1 VSPH 1459/2014-A-15
KSUL 69 INS 14173/2014 1 VSPH 1459/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci manželů-dlužníků: a) Adela Balogová, nar. 14. října 1974, b) David Balog, nar. 11. března 1971, oba bytem Chomutov, Kamenná 5101, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 14173/2014-A-9 ze dne 9. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 14173/2014-A-9 ze dne 9. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil dlužníkům povinnost hradit zálohu ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 23.5.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu se podává, že dlužníci nabízí jen příjmy za základě finanční pomoci třetích osob a že řešení úpadku oddlužením není reálné a že úpadek bude řešen nepatrným konkursem. Z údajů od ČSSZ plyne, že dárce Robert Tancoš pobírá invalidní důchod ve výši 9.410,-Kč a dárce Ludvíka Gorala měl za rok 2013 podle daňového přiznání příjem ve výši 77.606,-Kč, proto peněžité plnění ve výši 2.300,-Kč od druhého jmenovaného neměl soud za reálné. S ohledem na celkovou výši závazků 575.167,-Kč, z toho zajištěné závazky ve výši 45.946,-Kč, s ohledem na skutečnost, že dlužnice vlastní nemovitost na LV č. 10087 v k.ú. Chomutov I a dále že dlužníci vlastní v SJM podíl 616/34909 na LV č. 11298 v k.ú. Chomutov I soud uložil dlužníkům povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že si dlužník snaží práci najít, že dlužnice pobírá dávky, které nepodléhají výkonu rozhodnutí a disponuje důchodem Roberta Tancoše, který s nimi žije ve společné domácnosti a dlužnice je jeho opatrovnicí. Domnívali se, že pokud by dárce Ludvík Goral nebyl schopen poskytovat plnění na základě smlouvy o důchodu, nezavázal by se k tomu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Závazky dlužníků činily 575.167,-Kč, oba dlužníci jsou nezaměstnaní a předložili smlouvu o důchodu uzavřenou s Ludvíkem Goralem, který se jim zavázal poskytovat po dobu trvání insolvenčního řízení částku 2.300,-Kč měsíčně, ačkoli jeho příjem za rok 2013 činil jen 77.606,-Kč, na což soud I. stupně v napadeném usnesení poukázal a na což dlužníci reagovali jen tak, že si pan Goral byl vědom, k čemu se zavázal. Odvolací soud však s ohledem na nízký příjem jmenovaného sdílí obavy soudu I. stupně o jeho schopnosti finanční plnění dlužníkům skutečně poskytovat, když nebylo prokázáno, že by pan Goral měl prostředky v takovém rozsahu, že by byl schopen bez problémů hradit své životní náklady a ještě poskytovat finanční podporu dlužníkům. Je třeba upozornit i na možnost tzv. odvolání daru pro nouzi (§ 2068 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který umožňuje dárci, pokud nemá prostředky ani na nutnou výživu pro sebe či osoby, kterým je povinen výživu poskytovat, dar odvolat a žádat jeho vydání zpět. Proto pokud Ludvík Goral, resp. dlužníci, dostatečně neprokázali existenci dostatečných finančních prostředků pro nutnou výživu tvrzeného dárce, lze mít pochybnosti o jeho objektivní schopnosti poskytovat dlužníkům peněžité plnění, které má prakticky charakter daru. Ludvík Goral sice v podání ze dne 19.6.2014 uvedl, že bude přispívat z příjmu OSVČ, avšak roční příjem ve výši 77.606,-Kč má odvolací soud za nedostatečný, když příjmy podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů činily sice 388.030,-Kč, avšak Ludvík Goral uplatnil výdaje související s těmito příjmy ve výši 310.424,-Kč, a proto zisk z výkonu OSVČ činil jen 77.606,-Kč, což činí 6.467,-Kč měsíčně. Jestliže životní minimum pro rok 2014 činí 3.410,-Kč, lze mít důvodné pochybnosti o schopnosti dárce poskytovat dlužníkům zvažované finanční plnění.

Pokud jde o smlouvu o důchodu zavřenou s Robertem Tancošem, ze spisu plyne, že jmenovaný je opatrovancem dlužnice a lze se domnívat, že smlouva o důchodu ze dne 12.5.2014, kterou se zavázal přispívat částkou 2.100,-Kč měsíčně, by mohla být relativně neplatnou podle § 483 odst. 2 písm. d) a f) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Tato smlouva o důchodu byla ovšem za Roberta Tancoše podepsána jen dlužnicí a Robert Tancoš uznal tento podpis za vlastní, jak plyne ze smlouvy ze dne 12.5.2014, přičemž v rozporu s § 563 odst. 1 a 2 a § 39 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. byli svědky tohoto jednání dlužníci, kteří však měli jistě zájem na poskytnutí podpory ze strany Roberta Tancoše, a nebyla tedy splněna podmínka, aby svědkem právního jednání (uzavření smlouvy) byly osoby, které nemají zájem na obsahu tohoto jednání.

Stran shora uvedeného sluší se doplnit, že ani pokud by uzavření a plnění na základě shora uvedených smluv o důchodu bylo prosto právních vad, příjem z těchto smluv ve výši 4.400,-Kč pro splnění minimální hranice 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a zapravení nároků na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce nedostačuje. Dlužníci ani neprokázali, že by měli dostatečný majetek, na základě kterého by bylo možno jeho zpeněžením náklady insolvenčního řízení uhradit.

V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková