1 VSPH 1426/2012-A-30
MSPH 95 INS 12805/2012 1 VSPH 1426/2012-A-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: TRIVERO RADIATORS, s.r.o., identifikační číslo 24826812, sídlem Praha 3, Chvalova 1091/7, zast. Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 4, o insolvenčním návrhu navrhovatele: TISK CENTRUM, s.r.o., identifikační číslo 26263564, sídlem Brno, Bratislavská 855/48, zast. Mgr. Michaelou Kubíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Bohunická 517/55, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 12805/2012-A-25 ze dne 24. září 2012,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 12805/2012-A-25 ze dne 24. září 2012 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zastavil insolvenční řízení a v bodě II. výroku dlužníkovi uložil povinnost uhradit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 13.080,-Kč k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. Michaely Kubíkové ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že návrhem ze dne 25.5.2012 se insolvenční navrhovatel domáhal zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek, přičemž ke dni zahájení insolvenčního řízení měl věřitel za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši přes 180.000,-Kč. Dne 10.7.2012 vzal navrhovatel svůj návrh zpět z důvodu úhrady poslední fakturované částky ve výši 139.440,-Kč s tím, že příslušenství pohledávek bude věřitel vymáhat v nalézacím řízení. Soud proto insolvenční řízení postupem podle § 130 odst. 1 věta prvá IZ zastavil a dlužníkovi uložil povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení v souladu s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o.s.ř., protože řízení bylo zastaveno v důsledku chování dlužníka, který po zahájení insolvenčního řízení hradil své splatné závazky.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodu II. výroku. Namítal, že insolvenční návrh se netýkal zaplacení pohledávek, ale zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Dodal, že insolvenční řízení nemá být využito jako náhrada sporného řízení. Pohledávku navrhovatele ve vyjádření ze dne 12.6.2012 činil spornou a popřel tvrzenou platební neschopnost. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil a dlužníkovi přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném bodě II. výroku i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 130 odst. 5 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.11.2012) byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení.

Insolvenčním návrhem ze dne 25.5.2012 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek, vylíčil svoji splatnou pohledávku za dlužníkem a jako dalšího věřitele se splatnou pohledávkou uvedl JIMI reklama, s.r.o. Usnesením ze dne 29.5.2012 (A-7) byl dlužník vyzván k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců, avšak této výzvě nevyhověl.

Z obsahu zpětvzetí navrhovatele ze dne 10.7.2012 plyne, že ke zpětvzetí došlo z důvodu úhrady poslední splatné pohledávky ve výši 139.440,-Kč dlužníkem a že úrok z prodlení bude navrhovatel vymáhat cestou nalézacího řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu navrhovatelem, avšak pro chování dlužníka, jenž na dlužnou pohledávku navrhovatele po zahájení insolvenčního řízení plnil.

Jakkoli předmětem insolvenčního řízení není uplatňování práva na zaplacení pohledávky dlužníkem, jako je tomu v nalézacím řízení (k tomu je v rámci zahájeného insolvenčního řízení určena přihláška pohledávky), ale zjištění úpadku dlužníka, stanoví nové znění § 130 odst. 5 insolvenčního zákona domněnku, že zavinění zastavení řízení v případě úhrady přihlášené pohledávky insolvenčního navrhovatele dlužníkem, spočívá na dlužníkovi. Důsledkem této domněnky je potom přiměřená aplikace § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého byl-li vzat důvodně podaný návrh na zahájení řízení zpět pro chování jiného účastníka, je povinen hradit náklady řízení tento jiný účastník.

Odvolací soud proto dle čl. II. odst. 1 zák. č. 334/2011 Sb., přechodných ustanovení k novele insolvenčního zákona, aplikoval nové znění ustanovení § 130 odst. 5 insolvenčního zákona, a dospěl ve své podstatě ke shodnému závěru jako soud I. stupně, neboť ze spisu vyplývá, že dlužník svým jednáním (plněním na pohledávku navrhovatele po zahájení insolvenčního řízení) zapříčinil zastavení insolvenčního řízení, které bylo zahájeno důvodně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal proto odvolací soud odvolání důvodným a usnesení v napadeném rozsahu bodu II. výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s ohledem na to, že procesně úspěšnému navrhovateli žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva