1 VSPH 1417/2013-P36-11
KSPH 39 INS 5582/2013 1 VSPH 1417/2013-P36-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v právní věci dlužníka LOGEA, s.r.o., IČO 27442578, sídlem Tuřany, Byseň 1, o odvolání věřitele č. 33 ACTIVE DISCOVERY Ltd., sídlem Sham Peng Tong Plaza 103, Victoria (Mahe), Seychelská republika, zast. Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou, sídlem Praha 5, Holečkova 332/5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. července 2013, č.j. KSPH 39 INS 5582/2013-P36-2

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. července 2013, č.j. KSPH 39 INS 5582/2013-P36-2, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku věřitele č. 33 ACTIVE DISCOVERY Ltd. (dále jen věřitel) v celkové výši 6.742.755,37 Kč pro opožděnost a vyslovil, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v řízení končí.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 19.4.2013 (A-18), jež bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, byl zjištěn dlužníkův úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Současně vyzval věřitele, aby podali přihlášky svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku na předepsaném formuláři s poučením, že k přihláškám podaným opožděně se nepřihlíží a jimi uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V daném případě skončila přihlašovací lhůta dne 20.5.2013 a věřitel podal dne 17.5.2013 svoji přihlášku ze dne 15.5.2013 do podatelny Městského soudu v Praze, jenž ji dne 23.5.2013 přeposlal soudu I. stupně, kterému došla dne 29.5.2013. Z toho soudu I. stupně dovodil, že přihláška byla podána opožděně, a proto ji odmítl a věřiteli ukončil jeho účast v řízení.

Toto usnesení napadl věřitel včasným odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Tvrdil, že byl dlužníkovým známým věřitelem, a proto měl být v souladu s § 430 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zvláště vyrozuměn o zahájení insolvenčního řízení a vyzván k podání přihlášky, což se nestalo. Z toho dovozoval, že mu přihlašovací lhůta dosud neuplynula a jeho přihláška byla podána včas.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že § 71 a násl. IZ obsahuje zvláštní úpravu doručování soudních písemností v insolvenčním řízení, a proto má pro insolvenční řízení klíčový význam insolvenční rejstřík, tj. veřejně přístupný informační systém obsahující údaje podle insolvenčního zákona spravovaný Ministerstvem spravedlnosti České republiky (blíže viz § 2 písm. i) a § 419 až 425 IZ).

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je nařízení Rady (ES) 1346/2000 z 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále Nařízení).

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena (odst. 3, blíže Rc 25/2009).

Insolvenční zákon tedy zakotvuje speciální úpravu vztahu k členským státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení, a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisí.

Má-li však věřitel sídlo v Seychelské republice (v roce 1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů), tj. nikoli v některém z členských států Evropské unie, insolvenční soud mu oproti jeho očekávání nebyl povinen doručit zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 a násl. IZ) vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku ani výzvu k podávání přihlášek. Jinými slovy, jelikož odvolatel (věřitel) nepatří mezi věřitele se sídlem v některém z členských států Evropské unie, platí shora prezentovaný závěr, že byl vázán lhůtou k podání přihlášky stanovenou v rozhodnutí o úpadku, již nedodržel (viz též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, č.j. MSPH 93 INS 2456/2010, 2 VSPH 167/2011-P52-9). Tomuto závěru neodporuje ani skutečnost, že věřitel byl dlužníkem uveden v seznamu jeho závazků (A-3).

Z údajů obsažených v insolvenčním spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku ze dne 19.4.2013, jež bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku (a tím okamžikem nabylo dle § 89 odst. 1 IZ účinnosti), stanovil věřitelům třicetidenní lhůtu k podání přihlášek a řádně je poučil o následcích zmeškání této lhůty dle § 173 odst. 1 IZ. Podle § 57 odst. 1 o.s.ř. počala tato lhůta běžet dnem následujícím po zveřejnění rozhodnutí o úpadku (dne 20.4.2013) a její poslední den připadl dle § 57 odst. 2 téhož zákona na pondělí 20.5.2013, neboť konec lhůty připadl na neděli 19.5.2013.

Vzhledem ke skutečnosti, že lhůta k podání přihlášek stanovená dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ v rozhodnutí o úpadku je lhůtou procesně právní, je dle § 57 odst. 3 o.s.ř. zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Ze spisu plyne, že věřitel přihlášku své pohledávky za dlužníkem podal dne 17.5.2013 do podatelny Městského soudu v Praze (správně ji měl podat do podatelny Krajského soudu v Praze), tedy ještě včas. Podle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 29.2.2012, sp. zn. 29 NSČR 3/2012 a publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 84/2012, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, přihlásí-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u jiného než insolvenčního soudu, je pohledávka přihlášena včas do insolvenčního řízení pouze tehdy, jestliže jiný než insolvenční soud odevzdá přihlášku nejpozději posledního dne lhůty určené k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že Městský soud v Praze přípisem ze dne 23.5.2013, č.j. 2 Nc 6741/2013-7 předal následně k poštovní přepravě přihlášku k doručení-tedy po uplynutí stanovené lhůty k podávání přihlášek-a adresoval ji Krajskému soudu v Praze, jemuž postoupená přihláška došla dne 29.5.2013. Podal-li odvolatel svoji přihlášku nepříslušnému Městskému soudu v Praze, je zjevné, že se při tomto úkonu dopustil pochybení, jehož následek spočívající ve zmeškání přihlašovací lhůty nelze nijak přičítat ani insolvenčnímu soudu ani Městskému soudu v Praze, jenž vadně podanou přihlášku dle § 173 odst. 4 IZ insolvenčnímu soudu postoupil, ale zavinil ho svým nesprávným postupem výlučně odvolatel sám.

Závěr soudu I. stupně o opožděném podání přihlášky věřitele je tedy věcně správný, a jelikož prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není ve smyslu § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem daného insolvenčního řízení a nemůže v něm být tedy ani přezkoumána a uspokojována.

Protože tedy ohledně přihlášky věřitele nastal dle § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a tudíž byly dány důvody k jejímu odmítnutí dle § 185 IZ, odvolací soud napadené usnesení dle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová