usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 12. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná