1 VSPH 1445/2013-A-14
KSPL 54 INS 18654/2013 1 VSPH 1445/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Miroslav Nový, nar. 5. května 1960, IČO 74735462, bytem Kdyně, Nádražní 334, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 18654/2013-A-9 ze dne 19. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 18654/2013-A-9 ze dne 19. srpna 2013 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 2.7.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Soud zjistil, že dlužník má závazky ve výši 201.965,-Kč, má příjem ze zaměstnání ve výši 6.885,-Kč čistého měsíčně, předložil darovací smlouvu na částku 2.500,-Kč měsíčně, je ženatý. Soud odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008 a s ohledem na očekávané výdaje na odměnu a náklady insolvenčního správce dlužníkovi uložil povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že v současné době nemá potřebné prostředky k úhradě zálohy k dispozici, domníval se, že náklady na činnost správce vykonávanou po okamžik povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nebudou v takovém rozsahu, aby byla nutná záloha ve výši 15.000,-Kč. Dodal, že je schopen uhradit zálohu ve výši do 5.000,-Kč. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu ve výši do 5.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh plyne, že má závazky vůči 3 věřitelům (Provident Financial, s.r.o., GE Money Bank, a.s., Československá obchodní banka, a.s.) v celkové výši 201.965,52 Kč, vlastní toliko běžné vybavení domácnosti, vůz Škoda Fabia z roku 2002 v ceně asi 10.000,-Kč, je zaměstnán u Carmagnola, s.r.o. s měsíčním čistým příjmem ve výši 6.885,-Kč, na základě darovací smlouvy ze dne 7.8.2013 uzavřené se Stanislavem Šlehoferem jako dárcem bude dlužník za účelem oddlužení pobírat měsíčně částku 2.500,-Kč. Dlužník je ženatý, nemá vyživovací povinnost, příjem manželky neuvedl. Manželka dlužníka s návrhem na povolení oddlužení vyslovila písemný souhlas v rámci kolonky č. 22 formuláře návrhu. Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který podala manželka dlužníka Tetyana Nová (řízení vedeno pod sp.zn. KSPL 54 INS 18653/2013 u Krajského soudu v Plzni), plyne, že měsíční příjem dlužnice činí 14.399,80 Kč.

S přihlédnutím k počtu věřitelů, souhrnné výši závazků, neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku a předpokládaným příjmům dlužníka dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud toho názoru, že pro úhradu prvotních nákladů řízení bude postačovat záloha ve výši 10.000,-Kč, přičemž další náklady řízení a odměna správce budou hrazeny v rámci měsíčních splátek oddlužení plněním splátkového kalendáře, nebo v případě řešení úpadku konkursem z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, jak shora uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová