1 VSPH 1416/2012-A-21
MSPH 94 INS 13747/2012 1 VSPH 1416/2012-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: ST System, a.s., IČO 26113473, Jemnická 345/5, Praha 4-Michle, PSČ 140 00, zahájené k návrhu věřitele: CPI-Facility, a.s., IČO 27626814, Václavské nám. 1601/47, Praha 1-Nové Město, PSČ 110 00, zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, sídlem Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 13747/2012-A-14 ze dne 24. července 2012,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 13747/2012-A-14 ze dne 24. července 2012 se v bodě II. výroku mění tak, že dlužník je povinen zaplatit navrhovateli CPI-Facility, a.s. na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Rybáře, Ph.D. částku ve výši 2.000,-Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zastavil insolvenční řízení, rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že navrhovatel podáním ze dne 6. června 2012 navrhl, aby soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Podáním ze dne 18. července 2012 vzal navrhovatel svůj insolvenční návrh zpět. S odkazem na § 129 a § 130 insolvenčního zákona proto rozhodl soud I. stupně o zastavení řízení a dle § 146 odst. 1 občanského soudního řádu žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel proti bodu II. výroku včas odvolal a namítal, že zastavení řízení zavinil dlužník, jenž po zahájení insolvenčního řízení zaplatil navrhovateli dlužnou pohledávku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 130 odst. 5 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.11.2012) byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení. Z insolvenčního spisu vyplývá, že navrhovatel podal insolvenční návrh dne 6.6.2012 (A-1) a téhož dne bylo insolvenční řízení zahájeno. Tvrdil a dokládal, že má za dlužníkem nevykonatelnou pohledávku za dodávky elektrické energie za období od dubna 2011 do května 2012 se splatností od 27.5.2011. Jako dalšího věřitele dlužníka označil společnost Best Properties South, a.s., která má dle navrhovatele za dlužníkem nevykonatelnou pohledávku splatnou déle než 90 dnů za nezaplacený nájem. Dlužník se k podanému návrhu vyjádřil dne 3.7.2012 (A-8), kde uvedl, že dne 14.6.2012 pohledávku navrhovatele zcela uhradil.

Z uvedeného je zřejmé, že řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu navrhovatelem, avšak pro chování dlužníka, jenž zaplatil dlužnou pohledávku navrhovatele po zahájení insolvenčního řízení.

Jakkoli předmětem insolvenčního řízení není uplatňování práva na zaplacení pohledávky dlužníkem, jako je tomu v nalézacím řízení (k tomu je v rámci zahájeného insolvenčního řízení určena přihláška pohledávky), ale zjištění úpadku dlužníka, stanoví nové znění § 130 odst. 5 insolvenčního zákona domněnku, že zavinění zastavení řízení v případě úhrady přihlášené pohledávky insolvenčního navrhovatele dlužníkem, spočívá na dlužníkovi. Důsledkem této domněnky je potom přiměřená aplikace § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého byl-li vzat důvodně podaný návrh na zahájení řízení zpět pro chování jiného účastníka, je povinen hradit náklady řízení tento jiný účastník.

V projednávaném případě navrhovatel podal insolvenční návrh, jenž dokládal přihláškou pohledávky splatné více než 12 měsíců, v němž označil dalšího věřitele s pohledávkou za dlužníkem splatnou déle než 3 měsíce.

Odvolací soud proto dle čl. II. odst. 1 zák. č. 334/2011 Sb., přechodných ustanovení k novele insolvenčního zákona, aplikoval nové znění ustanovení § 130 odst. 5 insolvenčního zákona, a dospěl k závěru odlišnému od závěru soudu I. stupně, neboť ze spisu vyplývá, že dlužník svým jednáním (úhradou pohledávky navrhovatele) zapříčinil zastavení insolvenčního řízení, které bylo zahájeno důvodně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal proto odvolací soud odvolání důvodným a usnesení v napadeném rozsahu bodu II. výroku podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Navrhovatel byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, navrhoval však, aby žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána. Odvolací soud proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. listopadu 2012

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová