1 VSPH 1456/2012-P42-22
KSPA 59 INS 10618/2010 1 VSPH 1456/2012-P42-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: DÝHA CHRAST, s.r.o., IČO 46507094, sídlem Chrast u Chrudimě, Osada Ležáků 317, o odvolání věřitele č. 42 Jaroslava Duška, IČO 18832326, sídlem Chrast u Chrudimě, Budovatelská 760, zast. Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Pardubice, Smilova 547, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 10618/2010-P42-8/celk.2 ze dne 21. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 10618/2010-P42-8/celk.2 ze dne 21. března 2012 se v bodech I., II. a III. výroku m ě n í tak, že přihláška pohledávky se co do částky 40.900,-Kč neodmítá, v tomto rozsahu se k přihlášce pohledávky přihlíží a v tomto rozsahu právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, nadepsaným usnesením rozhodl, že se k přihlášce věřitele č. 42 Jaroslava Duška (dále jen odvolatel) ve výši 267.591,-Kč nepřihlíží, přihlášku odmítl (bod II. výroku) a vyslovil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast odvolatele v insolvenčním řízení (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil odvolatel pohledávku v celkové výši 267.591,-Kč, jež byla na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 9.3.2011 popřena v případě pohledávky č. 1 ve výši 225.329,-Kč co do výše 192.429,-Kč, v případě pohledávky č. 2 ve výši 42.262,-Kč co do výše 34.262,-Kč. Odvolatel byl o popření vyrozuměn, incidenční žalobu nepodal. Proto soud postupoval podle § 178 IZ ve spojení s § 185 IZ, odmítl celou přihlášku a odvolatele uvědomil o ukončení jeho účasti v řízení.

Proti tomuto rozhodnutí se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Namítal, že jeho pohledávka byla odmítnuta i v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, že byla zjištěna jistina pohledávky a že pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. Dodal, že s ohledem na stav majetkové podstaty žalobu nepodal.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání uvedl, že napadené usnesení bylo vydáno v souladu s § 178 a § 185 IZ a že tato ustanovení insolvenčního zákona nedávají prostor pro další uvážení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena. Podle § 13 odst. 1 vyhlášky vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z citovaných ustanovení jsou zřejmá pravidla pro ukončování účasti nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení v závislosti na rozsahu zjištění jejich přihlášených pohledávek. Z přihlášky odvolatele odvolací soud zjistil, že v ní odvolatel včas přihlásil pohledávky v celkové výši 267.591,-Kč skládající se pohledávky č. 1 ve výši 225.329,-Kč, která byla na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 9.3.2011 popřena co do výše 192.429,-Kč (smluvní pokuta) a zjištěna co do výše 32.900,-Kč (jistina), a pohledávky č. 2 ve výši 42.262,-Kč, která byla popřena co do výše 34.262,-Kč (smluvní pokuta) a zjištěna co do výše 8.000,-Kč (jistina).

Z uvedeného je zřejmé, že odvolatel do insolvenčního řízení ve skutečnosti přihlásil více samostatných nároků (pohledávek), a to jistiny úvěru (40.900,-Kč = 32.900,-Kč + 8.000,-Kč) a smluvní pokuty (226.691,-Kč = 192.429,-Kč + 34.262,-Kč), byť jeho nároky vyplývaly z jedné smlouvy o dílo a byť je odvolatel nesprávně považoval za pohledávku jedinou, jak vyplývá z vyplněného přihláškového formuláře. Konstantní judikatura se totiž ustálila na názoru, že právo na zaplacení smluvní pokuty je samostatným majetkovým nárokem (právním titulem) s vlastním samostatným skutkovým základem (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.1997, sp.zn. 1 Cmo 744/1996 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.6.2010, sp.zn. 23 Cdo 5280/2009, na něž odvolatel správně poukazoval), přičemž odvolací soud nemá žádný důvod se od uvedeného právního názoru jakkoliv odchylovat jen proto, že odvolatel samostatné nároky (jistinu a smluvní pokutu) nesprávně přihlásil jako nárok jediný.

Insolvenční správce na zvláštním přezkumném jednání obě pohledávky ze smlouvy o dílo ve shora uvedeném rozsahu popřel a o této skutečnosti odvolatele vyrozuměl. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že nebyla podána určovací žaloba.

Ustálená judikatura, s níž se odvolací soud rovněž zcela ztotožňuje, již dříve přitakala názoru, že se ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ aplikují jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.10.2010, sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že jistiny obou přihlášených pohledávek v celkové výši 40.900,-Kč byly na zvláštním přezkumném jednání zjištěny a popřeny byly toliko smluvní pokuty u obou pohledávek, které jsou však samostatným nárokem, a proto se § 178 IZ neužije.

Odvolací sodu proto napadené usnesení postupem podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva