1 VSPH 1447/2012-A-13
KSUL 69 INS 20125/2012 1 VSPH 1447/2012-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Osecká 1304, 419 01 Duchcov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 20125/2012-A-8 ze dne 3. října 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 20125/2012-A-8 ze dne 3. října 2012, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi Petru Hipschovi (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že u dlužníka nepřichází v úvahu jiné řešení jeho úpadku než konkurs, neboť ze čtyř závazků uvedených v příloze k insolvenčnímu návrhu pocházejí dva (tvořící 93 % jejich celkové výše) z jeho podnikatelské činnosti. Tyto závazky měly vzniknout dlužníku vůči věřiteli Krutský, s.r.o., IČO 25653504 ve výši 2.163.144,-Kč převzetím ručení dle § 546 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (za pohledávku uvedeného věřitele v případě, že ji neuhradí společnost Betonstav SSP, s.r.o., se kterou uvedený věřitel uzavřel rámcovou kupní smlouvu; v této době byl dlužník jednatelem a jediným společníkem společnosti Betonstav, s.r.o.) a vůči věřiteli Českomoravský beton, a.s., IČO 49551272 ve výši 875.221,-Kč v souvislosti s postavením dlužníka jako jednatele společnosti Betonstav, s.r.o. na základě § 98 odst. 1 IZ. Proto uložil dlužníku zaplatit zálohu ve výši 30.000,-Kč, aby v případě prohlášení konkursu na jeho majetek byly zajištěny prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které v případě prohlášení konkursu činí alespoň 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby soud napadené usnesení změnil a přiměřeně mu zálohu snížil, nejvýše na částku 5.000,-Kč. V odvolání namítal, že žádný z jeho závazků nepochází z podnikatelské činnosti, jedná se pouze o závazek vyplývající ze zajištění závazku osoby podnikající a o závazek odpovědnosti jednatele dle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jenž navíc dlužník popírá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem -bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010, sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník je ženatý a svůj návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal u téhož insolvenčního soudu společně se svou manželkou Vlastou Hipschovou. Jejich závazky vůči 4 věřitelům přesahují 3.200.000,-Kč, nevlastní hodnotnější majetek a měsíční příjem dlužníka činí přibližně 30.100,-Kč a manželky dlužníka přibližně 12.000,-Kč.

Z insolvenčního rejstříku dále odvolací soud zjistil, že byl podán rovněž insolvenční návrh manželkou dlužníka Vlastou Hipschovou (KSUL 69 INS 20124/2012) u téhož insolvenčního soudu a manželka dlužníka uvádí ve svém návrhu tytéž závazky vůči shodným věřitelům, jako dlužník. Řízení ve věci zahájeného insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky dosud nebylo spojeno ke společnému projednání.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že řešení úpadku dlužníka a jeho manželky není v navrhované formě oddlužení vyloučeno, a to zejména s přihlédnutím k celkové výši společných závazků dlužníků-manželů a jejich měsíčnímu příjmu, jenž dává předpoklad úhrady alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (navíc za situace, kdy jedna z přihlášených pohledávek bude dlužníky popírána). Právní názor soudu I. stupně o tom, že dva shora uvedené závazky vůči věřitelům Krutský, s.r.o. a Českomoravský beton, a.s., vznikly z podnikatelské činnosti dlužníka, odvolací soud nesdílí. Uvedené závazky pocházející ze zajištění závazku podnikající osoby Betonstav, s.r.o. dlužníkem jako nepodnikatelem a jako odpovědnostní právní vztah dlužníka-statutárního zástupce vůči věřiteli (v důsledku porušení jeho právní povinnosti dle § 98 odst. 1 IZ). Jakkoli se jedná o vztah zajišťující obchodněprávní vztah a o odpovědnostní vztah vyplývající z obchodně-závazkových vztahů, nejedná se v případě dlužníka o výkon podnikatelské činnosti (k tomu více rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. KSUL 70 INS 3940/2009, 29 NSČR 9/2009-A-29 ze dne 23.2.2011 a rozhodnutí publikované pod č. R 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není vyloučeno společné oddlužení manželů-dlužníků.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, a bude-li nejspíše možno předpokládat jeho provedení plněním splátkového kalendáře, bude zásadně pro společné řízení postačovat nižší záloha, než kterou zvažoval soud I. stupně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení v napadené části podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva