1 VSPH 1447/2014-A-14
MSPH 99 INS 17059/2014 1 VSPH 1447/2014-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9-Letňany, Bechyňská 639, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2014, č.j. MSPH 99 INS 17059/2014-A-8

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2014, č.j. MSPH 99 INS 17059/2014-A-8, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh podaný Ing. Petrem Hellerem (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem ze dne 13.6.2014 zjištění svého hrozícího úpadku a povolení oddlužení. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužník v kolonce č. 6 návrhu na povolení oddlužení dostatečně nevylíčil okolnosti svého úpadku, když neoznačil žádného svého věřitele, neidentifikoval žádný ze svých závazků uvedením právního důvodu jeho vzniku, výši a splatnosti, a když neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že nebude schopen řádně a včas splnit podstatou část svých závazků. Konstatoval, že dlužník uvedl v seznamu svých závazků rozporné údaje, když např. u věřitele RNDr. Petera Ference uvedl, že výše dluhu ke dni podání návrhu je 1.873.500,20 Kč, splatnost nastala dne 3.4.2011, avšak výše splatného dluhu je pouze 668.802,-Kč-dluh ve výši cca 1.200.000,-Kč by tedy musel být nesplatný, avšak splatnost dle tvrzení dlužníka nastala dne 3.4.2011, a podobně rozporné údaje jsou uvedeny taktéž u závazků vůči Ing. Antonínu Vostatkovi, GE Money Bank, a.s., Profidebt s.r.o., Citibank Europe plc., PPF B2 B.V. atd. Soud I. stupně shledal, že věřitel Citibank Europe plc. nebyl v seznamu závazků řádně označen, neboť v něm byla označena pouze jeho organizační složka, prostřednictvím které věřitel působí v ČR, přičemž organizační složka nemá právní osobnost, v seznamu závazků však musí být označen přímo věřitel. Konstatoval, že z insolvenčního návrhu není zřejmé, v čem spočívá dlužníkův hrozící úpadek, neboť dle většiny tvrzení v něm uvedených dlužník již není dlouhodobě schopen dostát svým závazkům, což je znakem úpadku, zatímco o hrozící úpadek jde tehdy, kdy dlužník je schopen své závazky splácet, avšak hrozí, že v blízké budoucnosti je již nebude schopen splácet.

Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního (dále jen IZ) a insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Nadto dodal, že s přihlédnutím k výši dlužníkových závazků (4.992.068,71 Kč), k jeho čistému měsíčnímu příjmu (28.931,-Kč) a tomu, že dlužník má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti stanovenou soudem na 7.000,-Kč měsíčně, soud I. stupně shledal, že dlužníkova ekonomická nabídka pro oddlužení je nedostatečná, neboť z dlužníkova čistého měsíčního příjmu činí nezabavitelná částka 9.284,-Kč, po odečtení částky připadající insolvenčnímu správci ve výši 1.089,-Kč včetně DPH měsíčně a výživného ve výši 7.000,-Kč by měsíční splátka určená nezajištěným věřitelům činila 11.558,-Kč, což za pět let činí částku 693.480,-Kč, tedy jen cca 13 % hodnoty jeho nezajištěných závazků. Z toho dovodil, že návrh na povolení oddlužení by byl stejně zamítnutý a na majetek dlužníka by byl prohlášen konkurs.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud přezkoumal, neboť se domníval, že v návrhu dostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti o svém hrozícím úpadku, když doložil existenci svých 16 věřitelů včetně jejich splatných pohledávek, jakož i svoji neschopnost v blízké budoucnosti řádně splácen své závazky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1), v němž v kolonce č. 6 vyznačil, že se domáhá vydání rozhodnutí o hrozícím úpadku, dopodrobna popisoval své majetkové poměry a příčiny úpadku a uvedl, že má 19 splatných závazků v celkové výši 4.992.068,71 Kč, z nichž 16 je již vykonatelných a exekučně vymáhaných, a že není s to platit měsíční splátky ve výši 57.454,59 Kč a dlužné úvěry; v podrobnostech odkázal na kolonky č. 18 a č. 20 návrhu na povolení oddlužení. Z kolonky č. 9 návrhu na povolení oddlužení plyne výše čistého měsíčního příjmu dlužníka 28.931,-Kč a jeho vyživovací povinnost k nezletilému ve výši 7.000,-Kč měsíčně. V kolonách č. 18 a č. 20 návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl svých 16 věřitelů (označil je názvem, sídlem, IČO) a uvedl výši i splatnost jejich pohledávek. K návrhu dlužník připojil řádné seznamy svých závazků (A-5/120-125) a majetku (A-5/126) a prohlášení o výši svého měsíčního příjmu a o tom, že nemá žádné zaměstnance a není OSVČ; vše opatřil svým podpisem a prohlášením o správnosti a úplnosti, což soud I. stupně přehlédl.

Odvolací soud zastává názor, že insolvenční návrh dlužníka obsažený v kolonce č. 6 návrhu na povolení oddlužení ve spojení dalšími kolonkami návrhu na povolení oddlužení č. 18 a č. 20 s povinnými přílohami a s řádnými seznamy závazků a majetku, jež k němu dlužník připojil, obsahuje dostatek údajů, na jejichž základě lze insolvenční návrh (i návrh na povolení oddlužení) projednat a rozhodnout. Jinak řečeno, drobné nesrovnalosti a nepřesnosti zjištěné soudem I. stupně (týkající se jen dílčích splatností některých závazků nebo označení organizační složky zahraniční právnické osoby) nečiní insolvenční návrh (ani návrh na povolení oddlužení) jako celek neprojednatelným a na jeho základě lze bez dalšího věcně rozhodnout o úpadku dlužníka (a o povolení oddlužení), a to i přesto, že se dlužník nesprávně domnívá, že mu úpadek teprve hrozí, když ze spisového materiálu plyne opak, totiž že se úpadku již zjevně nalézá.

Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková