1 VSPH 1449/2012-B-12
KSPL 56 INS 14865/2012 1 VSPH 1449/2012-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Toužimská 1701/17, Plzeň, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. září 2012, č.j. KSPL 56 INS 14865/2012-B-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. září 2012, č.j. KSPL 56 INS 14865/2012-B-5, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. září 2012, č.j. KSPL 56 INS 14865/2012-B-5, v bodě I. výroku odmítl návrh na povolení oddlužení Marcely anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku rozhodl o prohlášení konkursu na její majetek, v bodě III. výroku rozhodl o tom, že konkurs bude projednán jako konkurs nepatrný, a v bodě IV. výroku uložil insolvenčnímu správci podat zprávu o hospodářské situaci dlužnice.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice dne 19.6.2012 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že má více věřitelů a peněžité závazky splatné déle než 30 dnů a tyto závazky není schopna plnit. Protože tato její tvrzení byla doložena předloženými listinami, bylo osvědčeno, že je v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ. Proto soud rozhodl usnesením č.j. KSPL 56 INS 14865/2012-A-7 ze dne 10.7.2012 o jejím úpadku a ustanovil Mgr. Radana Melku insolvenčním správcem.

Ze zprávy insolvenčního správce, seznamu přihlášených pohledávek a z průběhu přezkumného jednání soud zjistil, že dlužnice je evidována v živnostenském rejstříku, provozování její živnosti bylo přerušeno, a že některé z jejích závazků vznikly při její podnikatelské činnosti. V daném případě se jedná o pohledávky čtyř z osmi přihlášených věřitelů, jejichž pohledávky insolvenční správce uznal při přezkumném jednání jako pohledávky nezajištěné ve výši 440.000,-Kč (z celkové výše zjištěných pohledávek 487.502,17 Kč).

Soud poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59 ze dne 21.4.2009 (zveřejněno pod č. R 79/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí), z nichž plyne, že řešení úpadku oddlužením je zapovězeno jak dlužníku, na nějž se podle norem hmotného práva stále pohlíží jako na podnikatele, a to i kdyby v době podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikal a ani neměl žádné dluhy z podnikání, tak i dlužníku, který již svou podnikatelskou činnost formálně ukončil. Pro možnost povolení oddlužení je tak významná nejen skutečnost, zda dlužník je evidován jako podnikatel a podnikatelskou činnost fakticky vykonává, ale i to, zda má závazky vzniklé z dřívější podnikatelské činnosti.

S ohledem na uvedené skutečnosti-s přihlédnutím k celkovému objemu závazků vzešlých z podnikatelské činnosti dlužnice-soud shledal, že dlužnice není osobou, která je k návrhu na povolení oddlužení podle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) oprávněna. Proto návrh dlužnice na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ odmítl a současně podle § 396 odst. 1 IZ rozhodl o řešení jejího úpadku (nepatrným) konkursem.

Toto usnesení Krajského soudu v Plzni napadla dlužnice co do bodu I. a II. výroku včasným odvoláním, v němž požadovala, aby je odvolací soud v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení tak, aby jí oddlužení mohlo být povoleno. Zdůraznila, že je v současné době fyzickou osobou nepodnikatelem, na kterou se plně vztahuje insolvenční zákon, a tudíž jí nelze upírat právo na oddlužení. Tvrdila, že v případě schválení splátkového kalendáře je schopna splnit zjištěné pohledávky věřitelů v celém rozsahu a nepovolení oddlužení je v rozporu se zásadou poměrného a co nejvyššího uspokojení věřitelů stanovené v § 1 IZ.

K odvolání dlužnice podal vyjádření věřitel Projekční společnost obchodních center, v.o.s., sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, jenž s odvoláním dlužnice nesouhlasil a navrhoval potvrzení usnesení soudu I. stupně. Zejména uvedl, že dlužnice mohla ještě před podáním svého insolvenčního návrhu jednat s věřiteli o možnosti svůj dluh splácet, což však neučinila, a poukázal na to, že povolení oddlužení dlužnici, která má naprostou většinu svých splatných závazků ze svého minulého podnikání, by bylo v rozporu s § 395 odst. 1 IZ.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne (§ 390 odst. 3).

K věcnému obsahu ustanovení § 389 IZ zaujímá soudní judikatura od počátku konstantní stanovisko, potvrzené i sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 zveřejněné pod č. 79/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože obsah podmínky přípustnosti oddlužení definovaný v § 389 odst. 1 IZ slovním spojením dlužník, který není podnikatelem není v insolvenčním zákoně dále vyložen, účelu sledovanému touto úpravou (záměru zákonodárce) odpovídá výklad, podle nějž se může oddlužení úspěšně domáhat jen taková fyzická či právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, a která zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání. Lze tedy shrnout, že řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením je zapovězeno jak dlužníku, na nějž se podle norem hmotného práva stále pohlíží jako na podnikatele (srovnej např. § 2 odst. 3 obchodního zákoníku), a to i kdyby v době podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikal a ani neměl žádné dluhy z podnikání, tak je zapovězeno i dlužníku, který již svou podnikatelskou činnost formálně ukončil (např. bylo-li jeho živnostenské oprávnění na jeho žádost zrušeno, nebo zaniklo) nebo ji přerušil (k jeho oznámení bylo provozování jeho živnosti přerušeno), má však dluhy z podnikání.

Na druhou stranu shora citované usnesení Nejvyššího soudu připouští, že striktní uplatňování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdož mají dluhy ze svého podnikání, může vést v krajních případech k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů toho či onoho dlužníka. V takovýchto specifických případech je proto na uvážení insolvenčního soudu

(založeném na konkrétních skutkových okolnostech případu), aby zhodnotil, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-ač již nepodniká-má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl popřen duch zákona, a zda tím ve skutečnosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení způsobem předjímaným insolvenčním zákonem osobě, se kterou institut oddlužení v souladu s účelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typově počítá.

Subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení zkoumá soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, nebo které jinak vyšly najevo; zjištění o nesplnění těchto podmínek má za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ.

Z obsahu spisu se podává, že v insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky 8 nezajištěných věřitelů v celkové výši 487.502,17 Kč. Z toho byly identifikovány pohledávky věřitelů Projekční společnost obchodních center, v.o.s., Česká správa sociálního zabezpečení, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a Vojenská zdravotní pojišťovna ČR v celkové výši 440.000,-Kč jako pohledávky z podnikatelské činnosti dlužnice. Dlužnice tuto skutečnost nerozporovala. Věřitel Projekční společnost obchodních center, v.o.s. s povolením oddlužení nesouhlasil a navrhoval jako způsob řešení úpadku dlužnice konkurs, neboť v podání návrhu na povolení oddlužení dlužnicí spatřoval s ohledem na její závazky z podnikatelské činnosti nepoctivý záměr. Dlužnice doložila své příjmy z pracovního poměru ve výši 20.058,-Kč a dle zprávy insolvenčního správce je schopna splnit závazky nezajištěných věřitelů splátkovým kalendářem v rozsahu 100 %.

Je pravdou, že v případě dlužnice (jak ostatně sama opakovaně potvrdila) představuje převážná většina jejích závazků, jež mají být v rámci insolvenčního řízení uspokojovány, dluhy vzešlé z jejího podnikání. Rovněž je pravdou, že věřitel Projekční společnost obchodních center, v.o.s., jenž přihlásil pohledávku přesahující 50 % celkové výše zjištěných pohledávek, vyslovil s tímto způsobem řešení zásadní nesouhlas. Pokud však dlužnice je hodnověrným způsobem schopna nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich zjištěných pohledávek v celém rozsahu, je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu i při posuzování otázky, zda splňuje podmínky pro povolení oddlužení dle § 389 IZ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2011, sp.zn. 29 NSČR 20/2009 zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2011 a dále usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.11.2011, sp.zn. KSPH 39 INS 4221/2008, 2 VSPH 86/2009-B-41). Naopak nesouhlasem věřitele s tímto způsobem řešení úpadku není soud vázán, pokud pohledávka tohoto věřitele bude splátkovým kalendářem uspokojena v celém rozsahu a jeho poměrů se povolení oddlužení nepříznivě nedotkne.

Soud řešením úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, v jehož rámci může dlužník při řádném splnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení dosáhnout osvobození od zbytku svých dluhů, má poskytnout druhou šanci především fyzické osobě-nepodnikateli, která by měla jinak (často již v mladém věku) perspektivu celoživotního splácení stále narůstajících dluhů. Oddlužení má pomoci řešit situaci takovýchto osob, které se v důsledku zhoršení svých výdělkových poměrů anebo i v důsledku svého nedostatečně rozvážného či obezřetného počínání ocitly v dluhové pasti. Zákonodárce vycházel z toho, že oddlužení založené na ekonomické nabídce minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka, kterého k řádnému splnění oddlužení (resp. v mezích jeho možností k maximálnímu uspokojení věřitelů) motivuje vyhlídka osvobození od zbytku dluhů, je ve svém důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci) vymoci pohledávku celou. I z celkového ekonomického hlediska je budoucí obnovení koupěschopnosti dlužníka žádoucím výsledkem. S ohledem na tyto souvislosti zákon preferuje i u dlužníků nepodnikatelů řešení jejich úpadkové situace sanačním způsobem, tj. oddlužením. Teprve nejsou-li podmínky pro navržené oddlužení dány, anebo ukáže-li se posléze řádné splnění oddlužení neuskutečnitelným, je místa pro řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zákon tedy-z výše uvedených důvodů-vychází z toho, že pokud není dostatečného důvodu pochybovat o tom, že dlužník je potřebné ekonomické nabídky vůči svým věřitelům schopen, a že v rámci oddlužení využije veškerých svých schopností a možností k jejich maximálnímu uspokojení, pak i z pohledu těchto jeho věřitelů lze považovat oddlužení oproti konkursu za výhodnější uspořádání jejich majetkových vztahů k dlužníku. Touto optikou je nutno posuzovat i naplnění zákonné podmínky pro vstup do oddlužení vymezené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ, tj. předpokladu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje poctivý záměr.

Lze tedy shrnout, že odvolací soud dospěl k závěru, že dosavadní obsah spisu spíše nasvědčuje domněnce, že dlužnice není ze způsobu řešení úpadku oddlužením vyloučena a že by její věřitelé povolením oddlužení neměli být poškozeni. Proto vyhověl odvolání dlužnice a podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

V dalším řízení se proto soud I. stupně bude opětovně zabývat způsobem řešení úpadku dlužnice, zejména posoudí taktéž rozsah uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh na povolení oddlužení podrobí zkoumání i ze všech ostatních hledisek jeho přípustnosti dle ust. § 395 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. listopadu 2012

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová