1 VSPH 1423/2014-A-15
KSPL 20 INS 12641/2014 1 VSPH 1423/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka: Milan anonymizovano , anonymizovano , IČO 87391988, bytem Karlovy Vary-Doubí, Svatošská 303/25, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 12641/2014-A-6 ze dne 16. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 12641/2014-A-6 ze dne 16. května 2014 se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud především uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 7.5.2014 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Dlužník však existenci svého úpadku dostatečně neosvědčil, přičemž potřebné skutečnosti nebylo lze jistit ani z příloh k insolvenčnímu návrhu. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 67/2014 ze dne 9.1.2014 a insolvenční návrh dlužníka podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 sb. (dále též IZ) odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal zejména, že existenci jeho úpadku osvědčují mimo jiné exekuční příkazy a že rovněž odkázal na dlužné částky. Přílohy podle § 104 odst. 1 IZ nepřiložil, protože mu to soud neuložil. Namítal, že doložil pravomocné exekuční příkazy a soudní rozhodnutí, ze kterých lze dovodit, že své závazky neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti. Tvrdil, že své věřitele ve formuláři dostatečně označil, ačkoli formulář na to není dostatečně uzpůsoben. Namísto údajů o splatnosti pohledávek uvedl data právní moci soudních rozhodnutí a exekučních příkazů. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Podle §104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle druhého a třetího odstavce téhož ustanovení v seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern 21, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle čtvrtého odstavce nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

V insolvenčním návrhu přitom musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, nebo mu úpadek hrozí, případně, že dlužník je insolventní, nebo že je v platební neschopnosti, anebo že je předlužen, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

26.2.2009 sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

V daném případě odvolací soud shodně se soudem I. stupně z obsahu insolvenčního návrhu zjistil, že insolvenční návrh dlužníka obsažený v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení neobsahoval všechny zákonem požadované náležitosti, když v něm nebyly uvedeny rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo hrozící úpadek. V kolonce č. 7 dlužník toliko uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů, že zastavil platby po dobu delší 3 měsíců a také není možné uspokojit některé ze splatných pohledávek exekucí, odkázal na další kolonky návrhu a uvedl dva své závazky s tím, že nemá závazky z podnikání. Dlužník však v rámci kolonky č. 7 neoznačil své konkrétní věřitele jménem či názvem, identifikačním číslem, bydlištěm či sídlem, neuvedl výši a splatnost závazků. Dlužník blíže nespecifikoval ani své majetkové, finanční a sociální poměry.

Nedostatky skutkových tvrzení o úpadku nebylo lze nahradit ani údaji ze seznamů majetku a závazků, které nebyly k návrhu přiloženy, ačkoli jde podle insolvenčního zákona o povinné přílohy (§ 104 IZ), které má dlužník povinnost k návrhu přiložit, aniž by bylo nutno, aby jej insolvenční soud k tomu výslovně vyzýval. Insolvenční soud ohledně údajů o věřitelích a majetkových poměrech dlužníka nemůže přihlédnout ani ke kolonkám č. 16 a č. 20, které nelze považovat ta řádné seznamy zhotovené v souladu s § 104 IZ.

Určení výše a splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů je důležité, protože v souladu s § 3 IZ lze v insolvenčním řízení uplatnit toliko pohledávky po splatnosti déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále s institutem splatnosti pohledávek po dobu delší 3 měsíců nakládá ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ jako s jedním z případů úpadku ve formě platební neschopnosti. Splatnost pohledávek proto musí být v insolvenčním návrhu řádně vyjádřena, protože dlužník může mít vůči věřitelům i nesplatné závazky. Nelze proto akceptovat závěr dlužníka o tom, že vycházel z právní moci exekučních příkazů a soudních rozhodnutí, protože ty údaje o splatnosti pohledávek nemohou nahradit.

Ze shora uvedených skutečností plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr o jeho tvrzeném úpadku.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud I. stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu (podání A-10 až A-12, která však nesplňovala náležitosti insolvenčního návrhu ani příloh podle § 104 IZ, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí, nicméně taková okolnost dlužníku nebrání, aby podal insolvenční návrh znovu, a to tak, aby obsahoval všechny zákonem požadované náležitosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková