1 VSPH 1457/2014-B-10
KSUL 71 INS 9120/2014 1 VSPH 1457/2014-B-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice: Anna Baniková, nar. 2. listopadu 1978, bytem Teplice, Smetanova 124/1, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 9120/2014-B-5 ze dne 3. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 9120/2014-B-5 ze dne 3. července 2014 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Anny Banikové (dále jen dlužnice ), v bodě II. výroku na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), že působnost věřitelského výboru bude až do zvolení věřitelského výboru vykonávat soud (bod V. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost podávat soudu a věřitelskému výboru každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod VI. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 14.4.2014 (A-8) rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Soud vycházel z tvrzení dlužnice, že má závazky v celkové výši 150.572,-Kč vůči třem věřitelům, avšak na přezkumném jednání dne 3.7.2014 byly zjištěny pohledávky celkem sedmi věřitelů v celkové výši 174.226,30 Kč. Dlužnice je nezaměstnaná a nebyla vedena v evidenci úřadu práce. Na základě smlouvy o důchodu má dlužnice pobírat měsíčně částku 1.900,-Kč od Ladislava Baloga. Soud zjistil, že po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by dlužnice byla schopna po dobu trvání oddlužení zaplatit jen 27,92% nezajištěných pohledávek. Dlužnice nevlastní žádný zpeněžitelný majetek, a proto by ani zpeněžením majetkové podstaty nebylo dosaženo minimální 30% uspokojení nezajištěných věřitelů. Dlužnice tvrdila, že na některé své věřitele zapomněla, a proto je v návrhu neuvedla. Dlužnice dále nezaplatila zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů správce (3 x 1.089,-Kč).

Soud dovozoval především nepoctivý záměr dlužnice a lehkomyslný a nedbalý přístup při podání insolvenčního návrhu. Zároveň zohlednil, že dlužnice ani nepředložila další smlouvu o důchodu či darovací smlouvu, na základě které by naplnila ekonomickou nabídku 30% vyžadovanou pro oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně o prohlášení konkursu na svůj majetek a domnívala se, že splňovala podmínky pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice má podle výsledků přezkumného jednání závazky v celkové výši 174.226,30 Kč vůči sedmi věřitelům, ačkoli v insolvenčním návrhu tvrdila existenci závazků v celkové výši 150.572,10 Kč vůči třem věřitelům. Dlužnice nedoložila, že by měla příjem ze zaměstnání, přičemž příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 1.900,-Kč není dostatečný a dlužnice svůj příjem nenavýšila.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice v návrhu neuvedla své další čtyři věřitele, přičemž ani na přezkumném jednání ani v rámci podaného odvolání neuvedla ničeho, co by bylo lze zvrátit závěr o jejím nedbalém přístupu při podání návrhu. Na přezkumném jednání spojeném se schůzí věřitelů dne 3.7.2014 dlužnice toliko uvedla, že jí návrh zpracovala agentura a že na některé své věřitele zapomněla, což však ničeho nemění na tom, že i přesto dlužnice odpovídá za skutečnosti, které byly v návrhu uvedeny a jejichž správnost svým podpisem stvrdila.

Hlavním důvodem pro neschválení oddlužení je v souzené věci to, že dlužnice při podání návrhu neprojevila dostatečnou péči při jeho zpracování, když neověřila, zda návrh a jeho přílohy obsahovaly veškeré závazky dlužnice, a i přesto, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a seznam majetku a závazků nebyly nijak rozsáhlé a dlužnice mohla věnovat úplnosti a správnosti jejich obsahu větší péči, návrh i seznamy podepsala, čímž stvrdila jejich údajnou správnost.

Zároveň je třeba uvést, že obstojí i další skutkové zjištění soudu I. stupně ohledně nedostatečnosti příjmu dlužnice, které dlužnice žádnou konkrétní argumentací nevyvrátila a spokojila se toliko s povšechným tvrzením, že podmínky pro oddlužení splátkovým kalendářem splňuje. Přitom sociální dávky a příspěvek na bydlení nejsou dostatečným příjmem pro povolení oddlužení, protože svědčí o tom, že dlužnice je na hranici životního minima a jen stěží dokáže splatit minimální požadovanou výši závazků. Dávky a výživné určené pro děti jsou adresné příjmy určené na výživu a zaopatření dětí, a proto s nimi jako s příjmem k oddlužení rovněž nelze počítat.

Na základě shora uvedených důvodů i odvolací soud dospěl k závěru o nedbalém přístupu dlužnice k podání návrhu, který svědčí o jejím nepoctivém záměru.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková