1 VSPH 1438/2014-P236-7
KSPH 72 INS 5638/2014 1 VSPH 1438/2014-P236-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka KOBLA, s.r.o., IČO 42192153, sídlem Ke Koble 1100, Pečky, o odvolání věřitele ASSA ABLOY Czech & Slovakia, s.r.o., IČO 27465454, sídlem Strojnická 633, Rychnov nad Kněžnou, zast. advokátem Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, sídlem Purkyňova 2, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P236-2 ze dne 18.června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P236-2 ze dne 18.června 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku pohledávky ve výši 30.678,07 Kč věřitele č. 229 ASSA ABLOY Czech & Slovakia, s.r.o. (dále jen odvolatel) do insolvenčního řízení vedeného na majetek KOBLA, s.r.o. (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí tohoto usnesení a že odvolatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-A-8 ze dne 11.3.2014 zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele, aby do dvou měsíců přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení s poučením o následcích pozdě podané přihlášky. Lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dnem 12.5.2014, přičemž odvolatel podal svoji přihlášku u soudu až dne 12.6.2014, tedy opožděně. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 185 insolvenčního zákona a jeho přihlášku odmítl. K tomu dodal, že výzva věřitelům publikovaná v insolvenčním rejstříku dne 17.4.2014 (B-19) byla určena jen zahraničním věřitelům dle nařízení Rady ES ze dne 29.5.2000, a že tuzemští věřitelé jsou vázáni lhůtou uvedenou v rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil.

Argumentoval především tím, že insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPH 72 INS 5638/2014 je od počátku stiženo řadou vad, pro něž se uvedené insolvenční řízení stává nepřehledným. Krajský soud v Praze rozhodl usnesením č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-A-8 ze dne 11.3.2014 o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka a na jeho majetek se prohlašuje konkurs, který bude projednán jako konkurs nepatrný. Insolvenční soud zároveň tímto usnesením vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Následně však soud usnesením č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-A-12 ze dne 4.4.2014 toto své předchozí rozhodnutí o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný, zrušil, jelikož pro původní rozhodnutí o nepatrném konkursu nebyly splněny zákonem stanovené náležitosti. Následně soud v insolvenčním rejstříku dne 17.4.2014 zveřejnil výzvu k přihlášení pohledávky ze dne 16.4.2014 označenou č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-B-19 (dále jen Výzva"), jíž vyzval dosud nepřihlášené věřitele k tomu, aby své pohledávky přihlásili ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení této výzvy. Věřitel proto postupoval v souladu s takto zveřejněnou závaznou výzvou a svou přihlášku evidovanou pod č. 236 přihlásil do insolvenčního řízení. V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud (jak již bylo výše nastíněno) uvedl, že lhůta k podání přihlášek byla stanovena v rozhodnutí o úpadku, a to do 12.5.2014, a že lhůta uvedená ve výzvě učiněná usnesením č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-B-19 není pro věřitele relevantní. Věřitel se ovšem na základě této výzvy oprávněně domníval, že lhůta k přihlášení pohledávek končí až uplynutím dvou měsíců ode dne doručení této Výzvy, tedy dnem 17.6.2014. Touto lhůtou se proto také věřitel řídil, a to i s ohledem na skutečnost, že soud již předtím v tomto řízení korigoval" svá předchozí rozhodnutí (např. o způsobu řešení úpadku a o ustanovení insolvenčního správce, jak popsáno výše).

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 3 insolvenčního zákona).

Podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 insolvenčního zákona nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 insolvenčního zákona) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 insolvenčního zákona), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 insolvenčního zákona) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení týkající se dlužníka bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 3.3.2014 (A-1). Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-3). Usnesením ze dne 11.3.2014 (A-8) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a stanovil lhůtu k podání přihlášek. V insolvenčním rejstříku je zveřejnil téhož dne. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle § 136 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat má, včetně dvouměsíční lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl v dané věci na pondělí 12.5.2014.

Nutno vyjít z toho, že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle § 101 insolvenčního zákona pouze vyhláškou dle § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle § 74 odst. 1 insolvenčního zákona pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle § 430 insolvenčního zákona známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 insolvenčního zákona. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou (dle § 71 insolvenčního zákona) a zvlášť je dle § 138 insolvenčního zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 insolvenčního zákona, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 insolvenčního zákona.

Je tedy zřejmé, že pokud se odvolatel s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou k přihlášení pohledávek včas neseznámil, jde tato okolnost-při stávající zákonné úpravě-toliko k jeho tíži. Jelikož prominutí zmeškání této lhůty (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není podle § 83 insolvenčního zákona přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška odvolatele podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty, nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem insolvenčního řízení a nemůže v něm být přezkoumána ani uspokojována.

Pokud jde odvolací argumentaci odvolatele, že přihlásil svoji pohledávku včas, neboť se řídil výzvou zveřejněnou dne 17.4.2014, odvolací soud ji důvodnou neshledal. Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.4.2014 (B-19) zveřejnil soud prvního stupně citovanou výzvu datovanou dnem 16.4.2014, podle níž věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, tak musí učinit ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení této výzvy .

Problematikou výzvy adresovanou známým věřitelům dlužníka podle § 430 insolvenčního zákona se zabýval Nejvyšší soud ČR (v posuzované věci šlo právě o výzvu ze dne 16.4.2014) např. v rozhodnutí zn. R 150/2011, v němž zdůraznil, že uvedené ustanovení ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen vůči známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a (proto) ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska takovou povinnost nemá. Tamtéž dodal, že výzvu k podávání přihlášek pohledávek dle § 430 odst. 3 insolvenčního zákona má (by měl) insolvenční soud formulovat tak, že ji adresuje známým věřitelům z ostatních (jiných) členských států Evropské unie s výjimkou Dánska , a doplní poučení, že tato výzva neplatí pro věřitele z České republiky.

V poměrech této věci soud prvního stupně požadavku řádného označení adresátů výzvy nedostál, neboť ji nesprávně adresoval všem věřitelům , kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aniž by do ní promítl omezení založené úpravou obsaženou v § 430 insolvenčního zákona. Nicméně pro posouzení důvodnosti odvolání v této věci považoval odvolací soud-stejně jako dovolací soud při posuzování důvodnosti dovolání ve věci zn. R 150/2011-za rozhodující, zda formulace výzvy mohla i přes výše popsané nedostatky založit tuzemským věřitelům dlužníka-věřitele nevyjímaje-jinou lhůtu k podávání přihlášek než lhůtu určenou v rozhodnutí o úpadku.

S přihlédnutím k (dalšímu) obsahu výzvy ze dne 16.4.2014, zejména k požadavku na překlad do českého jazyka, a s přihlédnutím k tomu, že uvedená výzva byla doručována dle pokynu kanceláře výlučně předem určeným zahraničním věřitelům uvedeným v návrhu insolvenčního správce ze dne 9.4.2014 (B-17), dospěl odvolací soud k závěru, že výzva nemohla u tuzemského věřitele vyvolat dojem, že je určena jemu, a to i se zřetelem k tomu, že v té době již musel znát obsah výzvy zveřejněné dne 11.3.2014 (a jemu adresované), jež byla součástí rozhodnutí o úpadku.

V daném případě soud prvního stupně nepochybil, když o přihlášce odvolatele (P236) a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 insolvenčního zákona, neboť odvolatel podal svoji přihlášku P236 ze dne 12.6.2014 u soudu prvního stupně téhož dne, tedy opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová