1 VSPH 1420/2016-P10-8
KSUL 69 INS 6125/2011 1 VSPH 1420/2016-P10-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová výstavba 206, 435 21 Obrnice, doruč. adresa: W. A. Mozarta 2421/7, 434 01 Most, o odvolání věřitele č. 10: Společenství vlastníků jednotek domu Nová výstavba č. p. 206, Obrnice 435 21, IČO 25478591, se sídlem Nová výstavba 206, 435 21 Obrnice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 69 INS 6125/2011-P10-2 ze dne 18. prosince 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 69 INS 6125/2011-P10-2

ze dne 18. prosince 2015 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky č. P10 věřitele

č. 10 Společenství vlastníků jednotek domu Nová výstavba č. p. 206, Obrnice 435 21,

neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 12. 2015 rozhodl, že se odmítá přihláška pohledávky č. 10 věřitele č. 10 (dále jen věřitel ) a že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Usnesení odůvodnil tím, že dne 20. 1. 2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a soud povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Současně byli vyzváni věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí. Věřitelé byli podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona poučeni o tom, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží. Přihláška pohledávky věřitele došla insolvenčnímu soudu dne 20. 11. 2015. Lhůta stanovená rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek uplynula dnem 19. 5. 2011. Soud proto postupoval v souladu s § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a rozhodl, jak je uvedeno výše. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal. Odvolání nezdůvodnil, a to ani po výzvě soudu prvního stupně.

V prvé řadě se proto odvolací soud zabýval otázkou, čeho se věřitel domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně nerozhodl napadeným usnesením o dělitelném plnění, proto jediný možný v úvahu přicházející odvolací návrh spočívá ve změně usnesení, že se insolvenční přihláška neodmítá a účast věřitele v insolvenčním řízení nekončí (případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Z toho důvodu již z pouhé skutečnosti, že bylo podáno odvolání (a tedy odvolatel nesouhlasí s napadeným usnesením), lze dovodit odvolací návrh.

Odvolání neobsahuje žádné odvolací důvody, což ale s ohledem na ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř. nemá žádný právní význam. Jak plyne a contrario z uvedeného ustanovení, usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, jak je tomu v tomto případě, lze přezkoumat i tehdy, neobsahuje-li žádné odvolací důvody.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitele důvodným.

Dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Dle § 41 odst. 2 o. s. ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Toto ustanovení ukládá soudům povinnost posuzovat každý procesní úkon podle obsahu (smyslu) projevu vůle účastníka; pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil, ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje (jak je on sám hodnotí).

Dle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené naroveň uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem. Dle § 203 odst. 3 až 5 insolvenčního zákona insolvenční správce uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Neuspokojí-li insolvenční správce pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti insolvenčnímu správci; nejde o incidenční spor. Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení.

Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo insolvenčního správce, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť.

V posuzované věci z obsahu spisu plyne, že poté, kdy insolvenční soud rozhodl dne 20. 4. 2011 o úpadku dlužníka, a uplynula dne 20. 5. 2011 lhůta pro přihlašování pohledávek, uplatnil věřitel podáním ze dne 20. 11. 2015 za použití formuláře předepsaného pro přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 144.277,53 Kč představující nárok z nezaplacených příspěvků spojených se správou domu, nedoplatků a záloh na úhradu služeb spolu se zákonnými úroky z prodlení.

Věřitel považuje svou pohledávku za pohledávku za majetkovou podstatou. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že pohledávku za majetkovou podstatou může věřitel uplatnit bez ohledu na lhůtu pro přihlášení pohledávek (§ 173 odst. 1 insolvenčního zákona) vůči insolvenčnímu správci postupem podle § 203 insolvenčního zákona, a nikoliv vůči insolvenčnímu soudu přihláškou podle § 173 insolvenčního zákona.

Odvolací soud poukazuje též na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 89/2014 z 31. 8. 2016, ve kterém Nejvyšší soud v obdobné procesní situaci zrušil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením soudu prvního stupně, potvrzeným odvolacím soudem, byla odmítnuta přihláška pohledávky označená věřitelem jako pohledávka za majetkovou podstatou, přičemž pohledávka vznikla po zahájení řízení. Nejvyšší soud mj. učinil závěr, že Důvod postupovat podle § 185 insolvenčního zákona (odmítnout přihlášku pohledávky za majetkovou podstatou) tedy (v situaci, kdy i odvolací soud vycházel z toho, že jde o pohledávku, která vznikla po uplynutí propadné přihlašovací lhůty) dán nebyl.

Dle odvolacího soudu je podání věřitele ze dne 20. 11. 2015 podle svého obsahu podáním, jímž věřitel v souladu s § 203 odst. 1 insolvenčního zákona uplatnil pohledávky za majetkovou podstatou, byť je uplatnil nesprávně za použití formuláře přihlášky u insolvenčního soudu. Jak je zřejmé z přihlášky pohledávky P10, tato měla vzniknout po zahájení insolvenčního řízení (řízení bylo zahájeno 12. 4. 2011 a splatnost první z pohledávek věřitele, uvedená v přihlášce, začíná dnem 30. 8. 2011). K uspokojení takových pohledávek může dojít kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka, umožňuje-li to stav majetkové podstaty, bez toho, že by je bylo třeba přezkoumat na přezkumném jednání. V případě, že je insolvenční správce v plné výši a včas neuspokojí, je odpovídajícím právním prostředkem pro jejich vymožení žaloba podaná u příslušného okresního soudu proti insolvenčnímu správci o jejich zaplacení s tím, že po právní moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu k uspokojení přisouzených pohledávek a jejich příslušenství a to, která část majetkové podstaty může být použita k jejich uspokojení.

Z uvedeného vyplývá, že je pojmově vyloučeno uvažovat o nároku věřitele tak, že by jím tvrzená pohledávka za majetkovou podstatou měla být uplatněna přihláškou. Jestliže věřitel přesto uplatnil nárok na uspokojení pohledávky, kterou považuje za pohledávku za majetkovou podstatou, formou přihlášky pohledávky, nebyl důvod postupovat podle § 185 insolvenčního zákona a spojovat s tímto uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně.

V této situaci měl soud prvního stupně posoudit podání věřitele podle obsahu jako uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou a postoupit je insolvenčnímu správci jako osobě, která má jako jediná (při splnění zákonem stanovených předpokladů) nejenom kompetenci, nýbrž i povinnost k jeho splnění. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se věřitelova přihláška pohledávky neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

V další fázi řízení bude namístě postupovat ohledně uplatněné pohledávky za majetkovou podstatou podle § 203 odst. 2 až 5 a § 203a insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 23. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík