1 VSPH 1437/2014-A-13
MSPH 59 INS 14096/2014 1 VSPH 1437/2014-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Milana Šveňhy, bytem Průchova 1086, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 14096/2014-A-7 ze dne 27.května 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 14096/2014-A-7 ze dne 27.května 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 59 INS 14096/2014-A-7 ze dne 27.května 2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Milan Šveňha (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl 21.5.2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek či hrozící úpadek, když věřitele řádně neoznačil, neuvedl lhůtu splatnosti svých peněžitých závazků, pouze uvedl, že některé jeho závazky jsou exekučně vymáhány. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal. V odvolání pouze uvedl, že proti napadenému usnesení podává odvolání. Na výzvu soudu prvního stupně provedenou usnesením č.j. MSPH 59 INS 14096/2014-A-9 ze dne 18.6.2014, aby své odvolání doplnil, dlužník nereagoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona lze insolvenční řízení zahájit jen na základě insolvenčního návrhu, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Hodlá-li dlužník podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď samostatným podáním, anebo s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Tento formulář umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím své kolonky 7. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která insolvenční zákon předepisuje různé náležitosti co do jejich obsahu, formy a povinných příloh a která podléhají samostatnému procesnímu režimu. Svůj právní osud sdílejí jen potud, že se v případě odmítnutí insolvenčního návrhu stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu.

Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu stanoví ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona tak, že kromě obecných náležitostí podání musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1, dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží. Podle ust. § 103 odst. 3 insolvenčního zákona je insolvenční navrhovatel povinen připojit k insolvenčnímu návrhu předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, je dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona povinen připojit k němu vedle seznamu svých zaměstnanců především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), které musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v ust. § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a dále je povinen připojit listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Zatímco uvedené seznamy představují bez dalšího nezbytnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, bez níž tento návrh není způsobilý projednání, na předložení listin osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka (co přílohy dle ust. § 104 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) není zapotřebí vždy trvat-k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 26.5.2010.

Nedostatky obsahových náležitostí insolvenčního návrhu jsou podřízeny režimu ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Nedostatky příloh insolvenčního návrhu jsou pak spravovány režimem ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nějž nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

V případě, že návrh na povolení oddlužení neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, soud postupuje podle ust. § 393 insolvenčního zákona.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem vydání rozhodnutí o úpadku a zároveň se domáhal povolení oddlužení. V bodě 6 insolvenčního návrhu dlužník popsal rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek pouze tak, že uvedl, že má dva závazky, které jsou exekučně vymáhány, a to vůči Mgr. Rudolfu Ptáčkovi ve výši vyšší než 5.000.000,-Kč a vůči ČSOB Leasing, a.s. ve výši 1.500.000,-Kč. Povinné přílohy podle ust. § 104 insolvenčního zákona dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Z uvedených zjištění plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamu závazků) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než třicet dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších vyplněných kolonek návrhu na povolení oddlužení. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pouhé obecné konstatování, že je v úpadku, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Soud prvního stupně proto postupoval správně, když v souladu s ust. 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl, aniž by dlužníka v souladu s ust. § 43 o.s.ř. vyzval k doplnění insolvenčního návrhu, protože tento postup insolvenční zákon vylučuje.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 19.srpna 2014 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová