1 VSPH 1419/2013-B-50
KSUL 44 INS 5537/2011 1 VSPH 1419/2013-B-50

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.Dr. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice-Hudcov, Osvobození 31, IČO 43234500, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. července 2013, č.j. KSUL 44 INS 5537/2011-B-43

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. července 2013, č.j. KSUL 44 INS 5537/2011-B-43, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh dlužníka Ivana anonymizovano (dále jen dlužník) na zproštění SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. funkce insolvenčního správce (dále též správce; bod I. výroku), dlužníkovi uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložil přehled svých příjmů od 7.11.2011 do současné doby a doložil jej písemnými doklady a aby poskytoval správci potřebnou součinnost, a to nejen při prohlídkách zpeněžovaných nemovitostí (bod II. výroku), a správci uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložil průběžnou zprávu a vyjádřil se ke stížnosti Ludmily Demianové ze dne 15.2.2013 (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.9.2011 (A-21) byl zjištěn úpadek dlužníka a správcem byl ustanoven SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. a že usnesením ze dne 7.11.2011 (B-5) byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Podáním ze dne 25.10.2012 navrhl dlužník zproštění správce funkce. V návrhu dlužník uvedl, že mu správce nezasílá korespondenci domů na adresu jeho trvalého pobytu k rukám jeho manželky nebo na adresu jeho advokáta JUDr. Miroslava Hlavničky, poukazoval na nesprávný postup správce při prodeji nemovitostí mimo dražbu a na to, že jej správce řádně neinformoval o chystaných prohlídkách nemovitostí, a vyslovil podezření z možného korupčního jednání a trestné činnosti správce.

Správce návrhu dlužníka oponoval a podrobně se k němu podáním ze dne 26.11.2012, v němž vysvětlil a vyvrátil tvrzení dlužníka. Poukazoval především na obtížný kontakt s dlužníkem, jenž mu neposkytuje potřebnou součinnost ani mu nepředal přehled svých příjmů a zabavitelnou část mzdy. Detailně popsal své kroky v řízení, zejména průběh prohlídek nemovitostí a zveřejňování jejich prodeje.

Z listin předložených správcem (ze zápisu z jednání ze dne 31.1.2012, z e-mailové korespondence a z dodejek) soud I. stupně zjistil, že dlužník nepřebírá korespondenci a jeho advokát je rovněž nekontaktní, proto správce musel kontaktovat manželku dlužníka. Ze sdělení advokáta JUDr. Miroslava Hlavničky zjistil, že došlo k ukončení zastoupení dlužníka.

Na základě obsahu spisu soud I. stupně dospěl k závěru, že se správce při výkonu své funkce nedopustil žádných pochybení a postupuje s odbornou péčí. Změnu v osobě správce shledal neúčelnou pro další průběh insolvenčního řízení, když většina majetkové podstaty byla zpeněžena v souladu se zákonem a za nejvyšší nabídku. Protože v činnosti správce nezjistil žádná pochybení či nedostatky, soud I. stupně návrh dlužníka jako neopodstatněný zamítl. Nadto dodal, že mu nepřísluší posuzovat údajnou trestnost jakéhokoliv jednání, neboť není orgánem činným v trestním řízení.

Proti bodu I. výroku usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zopakoval svůj názor, že správce nepostupuje při zpeněžování majetku podstaty správně, když nemovitosti neusiluje prodat za co nejvyšší nabídku. Měl za to, že nemovitosti jsou značně podhodnoceny, čímž je hrubě porušován zákon. Vysvětloval, že pracuje jako řidič z povolání, je stále na cestách a domů se vrací cca 2x měsíčně, že si poštu pravidelně vyzvedává, a pokud to nestihne, nařídí své manželce, aby ji vyzvedla. Protestoval proti tomu, aby mu poštu doručoval správce osobně prostřednictvím třetí osoby, s níž řadu let nekomunikuje. Stěžoval si na to, že správce nekoná prohlídky nemovitostí ve volných dnech, aby se jich mohl účastnit, a že dvě prohlídky konal v pondělí a v úterý, k nimž se nemohl dostavit, neboť byl v zaměstnání. Kritizoval správce za drzé a arogantní chování a za to, že vnikl do jeho majetku, aniž jej o tom řádně a včas vyrozuměl. Citoval ze svého dřívějšího prohlášení, v němž uvedl, že se správcem nemůže komunikovat, jelikož je stále na cestách, že trvá na své stížnosti na správce, že od správce nikdy neobdržel doporučený dopis, neboť správce není ochoten mu je posílat a čekat, až si je vyzvedne, že jeho nemovitost má vyšší hodnotu, než na jakou byla oceněna, že nemá telefon ani internet, který je v cizině drahý, neboť to nepotřebuje a nemá na to čas, a že díky správci přišel o předchozí zaměstnání, neboť správce zastrašoval jeho zaměstnavatele. Uvedl, že jeho manželce jednoznačně potvrdili hned dva právníci to, že správce svým jednání pochybil a nepostupoval v souladu se zákonem. Namítal, že k dalším prohlídkám jeho lukrativních nemovitostí se dostavil jen jeden zájemce, jenž je chce koupit za cenu značně podhodnocenou.

Správce ve vyjádření k odvolání (B-48) poukazoval mj. na to, že je osobou s dispozičním oprávněním ohledně majetkové podstaty a že nemovitosti dlužníka jsou nezkolaudované a dosud nezapsané v katastru nemovitostí a nalézají se částečně též na cizím pozemku. Vysvětloval svůj postup při prodeji nemovitostí a zejména administrativní obtíže s tím spojené, kdy bylo třeba neprodleně zajistit jejich geometrické zaměření, o čemž se snažil dlužníka předem marně vyrozumět dle jemu známých kontaktních údajů, avšak marně. Protože v den zaměření nemovitostí nebyl dobrovolně vpuštěn na pozemek, musel provést výměnu zámku u branky; samotné zaměření pak trvalo 10 minut. Dodal, že dlužník svým pasivním přístupem neustále ztěžuje průběh insolvenčního řízení a že jeho přístup k dlužníkovi je v souladu se zákonem a jen odráží dlužníkův postoj k řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném bodě I. výroku včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, přičemž v podrobnostech odkazuje dlužníka na odůvodnění usnesení soudu I. stupně ze dne 10.7.2013 s tím, že ani ve stadiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to vyvolat potřebu jeho zrušení či změny.

Podle § 24 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce může být zejména skutečnost, že správce je vůči dlužníkovi osobou blízkou, věřitelem dlužníka, dlužníkem dlužníka či ručitelem dlužníka, případně též současným či bývalým společníkem, statutárním orgánem či zaměstnancem dlužníka. Obdobně může vypadat poměr mezi insolvenčním správcem a věřitelem dlužníka. Dalším důvodem může být způsob podnikání insolvenčního správce, jež dopadá na poměry účastníků insolvenčního řízení.

Ve shodě se soudem I. stupně je též odvolací soud toho názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by správce SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že důvody uváděné dlužníkem nelze považovat za důvody, pro něž by bylo lze zprostit správce funkce.

Okolnost, že dlužník se neztotožňuje s dosavadním průběhem insolvenčního řízení, nemůže se smířit s účinky prohlášení konkursu na jeho majetek a svým přístupem k věci fakticky brání zpeněžení majetku podstaty, se totiž nutně projevuje tím, že správce je nucen vystupovat vůči dlužníkovi-v mezích insolvenčního zákona -natolik důrazně, aby mohlo být dosaženo účelu a cíle insolvenčního řízení, totiž řešení úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a) IZ).

Pokud jde o dlužníkovu stížnost na postup insolvenčního správce ze dne 25.10.2012 (B-33, B-35) adresovanou předsedovi Krajského soudu v Ústí nad Labem a Ministerstvu spravedlnosti ČR, kterou soud I. stupně podle jejího obsahu správně vyhodnotil jako návrh na zproštění správce funkce (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), ověřil z insolvenčního spisu odvolací soud, že v ní uvedená (a ničím nedoložená) tvrzení správce uspokojivě vysvětlil ve svém podání ze dne 26.11.2012 (B-37). Z obsahu insolvenčního spisu se přitom podává, že je to především dlužník, jenž v insolvenčním řízení neplní své základní povinnosti, neboť správci neposkytuje potřebnou součinnost (§ 210 násl. IZ). Představa dlužníka, že se správce bude primárně přizpůsobovat jeho časovým možnostem nebo že si dlužník bude klást podmínky, za nichž bude snad ochoten poskytnout správci určitou omezenou součinnost, správná není.

Pokud jde o postup správce při zpeněžování majetkové podstaty, vyplývá z insolvenčního spisu, že zastavené nemovitosti jsou zpeněžovány mimo dražbu (§ 289 IZ) podle pokynů zajištěných věřitelů, na základě návrhu správce (B-29) a se souhlasem a za podmínek stanovených soudem (B-31), přičemž z obsahu spisu se nepodává, že by se správce od takto určených podmínek jakkoliv odchýlil. Okolnost, že s tím dlužník nesouhlasí a zpochybňuje postup správce při zpeněžování nemovitostí, proto nemůže být důvodem pro jeho zproštění funkce správce. Ostatně, platnost smluv, kterými dojde ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout žalobou za podmínek uvedených v § 289 odst. 3 IZ.

K problematice zasílání písemností dlužníkovi konstatuje odvolací soud, že je opět jen na dlužníkovi (a v jeho zájmu) umožnit správci jejich bezkonfliktní doručování. Jestliže je dlužník celý měsíc v zahraničí a do ČR se dostane jen 2x do měsíce, nelze zásadně tempo insolvenčního řízení přizpůsobovat dlužníkovi, ale je naopak na dlužníkovi adaptovat se na potřeby insolvenčního řízení. Za tím účelem by bylo vhodné, kdyby si dlužník např. zřídil datovou schránku, sledoval průběh insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčnímu rejstříku nebo kdyby udělil plnou moc ke svému zastupování jiné fyzické osobě, s níž by mohl správce bez problému komunikovat. Dokud dlužník neučiní shora zmiňovaná nebo jiná vhodná opatření, nelze jeho výhrady ohledně komunikace se správcem považovat za opodstatněné.

Odvolací soud konečně neuvěřil subjektivnímu (a ničím nedoloženému) přesvědčení dlužníka o možném korupčním jednání a trestné činnosti správce nebo jeho tvrzení o domnělém drzém a arogantním chování správce, neboť tato nemají v obsahu insolvenčního spisu žádnou oporu. Dlužno dodat, že osamocené a nepodložené názory dlužníka nikdo z dalších účastníků řízení nepodpořil. Závěrem shrnuto: skutečnosti uváděné dlužníkem v návrhu na zproštění správce funkce a zopakované a doplněné v odvolání proti napadenému bodu I. výroku usnesení, ani odvolací soud nepovažuje za takové důvody, pro něž by bylo lze zprostit SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. funkce správce.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání důvodné není, a usnesení napadeném bodě I. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková