1 VSPH 1450/2016-B-32
KSPH 67 INS 13889/2015 1 VSPH 1450/2016-B-32

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Josefa Tuvory, IČO 73622991, bytem Mírové náměstí 208, Bakov nad Jizerou, zast. advokátem Mgr. Richardem Němcem, sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 13889/2015-B-18 ze dne 27. června 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 13889/2015- B-18 ze dne 27. června 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 67 INS 13889/2015-B-18 ze dne 27.6.2016 zrušil oddlužení Josefa Tuvory (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude projednán jako nepatrný (body II. a III. výroku), vyzval věřitele, kterým vznikla škoda v důsledku odstoupení insolvenční správkyně od smlouvy o vzájemném plnění, od smlouvy nájemní, podnájemní nebo o výpůjčce, aby náhradu škody uplatnili přihláškou pohledávky (bod IV. výroku) uložil povinnosti insolvenční správkyni uvedené v bodě V. výroku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že na základě návrhu dlužníka doručeného soudu prvního stupně dne 27.5.2015 byl usnesením č.j. KSPH 67 INS 13889/2015-A-10 ze dne 8.6.2015 zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSPH 67 INS 13889/2015-B-4 ze dne 16.9.2015 soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, když nezajištěné pohledávky dlužníka byly zjištěny ve výši 4.900.664,55 Kč, dlužník měl čistý příjem 42.020,-Kč byl tak schopen v průběhu trvání oddlužení uspokojit nezajištěné pohledávky v rozsahu 31,53 %.

Z podnětu společnosti AXA Česká republika, s.r.o. doručeným soudu 15.4.2016, doplněným dne 26.4.2016 (B-7), dne 4.5.2016 (B-9), dne 24.5.2016 (B-11) a dne 27.5.2016 (B-12), vyplývá, že jí dlužník způsobil škodu ve výši 7.558.981,-Kč, kterou však ve svém návrhu na povolení oddlužení ani v seznamu závazků neuvedl, v čemž lze spatřovat jeho nepoctivý záměr. Škoda vznikla tak, že podle uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení měl dlužník obdržet 10.000,-Kč za jednu isir.justi ce.cz uzavřenou smlouvu o životním pojištění. Dlužník spolu s dalšími podvodně uzavíral pojistné smlouvy, a to tak, že jako pojistníky využívali a na smlouvy uváděli příbuzné, či cizí lidi na základě získaných občanských průkazů. Takto uzavřeli mnoho smluv, za které i platili zpočátku pojistné (to bylo jednou z podmínek vyplacení provize). Samotný dlužník si měl tímto jednáním podvodně přijít na částku přibližně 7.558.981,-Kč. Dne 18.12.2013 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání dlužníka, které bylo dlužníkovi doručeno dne 30.12.2013 a nejpozději od tohoto dne měl vědět, že vůči němu společnost AXA Česká republika, s.r.o. uplatňuje svoji pohledávku. Z usnesení Policie ČR č.j. KRPS-114898-52/TČ-2013-010081-ODKLVYL ze dne 18.12.2013 soud zjistil (a dlužník při jednání dne 21.6.2016 učinil nesporným), že dlužníkovi bylo oznámeno zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterým měl dlužník a další dva obvinění společnosti AXA Česká republika, s.r.o. způsobit škodu ve výši nejméně 27.241.452,56 Kč (dlužníkův díl na tvrzené škodě činí 7.558.981,-Kč). Toto usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 30.12.2013. Soud tak má za nepochybné, že dlužník již dne 30.12.2013 věděl, že společnost AXA vůči němu nárokuje pohledávku z titulu náhrady škody, avšak ničeho o tom dne 27.5.2016 neuvedl ve svém návrhu na povolení oddlužení ani v přiloženém seznamu závazků, o kterém prohlásil, že údaje v něm jsou úplné a správné. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník měl při podání návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr a proto postupoval podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona a rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když ho řádně nepředvolal na schůzi věřitelů konané dne 21.6.2016. Dle přesvědčení dlužníka insolvenční soud takovým postupem překročil hranici poučovací povinnosti soudu, neboť podle jeho přesvědčení smyslem tohoto jednání bylo umožnit společnosti AXA Česká republika, s.r.o. sdělit soudu bez přítomnosti dlužníka tvrzení na podporu svého návrhu, případně za zcela nepatřičné součinnosti soudu odstranit vady svého návrhu tak, aby bylo patrné, co dlužníku vytýká a čeho se domáhá. Tímto postupem byla zjevně narušena rovnost stran, neboť jednání proběhlo tak, že dlužníkovi byla odňata možnost vyjadřovat se k tvrzením uváděným společností AXA Česká republika, s.r.o. Insolvenční soud vyšel pouze z tvrzení společnosti AXA Česká republika, s.r.o., jehož podstatou je tvrzení, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nevrácených vyplacených provizí. Takové tvrzení však nelze prokazovat předložením usnesení o zahájení trestního stíhání a je nezbytné doložit je příslušnými listinami prokazujícími existenci tvrzeného právního vztahu mezi navrhovatelem a dlužníkem, na jehož podkladě měly být údajné provize vypláceny, a dále doložit, že k vyplacení provizí ze strany navrhovatele v tvrzené výši skutečně došlo. Žádné z těchto tvrzení navrhovatele však nebylo v řízení ani prokázáno ani osvědčeno. Zjednodušeně řečeno se insolvenční soud pouze spokojil s tím, že tyto skutečnosti navrhovatel pouze tvrdil. Dlužník již ve svém písemném vyjádření k tomuto návrhu poukazoval na to, že společnost AXA Česká republika, s.r.o. za dlužníkem žádnou pohledávkou nedisponuje. Teprve poté, pokud by bylo prokázáno, že pohledávku za dlužníkem má a že ji měla již v době podání návrhu na schválení oddlužení, bylo by možné uvažovat o tom, zda dlužník svým návrhem sledoval či nesledoval poctivý záměr. Pokud by nebylo postaveno najisto, zda v době podání insolvenčního návrhu existoval věřitel dlužníka, než kterého dlužník v návrhu uvedl, nelze hodnotit záměr dlužníka při podávání návrhu na schválení oddlužení jako nepoctivý. Je proto dle jeho přesvědčení nezbytné zabývat se i otázkou z jakého důvodu dlužník tohoto věřitele v seznamu svých závazků neuvedl, nikoliv prostě konstatovat, že tak neučinil a tedy jednal nepoctivě. V daném případě z předloženého usnesení o zahájení trestního stíhání vůbec nevyplývá, jakou konkrétní pohledávku má tato společnost za dlužníkem mít. Základním logickým předpokladem pro splnění povinnosti uvést v seznamu závazků své věřitele je, že musí být dlužníku známa existence věřitele a výše pohledávky. Tato podmínka v posuzovaném případě splněna nebyla. Nelze souhlasit se závěrem soudu, že prostá existence usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž se konstatuje, že určitému subjektu měla vzniknout škoda, zakládá povinnost dlužníka takový subjekt uvést jako svého věřitele v seznamu závazků předkládaném spolu s návrhem na povolení oddlužení a že neuvedení takového věřitele a závazku bez dalšího představuje nepoctivý záměr dlužníka. Na závěr poukazuje dlužník na to, že po celou dobu trvání oddlužení řádně plní jeho podmínky, a že ve svém návrhu na povolení oddlužení uvedl i věřitele, kteří se se svou pohledávkou nakonec nepřihlásili. Je tedy patrné, že nepostupoval nepoctivě

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c), anebo to navrhne dlužník (písm. d). Podle odst. 3 insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Insolvenční soud může vydat rozhodnutí podle odstavce 1, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že jednou ze základních podmínek přípustnosti oddlužení je dlužníkův poctivý záměr při podání návrhu na povolené oddlužení. Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze jeho oddlužení schválit. Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů podle ust. § 414 a násl. insolvenčního zákona.

K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v ust. § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a v seznamu závazků doručeným soudu prvního stupně dne 27.5.2015 neuvedl, že na základě trestního oznámení společnosti AXA Česká republika, s.r.o. bylo vůči němu usnesením Policie ČR č.j. KRPS-114898-52/TČ-2013-010081-ODKLVYL ze dne 18.12.2013 zahájeno trestního stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterým měl dlužník a další dva obvinění společnosti AXA Česká republika, s.r.o. způsobit škodu ve výši nejméně 27.241.452,56 Kč. Tedy, že společnost AXA Česká republika, s.r.o. uplatňuje vůči němu pohledávku z titulu škody ve výši 7.558.981,-Kč, kterou popírá.

Ze sdělení dlužníka při jednání před odvolacím soudem konaném dne 24.11.2016 vyplývá, že byl nepravomocně v trestním řízení pod sp. zn. 7 T 7/2015 uznán vinným ze spáchání trestního činu podvodu, pokud týká náhrady škody byla společnost AXA Česká republika, s.r.o. odkázána do občanského soudního řízení. Dlužník dále potvrdil, že v souvislosti s rozhodnutím v této trestní věci byla zaměstnavatelem změněna jeho pozice a nyní jeho plat činí 10.000,-Kč. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 7.10.2016 vyplývá, že od 1.7.2016 byla zaměstnavatelem dlužníka uhrazena jediná platba ve výši 5.970,-Kč a dlužník tak nebude schopen splnit minimální hranici oddlužení ve výši 30 %.

Pokud se týká námitky dlužníka, že nebyl řádně obeslán na jednání věřitelského výboru svolaného za účelem zrušení jeho oddlužení, odvolací soud konstatuje, že ust. § 71 insolvenčního zákona umožňuje, aby takové předvolání bylo účastníkům insolvenčního řízení doručeno zveřejněním v insolvenčním rejstříku. I kdyby byla tato námitka dlužníka důvodná, tak dlužník měl možnost vznést relevantní důvody proti zrušení jeho oddlužení před odvolacím soudem, na které se dostavil. Přitom žádné důkazy a z nich vyplývající důvody pro změnu či zrušení napadeného usnesení nenavrhl.

Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení. Protože dlužník byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/, odst. 3 insolvenčního zákona, povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje a dlužník v seznamu závazků zamlčel to, že jeho věřitelem může být také společnost AXA Česká republika, s.r.o. s pohledávkou na náhradu škody ve výši 7.558.981,-Kč, o níž musel vědět nejpozději od 30.12.2013, kdy mu bylo doručeno trestní oznámení z důvodu spáchání podvodu, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení (viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2013 sp. zn. 29 NSČR 45/2010, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 86/2013).

Již samo uvedená skutečnost postačuje podle odvolacího soudu pro zrušení schváleného oddlužení, přičemž odvolací soud neshledává přiléhavou odvolací argumentaci dlužníka, že existence pohledávky z titulu náhrady škody, která vznikla v důsledku spáchání trestního činu podvodu, nebyla v době rozhodování soudu prvního stupně prokázána. Dlužník byl v souladu s ust. § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona povinen připojit k insolvenčnímu návrhu seznam svých závazků s uvedením jejich věřitelů a zároveň ho i podepsat spolu s prohlášením, že jde o seznam správný a úplný. To, neznamená nic jiného, než že takto označí všechny své věřitele, a to i pohledávky věřitelů, které popírá.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že uvedený důvod postačuje pro zrušení oddlužení v souladu s ust. § 418 odst. 3 insolvenčního zákona. Dále je rovněž zřejmé, že dlužník již neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když schválený splátkový kalendář neplní, protože nemá takový příjem, který by mu umožnil ve zbývající době trvání oddlužení, to je čtyřicet šest měsíců, splnit schválený splátkový kalendář v minimálním rozsahu 30 %.

Napadené usnesení, jímž soud prvního stupně zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, odvolací soud z výše uvedených důvodů shledal věcně správným, proto je podle ust. § 219 občanského soudního řádu v napadených bodech I. a II. výroku potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková