1 VSPH 1417/2012-A-50
MSPH 91 INS 9139/2012 1 VSPH 1417/2012-A-50

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., sídlem 110 00 Praha 1, Václavské náměstí 66, IČO 25124986, zast. advokátem JUDr. Janem Brožem, sídlem Praha 2, Sokolská tř. 60, zahájené na návrh: ACB Ponava, s.r.o., sídlem 140 78 Praha 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 27571068, zast. advokátem Rainerem Frankem, sídlem Holečkova 105/6, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2012, č.j. MSPH 91 INS 9139/2012-A-37,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 9139/2012-A-37, ze dne 12. září 2012, se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v bodě I. výroku zjistil úpadek MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o. (dále jen dlužník) a v navazujících výrocích zejména rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek (bod II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Janu Fialovou (bod III. výroku), a v dalších výrocích stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení. Věřitele též vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že návrh na zahájení insolvenčního řízení podal navrhovatel ACB Ponava, s.r.o. (dále jen navrhovatel) dne 16.4.2012 pro čtyři vykonatelné pohledávky ve výši 472.418,-Kč se splatností 6.4.2010 na náhradě nákladů nalézacího řízení podle rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 11 Cm 87/2009-57, ze dne 31.7.2009, který nabyl právní moci dne 2.4.2010 a je vykonatelným od 7.4.2010, ve výši 469.214,-Kč se splatností dne 6.4.2010 na náhradě nákladů nalézacího řízení podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.2.2010, č.j. 1 Cmo 76/2007-87, který nabyl právní moci dne 2.4.2010 a je vykonatelným od 7.4.2010, přičemž ke dni podání insolvenčního návrhu byla na dlužníku vymožena částka 4.878,-Kč, dále pohledávku ve výši 28.800,-Kč se splatností 1.4.2011 na náhradě nákladů navrhovatele jako oprávněného v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. 103 Ex 17068/10 soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, která byla navrhovateli přiznána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 48 EXE 680/2010-34, jež nabylo právní moci dne 1.4.2011 a ve výši 24.026,55 Kč se splatností 8.11.2011 na náhradě nákladů vedlejšího účastníka podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.9.2011, sp.zn. 37 Co 478/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 23.6.2010, č.j. 18 C 50/2008-173, které nabyly právní moci dne 24.10.2011 a jsou vykonatelnými od 9.11.2011. Navrhovatel tvrdil, že tyto pohledávky dlužníka jsou splatné déle než 3 měsíce, nelze je vykonat nařízenou exekucí a dlužník je tudíž není schopen plnit. Jako další věřitele dlužníka označil Šrot gebeshuber, s.r.o., IČO 49434004 s pohledávkou ve výši 2.316.650,80 Kč více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti, JUDr. Vladimíra Papeže, advokáta s pohledávkou ve výši 2.316.650,80 Kč více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti a Güntera Augustina Horvátha s pohledávkami ve výši 14.158.139,-Kč, ve výši 15.852.042,-Kč a ve výši 120.000,-Kč více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Podáním ze dne 14.5.2012 dlužník zpochybnil důvodnost podaného insolvenčního návrhu, když zejména tvrdil, že navrhovatel podal návrh účelově, aby dlužníku znemožnil další vedení soudních sporů, které se dotýkají i jeho zájmů. Tvrdil, že zákonné předpoklady úpadku nesplňuje, neboť má hodnotný majetek, jenž převyšuje závazky dlužníka. Namítal, že navrhovatel by se měl domáhat uspokojení svých splatných závazků na dlužníku v exekučním řízení.

Soud I. stupně vycházel ze skutkových zjištění, podle kterých má dlužník ve svém vlastnictví nemovitosti zapsané na LV č. 3461, KÚ pro jihomoravský kraj, KP Brno-město, obec Brno, k.ú. Královo Pole v účetní hodnotě 2.994.600,-Kč a v tržní hodnotě dle znaleckého posudku Ing. Wicherka ze dne 9.2.2012 ve výši 8.500.000,-Kč, dále eviduje pohledávky v celkové výši 71.822.027,55 Kč za společností ALSTOM, s.r.o., sídlem Olomoucká 7/9, 615 00 Brno-Židenice, IČO 47916044 ve výši 71.761.949,-Kč z titulu bezdůvodného obohacení a částem náhrady škody s tím, že žaloba o toto plnění je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 11 Cm 119/2008 a věc není dosud skončena ani rozhodnuta, dále za fyzickými osobami Mykhaylo Hladyuk a Mariya Hladyuk, oba bytem Brno, Kosmova 4, ve výši 39.000,-Kč z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemku s tím, že žaloba proti nim je vedena u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 34 C 24/2010 a věc rovněž není dosud skončena ani rozhodnuta. Z likvidních prostředků má dlužník zůstatek na pokladně ve výši 110,-Kč a na účtu ve výši 38.818,66 Kč.

Oproti tomu byly zjištěny splatné závazky dlužníka vůči navrhovateli a dalším věřitelům:

Šrot Gebeshuber, s.r.o. ve výši 2.000.000,-Kč s přísl., splatnost od 30.9.2005, dále pohledávku přiznaných nákladů řízení před soudy I. a II. stupně ve výši 262.504,36 Kč a nákladů exekučního řízení s tím, že tato pohledávka za dlužníkem je do výše 2.000.000,-Kč zajištěna zástavním právem na nemovitosti zapsané na LV č. 3461, pro k.ú. Královo Pole, obec Brno, vedeno Katastrálním úřadem pro jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, JUDr. Vladimíru Papežovi, advokátu ve výši 2.316.650,80 Kč, Günteru Augustinovi Horváthovi, ve výši 14.158.139,-Kč, dále ve výši 15.852.042,-Kč a ve výši 120.000,-Kč splatnými od listopadu 2011 a dalším věřitelům s přihlášenými pohledávkami, takže celková výše přihlášených pohledávek činí 36.173.966,41 Kč. Dále soud zjistil, že pro pohledávky navrhovatele byly v exekučním řízení u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad v Přerově (sp.zn. 103 EX 17067/10), opakovaně předmětem dražby nemovitosti dlužníka zapsané na LV č. 3461, KÚ pro jihomoravský kraj, KP Brno-město, obec Brno, k.ú. Královo Pole, k vydražení nemovitostí však nedošlo, neboť nebylo učiněno ani nejnižší podání. Dlužník nemá nyní žádné zaměstnance a nevyvíjí žádnou obchodní činnost.

Soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužník dlouhodobě svým věřitelům své splatné závazky dobrovolně neplatí, věřitelé byli nuceni domáhat se splnění svých vykonatelných nároků výkonem rozhodnutí, kde však nebyli úspěšní, neboť se majetek dlužníka nepodařilo zpeněžit. dlužník vykazuje ve svém hospodaření záporný výsledek, přičemž jednou z mála dlužníkem vykazovaných kladných položek je odměna členům orgánů společnosti (jeden jednatel), která za rok 2011 je vykazována částkou ve výši 6.560.000,-Kč. Protože byly zjištěny dlouhodobě splatné závazky dlužníka vůči více věřitelům a dlužník nemá majetek, který by bylo možno na uspokojení pohledávek věřitelů využít, shledal soud I. stupně důvody úpadku ve formě platební neschopnosti. Protože závazky dlužníka po lhůtě splatnosti činí dle jím předloženého seznamu majetku a závazků 67.802.272,76 Kč a dle jeho účetní evidence (rozvahy zpracované ke dni 31.12.2011) dlužník vykazuje pasiva ve výši 74.998.000,-Kč, zatímco jím evidovaná aktiva ve výši celkem 74.998.000,-Kč se opírají z převážné části o nároky z náhrady škody či bezdůvodného obohacení, které jsou sporné, dospěl soud I. stupně k závěru, že jsou dány zákonné předpoklady i pro úpadek dlužníka pro jeho předlužení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník v zákonné lhůtě odvolání, které později doplnil replikou k vyjádření navrhovatele a namítal, že z jím předložených dokladů nevyplývá, že by byl předlužen. Tvrdil, že jeho majetek činí dle účetní evidence nemovitosti a pohledávky o ceně 74.855.555,21 Kč, zatímco jeho závazky (které uznává) činí 37.490.285,29 Kč. Přitom největší pohledávku má za dlužníkem společník Günter A. Horvath, jenž výplatu svých pohledávek na dlužníkovi zatím nenárokuje, zatímco ostatní věřitelé mají pohledávky ve výši 6.116.628,09 Kč, které lze uspokojit výkonem rozhodnutí. Nejsou proto dle dlužníka důvody pro zahájení insolvenčního řízení a dlužník není v úpadku, neboť své závazky je schopen plnit a není předlužen. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, ve věci sp.zn. 29 Cdo 4462/2011, kde vyslovil Nejvyšší soud názor v obdobné projednávané věci, že věřitel nemůže s návrhem na prohlášení konkursu uspět tam, kde lze pohledávku bez obtíží vymoci v exekučním řízení a dovozoval, že i v projednávaném případě dlužníkův majetek takový způsob vymáhání pohledávek věřitelů umožňuje. Navrhoval proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh na dlužníkův úpadek zamítl.

Navrhovatel souhlasil se závěry soudu I. stupně a ve svém vyjádření k podanému odvolání zejména zdůrazňoval, že dlužníkův úpadek byl jednoznačně osvědčen. K obraně dlužníka, že své pohledávky za dlužníkem mohou věřitelé uspokojit prostřednictvím exekuce, namítal, že se o toto řešení navrhovatel již delší dobu pokouší, ale ani konání tří dražeb v rámci exekučního řízení nevedlo k žádnému výsledku. Protože nemůže bez obtíží vydobýt své splatné pohledávky za dlužníkem, je na místě postup v rámci insolvenčního řízení. Navrhovatel též odkazoval na závěry Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ve věci sp.zn. 29 NSČR 39/2009 a na odbornou literaturu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, úpadek dlužníka zjistil soud I. stupně ve formě platební neschopnosti i předlužení. Vycházel přitom z nesporného skutkového zjištění, že dlužník má vůči navrhovateli vykonatelné závazky s lhůtou delší než 90 dnů po splatnosti. Dále vycházel z nesporných zjištění, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami více než 30 dnů po splatnosti ve výši nejméně 36.173.966,41 Kč.

Za těchto okolností zbývá k objasnění otázky, zda je dlužník v úpadku (dle § 3 odst. 1 IZ), to, zda je dlužník schopen své splatné závazky plnit.

K této poslední podmínce zjištění úpadku dlužníka stanoví § 3 odst. 2 IZ vyvratitelnou domněnku, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Koncepce vyvratitelné domněnky neschopnosti dlužníka plnit své závazky v citovaném ustanovení insolvenčního zákona má ten důsledek, že splňuje-li dlužník některou ze zákonných definic této domněnky, musí to být on, kdo prokazuje opak, tedy že své závazky je schopen plnit.

Neplní-li tedy dlužník své splatné závazky po dobu delší 90 dnů a nepodařilo-li se věřiteli pohledávku vymoci exekučně, musí dlužník nabídnout takové skutečnosti, kterými svou schopnost své splatné závazky plnit doloží.

V projednávané věci dlužník opakovaně poukazoval na dvě skutečnosti. První z nich je existence značného majetku dlužníka a druhou možnost věřitelů své pohledávky vymoci výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník eviduje nevykonatelné pohledávky ve výši přesahující 74 mil. Kč, které jsou předmětem soudních sporů. Dále je vlastníkem nemovitostí v hodnotě mezi 8-12 mil. Kč. Ze spisu však nijak nevyplývá, že by z uvedených hodnot byl dlužník schopen v přiměřené době nesporné pohledávky svých věřitelů uhradit. Opačnému závěru, tedy že dlužník takové úhrady splatných pohledávek schopen není, nasvědčuje delší doba splatnosti vykonatelných pohledávek navrhovatele i Šrot Gebeshuber, s.r.o. (přesahujících 5 mil. Kč) i pohledávek vůči svému společníkovi Günteru A. Horvathovi (přesahující 30 mil. Kč), který tyto pohledávky uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka přihláškou, i ta skutečnost, že nemovitosti dlužníka nebylo možné zpeněžit ani opakovanou dražbou v probíhající exekuci.

Tvrzení dlužníka, že své splatné pohledávky věřitelé mohou bez obtíží vymáhat exekučně (které dlužník argumentačně podpořil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, ve věci sp.zn. 29 Cdo 4462/2011), se opírá pouze o tu skutečnost, že dlužník vlastní nemovitosti. Ty však nedosahují hodnoty nesporných vykonatelných pohledávek jeho věřitelů (přibližně 12 mil. Kč oproti nesporným pohledávkám ve výši 36 mil. Kč) a samotné jejich zpeněžení je problematické, což dokládají tři neúspěšné dražby v exekučním řízení. K možnosti zpeněžení evidovaných pohledávek dlužníka odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2011, sp.zn. 29 NSČR 39/2009, podle kterého není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Názor Nejvyššího soudu, na nějž dlužník odkazuje, proto nelze na daný případ pro odlišnost skutkových okolností aplikovat.

Lze tedy shrnout, že závěr soudu I. stupně o tom, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, se opírá o skutková zjištění, z nichž vyplývá, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů a že je dána zákonná domněnka jeho neschopnosti plnit splatné závazky dle § 3 odst. 2 písm. b), c) IZ, kterou se dlužníku nepodařilo vyvrátit. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu podstatně delší) v prodlení s plněním svých splatných závazků (nesporných ve výši přesahující 36 milionu Kč) vůči více věřitelům, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, a vzhledem k tomu, že jiné řešení dlužníkova úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil, když otázkou předlužení dlužníka se již nezabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 15. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva