1 VSPH 1436/2014-A-12
KSLB 39 INS 16477/2014 1 VSPH 1436/2014-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Pavlíny Farské, bytem Vančurova 601, Cvikov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 16477/2014-A-7 ze dne 19. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 39 INS 16477/2014-A-7 ze dne 19. června 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, jímž omezil účinky zahájení insolvenčního řízení spočívající v nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek Pavlíny Farské (dále jen dlužnice) ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému u tohoto soudu pod sp. zn. KSLB 39 INS 16477/2014 tak, že soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Evropská 663/132, Praha 6, umožnil provádět již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 067 EX 2754/08 postižením jiných majetkových práv, tedy provést dražbu družstevního podílu v bytovém družstvu Okresní stavební bytové družstvo Česká Lípa, IČO 00005622, sídlem Barvířská 738, Česká Lípa, kdy s podílem povinné v družstvu jsou spojena členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu č. 601/9 v bytovém domě č.p. 601, 602 stojícím na pozemku parc. č. St. 446/4 a St. 446/5, zapsáno na LV 1878 pro okres Česká Lípa, obec a katastrální území Cvikov, kdy k družstevnímu bytu náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 734/29504 na společných částech domu č.p. 601, 602 a na pozemcích parc. č. St. 446/4 a St. 446/5 s tím omezením, že výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí exekutor po dobu probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 39 INS 16477/2014 deponuje na svém účtu a v případě ustanovení insolvenčního správce bude neprodleně vyplacen insolvenčnímu správci dlužnice.

Soud vyšel ze zjištění, že se insolvenčním návrhem došlým dne 16.6.2014 dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice podala insolvenční návrh poté, co bylo zahájeno exekuční řízení. Dlužnice (povinná) není schopna splácet včas své závazky delší dobu, což vyplývá i ze samotného insolvenčního návrhu, její snahou je prodlužovat dobu uspokojení věřitelů, případně zabránit jejich uspokojení. Dlužnice již v minulosti podala insolvenční návrh dne 15.1.2014 a zmařila tak dražbu nařízenou na 16.1.2014. Insolvenční řízení bylo poté zastaveno, když navrhovatelka nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení. Další dražba byla nařízena na 17.6.2014 a navrhovatelka dne 16.6.2014 podala opět insolvenční návrh. Podáním insolvenčního návrhu tak povinná sleduje nepoctivý záměr. Se shora uvedených důvodů má soud za osvědčené, že jednání dlužnice je účelné a účelné se jeví i samotné podání insolvenčního návrhu. Podání insolvenčního návrhu má časovou souvislost s nařízenou dražbou exekutora. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, když dlužnice sleduje jediný cíl, a to překazit již nařízenou dražbu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítne. Argumentovala zejména tím, že její insolvenční návrh nebyl podán účelově, ale byla by ráda, kdyby jí podíl v bytovém družstvu zůstal a své věřitele mohla uspokojit plněním splátkového kalendáře. Teprve v případě, že to věřitelé budou považovat za nezbytné, je připravena uvedený podíl prodat. Je tedy zřejmé, že má čisté úmysly. Dlužnice má nízký příjem představující invalidní důchod a vinou špatného zdravotního stavu jej není schopna navýšit. V případě zpeněžení uvedeného podílu má především zájem na tom, aby výtěžek z prodeje pokryl co největší část dluhu, nedobrovolná dražba znamená zbytečné riziko, že její družstevní podíl v bytovém družstvu bude prodán pod cenou. Případně je záměrem dlužnice, aby byl v rámci insolvenčního řízení navýšen její příjem o výtěžek z prodeje družstevního podílu, který provede insolvenční správce. Za spekulativní jednání se nedá považovat ani skutečnost, že v předchozím insolvenčním řízení neuhradila zálohu ve výši 30.000,-Kč, protože uvedená výše zálohy byla nad její možnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení může předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu mimo jiné b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě 7 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku. Uvedla, že má tři peněžité závazky v celkové výši 2.329.600,-Kč, které není schopna splácet již po dobu tří měsíců. V bodech 18, 19 a 20 uvedla jednotlivé věřitele, které řádně označila a uvedla výši jejich pohledávky, ohledně splatnosti nic neuvedla. V seznamu závazků věřitele jmenovitě označila, uvedla výši jednotlivých závazků a lhůtu jejich splatnosti, uvedla, které závazky jsou vykonatelné, a označila exekuční tituly. Z obsahu spisu dále plyne, že návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 18.6.2014 navrhl soudní exekutor vydání předběžného opatření s tím, že vůči dlužnici je vedeno exekuční řízení již od roku 2008 pro částku převyšující 2.000.000,-Kč. Dlužnice po celou dobu nejevila snahu domluvit se na úhradě dluhu prostřednictvím splátkového kalendáře. Dlužnice podala první insolvenční návrh 15.1.2014 den před nařízeným jednáním, a poté co insolvenční řízení bylo zastaveno, dlužnice opět nejevila jakoukoliv snahu uhradit své dluhy.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Ze shora uvedených zjištění však vyplývá, že dlužnice opakovaným zahajováním insolvenčního řízení za situace, kdy již byla v průběhu exekuce dražební vyhláškou nařízena dražba nemovitostí, zneužívá zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení a dražbu vždy zmařila. Tak postupovala i v případě, kdy bylo na den 16.1.2014 nařízeno usnesením č.j. 067 EX 2574/08-205 ze dne 2.12.2013 dražební jednání a dlužnice podala dne 15.1.2014 insolvenční návrh a tak toto jednání zmařila. Obdobně postupovala rovněž v případě, kdy exekutor znovu nařídil dražební jednání usnesením č.j. 067 EX 2574/08-243 ze dne 4.6.2014 a dražební jednání nařídil na den 17.6.2014 a shodně jako v případě předchozího dražebního jednání dlužnice podala den před jeho konáním předmětný insolvenční návrh. Zároveň je z tohoto insolvenčního návrhu zřejmé, že dlužnici vzhledem k jejím majetkovým poměrům, nebude možné povolit oddlužení. Přitom za celou dobu, kdy probíhá exekuční řízení, dlužnice neučila nic, aby alespoň z části své dluhy uhradila.

Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně za této situace správně aplikoval ust. § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, jež lze použít i na případy, kdy dlužnice obstrukčním jednáním znemožňuje provedení dražby nařízené v průběhu exekuce. Soud přitom vzal v úvahu společný zájem věřitelů v insolvenčním řízení a rozsah nařízeného předběžného opatření vymezil tak, aby prostředky získané v exekučním řízení nebyly soudním exekutorem předány oprávněným v exekučním řízení, ale aby byly deponovány do právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužnice, a aby tak v případě zjištění úpadku dlužnice mohly být předány insolvenčnímu správci a využity na uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka dle způsobu řešení jeho úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

V Praze dne 9. září 2014

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová