1 VSPH 1458/2014-B-16
MSPH 78 INS 4317/2013 1 VSPH 1458/2014-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení zahájeném k návrhu navrhovatele: Sberbank CZ, a.s., IČO 25083325, sídlem Praha 4-Nusle, Na Pankráci 1724/129, zast. Mgr. Alešem Vymazalem, advokátem se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, proti dlužníku: Ladislav Kutlák, nar. 29. ledna 1968, bytem Praha 8, Svídnická 513/6, zast. opatrovníkem Mgr. Janem Rambouskem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 2170/161, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 4317/2013-B-11 ze dne 3. července 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 4317/2013-B-11 ze dne 3. července 2014 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením prohlásil na majetek dlužníka konkurs a rozhodl, že rozhodnutí soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.3.2014 (A-32) zjistil úpadek dlužníka. Podáním doručeným dne 24.6.2014 insolvenční správce soudu sdělil, že příjmy dlužníka jsou pro řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře nedostatečné a že dlužník nevlastní majetek, který by bylo lze užít pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Soud dospěl k závěru, že dlužník nesplňoval podmínky pro řešení úpadku oddlužením a zákon umožňuje řešení jeho úpadku jen konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č.j. 5 C 171/2013-71 ze dne 29.4.2014 byla snížena vyživovací povinnost dlužníka k dceři Lence Kutlákové ze 4.000,-Kč na 2.000,-Kč měsíčně. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27 ze dne 26.6.2012 smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Veden tímto náhledem dovodil, že povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ, obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona v odůvodnění výzvy k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ a k vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne .

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud I. stupně své rozhodnutí založil na skutečnosti, že pro řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře dlužník nesplňoval ekonomický předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v minimálním zákonem stanoveném rozsahu 30 % ani nedisponoval dostatečným majetkem pro řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty.

Z obsahu výzvy ze dne 27.5.2013 (A-16) odvolací soud zjistil, že soud I. stupně dlužníka vyzval, aby se k insolvenčnímu návrhu navrhovatele vyjádřil a poskytl mu neúplné poučení o možnosti navrhnout řešení úpadku oddlužením, když nezmínil, že takový návrh je třeba podat na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách ministerstva spravedlnosti. Dlužník pak reagoval podáním ze dne 13.6.2013, ve kterém mimo jiné navrhl řešení úpadku oddlužením, aniž by však řádný návrh na povolení oddlužení podal, míněno tím řádně vyplněný formulář. K odstranění tohoto nedostatku pak dlužník (zastoupený opatrovníkem Mgr. Janem Rambouskem) nebyl vyzván.

Jakkoli již procesní vada popsaná v předchozím odstavci je sama o sobě skutečností, pro kterou nemůže napadené rozhodnutí obstát (nelze meritorně rozhodnout o takto vadném návrhu), přesto je dán další důvod pro jeho zrušení, neboť soud I. stupně se v něm dostatečným způsobem nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi. Napadené rozhodnutí stojí ve své podstatě na nedostatečnosti ekonomické nabídky dlužníka a zmiňuje v té souvislosti toliko zprávu insolvenčního správce ze dne 20.6.2014, aniž by insolvenční soud sdělil, co je jejím obsahem a které v ní obsažené informace pokládal za relevantní a které nikoliv, a aniž by dlužníku umožnil se k ní vyjádřit. Konkrétně tedy dlužník nemohl sdělit své stanovisko ke správcem tvrzenému dluhu na výživném (cca 113.000,-Kč) ani k údajné neexistenci třetích osob ochotných poskytnout dlužníku plnění potřebné k dosažení 30% hranice ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. září 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová