1 VSPH 1459/2012-P9-7
KSUL 45 INS 6450/2009 1 VSPH 1459/2012-P9-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Lenka Helmová, nar. 7. března 1972, bytem Teplice, Vrázova 1446/3, o odvolání věřitele č. 8 Citibank Europe plc, organizační složka, sídlem Praha 5, Bucharova 2641/14, zast. Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 6450/2009-P9-2 ze dne 11. října 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 6450/2009-P9-2 ze dne 11. října 2012 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 8 Citibank Europe plc ve výši 18.638,17 Kč n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku č. 9 věřitele č. 8 Citibank Europe plc, organizační složka (dále jen věřitel ) ve výši 18.638,17 Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, usnesením ze dne 30.9.2009 (A-9) soud zjistil úpadek dlužnice a vyzval věřitele k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Věřitel předal přihlášku pohledávky k poštovní přepravě dne 17.9.2012, přihlašovací lhůta marně uplynula dne 30.10.2009. Proto soud přihlášku pohledávky odmítl pro opožděnost.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal. Namítal, že je zahraniční osobou se sídlem v Irsku, v obchodním rejstříku má zapsánu svoji organizační složku se sídlem Praha 5, Bucharova 2641/14, že podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7.4.2011 je ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby nositelem práv a povinností vždy zahraniční osoba a že soud s ním měl zacházet jako se zahraničním věřitelem v souladu s § 430 insolvenčního zákona (dále též IZ). Protože však soud věřiteli nedoručil zvlášť výzvu k podávání přihlášek, nepočala věřiteli běžet přihlašovací lhůta a přihláška nemohla být odmítnuta pro opožděnost. Proto věřitel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 71 IZ rozhodnutí o úpadku (obdobně vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení) doručuje soud vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (doručení vyhláškou), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení (odst. 1), jak tomu je např. podle ustanovení § 138 InsZ v případě doručování rozhodnutí o úpadku (dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám přistoupivším do insolvenčního řízení a podle úvahy soudu i věřitelům, kteří své pohledávky přihlásili před vydáním rozhodnutí o úpadku). Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odst. 2).

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II InsZ (§ 426 až 430 InsZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 InsZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena. InsZ tak byl přizpůsoben přímo aplikovatelnému Nařízení, aby došlo k odstranění jazykové bariéry, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení (blíže Rc 25/2009 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu); známým věřitelem se stane pro insolvenční soud i zahraniční věřitel, který podá přihlášku své pohledávky po uplynutí lhůty uvedené v rozhodnutí o úpadku.

Podle § 21 odst. 4 ObchZ oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, popřípadě organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Třeba zdůraznit, že ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby je vždy nositelem práva a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech pouze zahraniční osoba, nikoli její organizační složka (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 21 Cdo 1027/2010).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.9.2012 podal věřitel k poštovní přepravě přihlášku pohledávky, avšak přihlašovací lhůta marně uplynula dne 30.10.2009. Rozhodující pro posouzení důvodnosti odvolání je tak odpověď na otázku, zda-li insolvenční soud měl či neměl povinnost postupovat podle citovaného ustanovení, resp. zda začala běžet věřiteli lhůta k podání přihlášky pohledávky.

Odvolací soud dospěl k závěru, že pro nedostatek způsobilosti k právům a povinnostem a způsobilosti k právním úkonům zápis organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku nic nemění na tom, že s věřitelem se sídlem v Irsku je třeba zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoli od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1 písm. d) IZ obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 IZ.

Insolvenční soud měl proto povinnost postupovat podle § 430 IZ, jakmile se o existenci věřitele dozvěděl. Jak výše zmíněno, § 430 IZ vychází z přímo aplikovatelného Nařízení, které v čl. 40 bodě 2 stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, důsledky nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky, a zda jsou pro přihlášení předepsána jiná opatření. Toto vyrozumění rovněž obsahuje informaci o tom, zda věřitelé s právy přednostního uspokojení nebo s pohledávkami zajištěnými věcným právem musí své pohledávky přihlašovat. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33). Závěry obsažené v Rc 25/2009, podle nichž teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 InsZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky, se tedy prosadí i v projednávané věci. Z obsahu spisu plyne, že insolvenční soud podle § 430 IZ a Nařízení nepostupoval, ač tak postupovat měl. Věřiteli tak nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a závěr insolvenčního soudu vyjádřený v napadeném usnesením tak není v souladu s právní úpravou a výše uvedenými závěry.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. občanského soudního řádu ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva