1 VSPH 1461/2015-B-18
KSLB 54 INS 14548/2014 1 VSPH 1461/2015-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Lípa, Pražská 2882, o odvolání společnosti REVITALA, v. o. s., IČO 25413368, se sídlem Jablonec nad Nisou, Josefa Hory 4080/23, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 54 INS 14548/2014-B-13 ze dne 13. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 54 INS 14548/2014-B-13 ze dne 13. července 2015 se v bodech I. písm. b), d) a e), II. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením z 13. 7. 2015 v bodu I. výroku schválil dle § 304 odst. 4 písm. a) a odst. 5 insolvenčního zákona konečnou zprávu z 20. 1. 2015 (č. d. B-11) ve znění, že: a) příjmy majetkové podstaty činí 61.264 Kč a b) pohledávky za majetkovou podstatou činí 39.020 Kč (odměna insolvenčního správce s DPH 38.720 Kč a hotové výdaje insolvenčního správce 300 Kč, obojí neuspokojeno), c) pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou činí 0 Kč, d) dosud neuspokojené pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou činí 39.020 Kč, e) čistý výtěžek určený k rozdělení mezi věřitele (I.a-I.b-I.c-I.d) činí 22.244 Kč. V bodu II. výroku soud schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 32.000 Kč a 21 % DPH 6.720 Kč, přičemž tyto částky budou uhrazeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (bod I. výroku). V bodu III. výroku soud uložil insolvenčnímu správci dle § 306 odst. 1 insolvenčního zákona předložit do 30 dnů od právní moci usnesení návrh rozvrhového usnesení.

Rozhodnutí odůvodnil soud tím, že usnesením z 28. 7. 2014 (č. d. A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka Martina anonymizovano , bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byla ustanovena REVITALA, v.o.s. Usnesením z 22. 9. 2014 (č. d. B-7), bylo rozhodnuto, že se oddlužení dlužníka neschvaluje a na jeho majetek se prohlašuje konkurs, který bude řešen jako nepatrný. Insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu dne 9. 6. 2015 konečnou zprávu (č. d. B-11), a to včetně vyúčtování své odměny a hotových výdajů. Vyhláškou z 15. 6. 2015, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, bylo oznámeno zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku s poučením o možnosti podat proti ní námitky (účastníci námitky nepodali). Insolvenční správce v konečné zprávě zrekapituloval, jaké úkony v řízení provedl. Zejména přezkoumal 12 podaných přihlášek pohledávek; příjmy majetkové podstaty představovaly pouze srážky z příjmů dlužníka v celkové výši 16.264 Kč, vymožené daňové přeplatky ve výši 41.322 Kč a 1.500 Kč, a záloha na náklady insolvenčního řízení složená dlužníkem ve výši 2.178 Kč. Výdaje z majetkové podstaty jsou představovány pouze odměnou insolvenčního správce zvýšenou o DPH, a náhradou jeho hotových výdajů, vyúčtovanou ve výši 300 Kč.

Soud odkázal na § 304, § 38 odst. 1 a § 283 odst. 1 insolvenčního zákona a § 1 odst. 1, 4 a 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. a uvedl, že v rámci konkursu bylo využitím peněžních prostředků dlužníka dosaženo výtěžku 61.364 Kč, tudíž s ohledem na § 1 odst. 5 vyhlášky by měl insolvenční správce nárok na odměnu v minimální výši 45.000 Kč. Avšak soud učinil závěr, že taková odměna neodpovídá rozsahu činnosti insolvenčního správce a odměnu snížil dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona, přičemž odkázal na závěry rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 1 VSPH 79/2015 z 2. 4. 2015. V dané věci insolvenční správce nezpeněžoval movitý či nemovitý majetek dle § 283 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho činnost spočívala v základních administrativních úkonech-sestavení soupisu majetkové podstaty, účasti na přezkumném jednání a schůzi věřitelů. Dále správce vymohl pohledávky dlužníka a vyhotovil v průběhu řízení 5 zpráv obsahující charakteristiku průběhu řízení. Tato činnost nebyla odborně, administrativně ani časově náročná. Soud rovněž vzal v úvahu, že vzhledem ke zkrácení odměny insolvenčního správce mu vznikne i povinnost sestavit rozvrhové usnesení a rovněž administrativní část práce spojená s vyplácením peněžních prostředků věřitelům dle rozvrhu. Soud proto dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenčnímu správci snížil odměnu na 32.000 Kč, která sestává z dílčí odměny ve výši 12.000 Kč (bez DPH) za 12 přezkoumaných přihlášek ve smyslu § 2a vyhlášky a z dílčí odměny ve výši 20.000 Kč, přičemž tato odměna je přiměřená vzhledem k délce doby insolvenčního řízení (2 měsíce od ustanovení insolvenčního správce do funkce a 9 měsíců trvání konkursu), rozsahu (viz vyjmenované činnosti) a náročnosti insolvenčním správcem vykonané činnosti. Insolvenční správce současně doložil, že je plátcem DPH, vypočtenou odměnu soud proto zvýšil odměnu o příslušnou sazbu DPH ve výši 21 %. Funkci věřitelského orgánu vykonával v tomto řízení soud, proto odpadlo projednání věci s věřitelským výborem. Po odečtení hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených se zpeněžením majetkové podstaty zbyla k rozvrhu částka 22.244 Kč. Soud proto v bodu III. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby v souladu § 306 odst. 1 insolvenčního zákona předložil návrh rozvrhového usnesení.

Insolvenční správce napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení změnit a v bodu I. písm. b) výroku stanovit výši pohledávek za majetkovou podstatou částkou 68.970 Kč, tutéž částku stanovit v bodu I. písm. d) a v písm. e) určit čistý výtěžek určený k rozdělení mezi věřitele ve výši 0 Kč, v bodu II. výroku určit odměnu insolvenčního správce v celkové výši 68.970 Kč a zrušit bod III. výroku. Odvolání odůvodnil tím, že zpeněžením majetkové podstaty se dle § 283 odst. 1 insolvenčního zákona považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Náplň práce insolvenčního správce je dána zákonem, není správný názor soudu, že se jednalo o jednoduchou administrativní práci. Odvolatel dále v odvolání podrobně zrekapituloval svou dosavadní činnost a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu č. j. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010-B-33 z 29. 9. 2010, podle kterého je ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky uplatnitelné na případy, kdy výše odměny vypočtená z částky určené z výtěžku zpeněžení k rozdělení mezi věřitele nebude dosahovat 45.000 Kč. Odvolatel dodal, že podle zmíněného ustanovení činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč a dále mu náleží i odměna podle § 2a vyhlášky ve výši 1.000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky. Odvolatel přezkoumal celkem 12 přihlášek a zapsal je do seznamu přihlášených pohledávek dle § 189 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Celkem náleží odvolateli odměna 68.970 Kč včetně DPH. Ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona není v předmětné věci použitelné, neboť insolvenční správce neporušil žádnou ze svých povinností a stav majetkové podstaty neumožňoval provedení částečného rozvrhu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně (body I. písm. b), d), e), II. a III. výroku) podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání insolvenčního správce důvodným.

Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Podle odst. 3 Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Podle odst. 6 Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.

Podle § 2a uvedené vyhlášky Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Důvody, pro které dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona může soud snížit odměnu insolvenčního správce, jsou v tomto ustanovení uvedené pouze demonstrativně ( zejména ), nikoliv taxativně. Je proto nesprávný názor odvolatele, že snížení odměny přichází v úvahu pouze v případě porušení povinností insolvenčního správce nebo když nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Z toho důvodu je správná úvaha soudu prvního stupně, že snížení odměny může přicházet v úvahu i za situace, že původní výši odměny shledá nepřiměřenou ve srovnání s rozsahem vykonané činnosti insolvenčního správce.

Není ani zcela správný názor odvolatele, že právní závěry přijaté v usnesení odvolacího soudu č. j. KSLB 54 INS 12721/2014, 1 VSPH 79/2015-B-18 z 2. 4. 2015 nejsou použitelné v této věci. V uvedeném usnesení soud pravomocně snížil odměnu dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona na 15.000 Kč, a to za situace, kdy byl zjištěn úpadek dlužníků, bylo povoleno jeho řešení oddlužením, které dodatečně nebylo schváleno, a byl prohlášen nepatrný konkurs. Majetková podstata s ohledem na svou zanedbatelnou hodnotu nebyla zpeněžena, bylo podáno celkem 5 přihlášek pohledávek, insolvenční správce žádnou z nich nepopřel.

Odvolací soud souhlasí s názorem, že v insolvenční věci sp. zn. KSLB 54 INS 14548/2014 byla činnost insolvenčního správce náročnější (došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, avšak, jak správně uvedl soud prvního stupně, nikoliv prodejem majetku, nýbrž využitím bankovních kont dlužníka, což je po všech stránkách méně náročné než zpeněžování majetkové podstaty prodejem jednotlivých věcí), ale tato náročnost byla reflektována tím, že insolvenčnímu správci byla přiznána odměna v celkové výši 32.000 Kč oproti částce 15.000 Kč přiznané v řízení sp. zn. KSLB 54 INS 12721/2014. Rozdíl mezi oběma věcmi je tedy pouze kvantitativní, nikoliv kvalitativní (v obou věcech je aplikovatelné ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona, tj. bylo namístě snížit odměnu insolvenčního správce, přičemž obě řízení se liší jen v rozsahu tohoto snížení). Odvolací soud se ztotožnil i s rozsahem snížení odměny a v tomto směru odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal, že by odměna správce byla stanovena nespravedlivě.

Dosud neuspokojené pohledávky za majetkovou podstatou jsou odměna insolvenčního správce s DPH v celkové výši 38.720 Kč a hotové výdaje insolvenčního správce 300 Kč, celkem 39.020 Kč (bod I. písm. b/ a d/ výroku a bod II. výroku). V majetkové podstatě zbyla po odečtu uvedené sumy 39.020 Kč částka 22.244 Kč (bod I. písm. e). Je proto správná i tato výše zbytku majetkové podstaty, kterou soud prvního stupně určil k rozdělení mezi věřitele. S ohledem na existenci přebytku zpeněžení majetkové podstaty soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s § 306 odst. 1 insolvenčního zákona uložil insolvenčnímu správci předložit návrh rozvrhového usnesení.

Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil bod I. písm. b), d) a e) a body II. a III. výroku napadeného usnesení jako věcně správné.

P o u č en í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 3. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná