1 VSPH 1453/2013-A-15
KSPL 27 INS 14516/2013 1 VSPH 1453/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka POLAIRE, a.s., IČO 25211927, sídlem Plzeň, Veleslavínova 16, vedenému na návrh navrhovatele Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Skupova 395/19, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2013, č.j. KSPL 27 INS 14516/2013-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2013, č.j. KSPL 27 INS 14516/2013-A-6, se m ě n í tak, že insolvenční návrh navrhovatele Pavla anonymizovano se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka POLAIRE, a.s. (dále jen dlužník) odmítl insolvenční návrh věřitele Pavla anonymizovano (dále jen navrhovatel).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 22.5.2013 doručen insolvenční návrh navrhovatele, z něhož shledal, že neobsahuje tvrzení ohledně skutečností, které by osvědčovaly dlužníkův úpadek. Konstatoval, že dlužník v návrhu sice tvrdí četnost věřitelů, ale svá tvrzení ničím nepodložil, např. právním titulem dluhu či dlužnou částkou . Z toho dovodil že není splněn zákonný požadavek na mnohost věřitelů (nejméně dva), kterým by byl osvědčen úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Proto postupoval dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť v insolvenčním návrhu řádně označil dalšího známého věřitele dlužníka Pavla anonymizovano a tento věřitel nadto podal dne 29.5.2013 přihlášku svých pohledávek.

Vrchní soud v Praze aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a) až c) IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve smyslu ustálených judikatorních závěrů vyjádřených např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011-A uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je třeba vycházet z toho, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tedy rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008-A uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich důvodu, výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z insolvenčního návrhu ze dne 9.5.2013 (A-1) odvolací soud zjistil, že v něm navrhovatel popsal vznik svých neuhrazených pohledávek za dlužníkem z titulu tří poskytnutých půjček v celkové výši 2.150.000,-Kč splatných nejdéle do dne 31.12.2011, které dlužník neuhradil, dle smluv o půjčkách ze dne 20.1.1999, ze dne 8.10.1999 a ze dne 29.12.1999. Současně navrhovatel označil za dalšího věřitele dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Lobezská 742/72 s pohledávkou z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.9.2003 vzniklou dle dvou smluv o půjčce ze dne 3.1.2000 ve výši 6.000.000,-Kč a ze dne 14.1.2000 ve výši 5.000.000,-Kč, vše splatné do dne 31.1.2011. Z existence uvedených splatných pohledávek navrhovatel dovozoval, že je dlužník není schopen zaplatit a že je v úpadku.

Na základě takovýchto tvrzení navrhovatele pak dle odvolacího soudu zjevně lze přijmout závěr, že vedle navrhovatele má dlužník i dalšího (nejméně jednoho) věřitele, vůči němuž má splatný závazek (§ 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ), a protože jde v uvedených případech o závazky splatné déle než 3 měsíce, je tím dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ založena též domněnka, že dlužník úhrady těchto závazků není schopen (§ 3 odst. 1 písm. c) IZ). Ostatně ke dni rozhodování odvolacího soudu se do insolvenčního řízení přihlásili 2 věřitelé (Pavel Kott a Krajský soud v Plzni) se splatnými pohledávkami.

Navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu nabídl dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné předepsané obsahové náležitosti, nebylo žádného důvodu k tomu, aby soud I. stupně tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel k insolvenčnímu návrhu dosud nepřipojil přihlášku svých pohledávek (§ 105 IZ), bude třeba, aby jej soud I. stupně k tomu nejprve vyzval (odkaz navrhovatele na jiné pravomocně skončené insolvenční řízení, do něhož se přihlásil, nepostačuje). Jestliže navrhovatel ani přes řádnou výzvu insolvenčního soudu nedoplní insolvenční návrh o řádnou přihlášku své pohledávky v zákonem předepsané formulářové podobě (§ 176 IZ, § 21 a § 22 JŘI), insolvenční soud odmítne insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2008 sp. zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7/2008-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 12/2009).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková