1 VSPH 1446/2014-B-256
MSPH 60 INS 860/2009 1 VSPH 1446/2014-B-256

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 6, Nad Šárkou 14, zast. JUDr. Ladislavem Šustrem, Ph.D., advokátem, sídlem Kladno, Kleinerova 24, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání věřitele č. 6 Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Kukelská 927/18, zast. Mgr. Karlem Volfem, advokátem, sídlem Praha 5, Jindřicha Plachty 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č.j. MSPH 60 INS 860/2009-B-245,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.6.2014, č.j. MSPH 60 INS 860/2009-B-245, zamítl návrh věřitele č. 6 Jiřího anonymizovano (dále jen odvolatel) na zproštění insolvenčního správce Ing. Zdirada Svobody (dále též správce) z jeho funkce.

V jeho odůvodnění soud I. stupně uvedl, že odvolatel podáním došlým dne 19.3.2014 navrhl zproštění správce s tím, že správce neplní řádně svoje povinnosti, nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí a porušuje povinnosti stanovené insolvenčním zákonem (dále jen IZ).

Soud I. stupně citoval § 32 odst. 1 IZ se závěrem, že odvolatel není osobou oprávněnou k podání návrhu na zproštění správce, neboť takovou osobou je jen věřitelský orgán nebo dlužník. Proto návrh na zproštění správce funkce zamítl.

Bez ohledu na to se však soud I. stupně přesto zabýval námitkami odvolatele, a důvodnými je neshledal. Za tím účelem svolal schůzi věřitelů, na níž se správce vyjádřil ke správě majetkové podstaty a k jejímu zpeněžování a k výhradám odvolatele.

K námitce týkající se užívání domu č.p. 787 v obci Nebušice, který je zapsaný v soupisu majetkové podstaty, zjistil, že dům je součástí zaniklého SJM dlužnice a jejího bývalého manžela Miroslava Davida. SJM dosud nebylo vypořádáno a až do okamžiku prodeje domu má užívací právo vyplývající z jejich spoluvlastnického práva jak dlužnice, tak její bývalý manžel. Povinnost vyklidit nemovitost má manžel dlužnice v souladu s § 285 odst. 2 IZ až okamžikem jejího zpeněžení. Správce proto nepochybil, pokud dům ponechal v užívání bývalému manželu dlužnice.

Tvrzení, že bývalý manžel dlužnice dům fakticky neužívá, nebylo ničím doloženo stejně jako tvrzení, že se bývalý manžel dlužnice o dům řádně nestará.

Správce nepochybil ani tím, že ponechal vybavení domu do doby jeho zpeněžení v užívání bývalého manžela, neboť v případě jeho odvozu by správce musel zajistit uskladnění, což by finančně zatěžovalo majetkovou podstatu, přičemž toto vybavení se v domě stále nalézá.

Jestliže správce ponechal vybavení bytu do doby jeho prodeje k užívání dlužnici, pak dle názoru soudu I. stupně rovněž nepochybil, přičemž je na úvaze správce, zda mobiliář odveze na náklady majetkové podstaty a uskladní ho, či zda od toho upustí s ohledem na hodnotu věcí (hodnota věcí by nepokryla náklady na uskladnění).

K výhradě, že akcie společnosti Malá Šárka, a.s. nebyla zpeněžena spolu s domem, s jehož vlastnictvím souhlasí , a že vlastnictví akcie zatěžuje majetkovou podstatu, zaujal soud I. stupně názor, že vlastnictví akcie nezatěžuje majetkovou podstatu, neboť dle sdělení správce neuhrazené závazky související s vlastnictvím akcie uhradí nabyvatel akcie poté, co mu bude prodána.

Důvodnou neshledal soud I. stupně ani námitku ohledně soupisu obchodních podílů ve společnostech, jejichž společníkem je či byl bývalý manžel dlužnice, neboť součástí zaniklého SJM nebyl obchodní podíl, ale jeho majetková hodnota, přičemž prohlášením konkursu na majetek dlužnice nepřešlo na správce dispoziční oprávnění, neboť společníkem společností byl bývalý manžel dlužnice, a nikoliv dlužnice (viz § 228 písm. b/ IZ).

Protože soud I. stupně neshledal důvodnou žádnou z výše uvedených námitek odvolatele, nepřikročil ke zproštění správce funkce ani bez návrhu (z úřední povinnosti).

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a soudu I. stupně nařídil svolat novou schůzi věřitelů, na níž se bude rozhodovat o zproštění správce funkce. Předeslal, že si na nezákonné chování správce stěžuje dlouhodobě a odkázal na svá dřívější podání, v nichž vše podrobně rozvedl. Vyjádřil názor, že došlo ke krácení jeho práv, neboť na schůzi konané dne 5.6.2014 nebylo připuštěno hlasování o jeho návrhu na odvolání správce funkce podle § 29 odst. 1 IZ, k němuž mělo dojít analogicky podle § 30 odst. 2 IZ.

Správce ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody a navrhoval, aby odvolací soud odvolání zamítl .

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

V daném případě je třeba vycházet z toho, že soud I. stupně rozhodoval o zamítnutí návrhu na zproštění insolvenčního správce z funkce bez návrhu, z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti), neboť jednotlivým věřitelům insolvenční zákon nedává legitimaci k podání takového návrhu. Rozhodnutím, které vydal, tak dává jen informaci, že důvody pro odvolání insolvenčního správce neshledává. Jedná se proto o rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

Protože odvolání do napadeného usnesení není přípustné, odvolací soud odvolání odvolatele odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

K tomu odvolací soud doplňuje, že odvolateli (jako jednomu z věřitelů) by insolvenční zákon nepřiznával právo na odvolání ani do rozhodnutí o zamítnutí zproštění insolvenčního správce z funkce, o kterém by bylo rozhodováno na návrh dlužníka nebo věřitelského orgánu.

Aby odvolací soud rozptýlil obavy odvolatele, nad rámec tohoto rozhodnutí dodává, že se soud I. stupně jeho výhradami nadstandardně zabýval, když k jejich projednání nařídil schůzi věřitelů, k čemuž nebyl povinen, a když v odůvodnění napadeného unesení stručně, jasně, srozumitelně a přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč je důvodnými neshledal. Na věci nemůže změnit ničeho subjektivní náhled odvolatele, jenž má na výkon funkce správce zjevně jiný názor, který však nemůže úspěšně prosazovat bezdůvodným návrhem na zproštění správce funkce nebo neopodstatněným požadavkem na svolání schůze věřitelů (B-247), jenž rovněž nemá v § 47 odst. 1 IZ potřebnou oporu. Zbývá dodat, že k obnovenému hlasování o odvolání správce funkce podle § 29 odst. 1 IZ ve spojení s § 30 odst. 2 IZ nejsou v dané věci splněny zákonné podmínky, neboť zde zatím není žádné rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky pohledávky, v jehož důsledku by došlo k takové změně v osobách věřitelů nebo výši jejich pohledávek, který by měl vliv na výsledek usnesení schůze věřitelů podle § 30 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová