1 VSPH 1448/2012-A-14
KSPL 56 INS 18274/2012 1 VSPH 1448/2012-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka CEPOR, s.r.o. v likvidaci, IČO 26223805, sídlem Hornická 524, Jáchymov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. září 2012, č.j. KSPL 56 INS 18274/2012-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. září 2012, č.j. KSPL 56 INS 18274/2012-A-9, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 50 tis. Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že pro průběh insolvenčního řízení je nutno zajistit finanční prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, přičemž z podaného insolvenčního návrhu plyne, že dlužník nemá žádný majetek. Konstatoval, že návrh dlužníka nelze zamítnout postupem dle § 144 IZ a složení zálohy na náklady insolvenčního řízení bude testem pro zodpovězení otázky, zda vedení insolvenčního řízení v daném případě není (za situace, kdy dlužník nemá žádný majetek) jen zneužíváním institutu insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, případně změnil tak, že stanoví dlužníku zálohu maximálně ve výši 1.000,-Kč. Namítal, že se likvidátorovi jmenovanému soudem ze seznamu insolvenčních správců nepodařilo dohledat žádný majetek dlužníka a uložení zálohy dlužníku by znamenalo nemožnost uzavření procesu likvidace.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V odůvodnění sice konstatoval, že v projednávaném případě nejsou splněny podmínky pro zamítnutí konkursu dle § 144 insolvenčního zákona, tento závěr však blíže nevysvětlil, ač v případě dlužníka podala návrh likvidátorka jmenovaná soudem ze seznamu insolvenčních správců poté, co byl dlužník zrušen rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č.j. 40 Cm 46/2011-24 ze dne 18.4.2012 (právní moc dne 15.5.2012), dlužník nemá dle zprávy likvidátorky žádný majetek a možnost uplatnění neplatnosti nebo neúčinnosti právních úkonů dlužníka byla dle zprávy likvidátorky ověřena.

Odůvodnění obsahuje kromě úvahy o nemožnosti postupu soudu dle § 144 IZ toliko obecný závěr o tom, že je třeba po dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení požadovat, a to dokonce v maximální možné výši. Zálohy lze užít (již v průběhu insolvenčního řízení) jen na placení těch výdajů (pohledávek za majetkovou podstatou), jež představují náklady insolvenčního řízení; k těm se ovšem soud nijak nevyslovil, stejně jako se nijak nevyjádřil k potenciálu dlužníkova majetku co zdroje průběžného placení nákladů insolvenčního řízení.

K tomu odvolací soud doplňuje, že pokud by soud I. stupně shledal, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, nemusí insolvenční soud požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za situace, kdy nelze předpokládat, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy, a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 IZ a z § 72 odst. 2 obchodního zákoníku.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva