1 VSPH 1413/2014-A-18
KSCB 28 INS 11187/2014 1 VSPH 1413/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka AQUASOL Klíma, s.r.o., IČO 28121546, sídlem Třeboň, Novohradská 226, zast. JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem, sídlem České Budějovice, Na Sadech 4/3, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2014, č.j. KSCB 28 INS 11187/2014-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2014, č.j. KSCB 28 INS 11187/2014-A-11, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužníku AQUASOL Klíma, s.r.o. (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že pro jeho průběh je nutno zajistit finanční prostředky nezbytné k výkonu funkce insolvenčního správce, jehož minimální odměna-v případě konkursu-činí nejméně 45.000,-Kč. S přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka, jenž nemá žádný finanční majetek, eviduje pohledávky v celkové výši 551.900,-Kč, z nichž problematicky dobytných je 449.350,-Kč, a jeho závazky činí 3.967.564,77 Kč a mzdové závazky vůči jeho zaměstnancům pak 238.755,-Kč, a k tomu, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, vyměřil soud I. stupně dlužníkovi zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť je považoval za nepřezkoumatelné. Uvedl, že z insolvenčního návrhu je zjevné, že má pohledávky, po jejichž vymožení bude mít insolvenční správce dostatek prostředků na náhradu nákladů insolvenčního řízení. Proto mu měla být uložena záloha v nulové výši nebo ve výši přiměřeně nižší.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 22.4.2014 domáhal zjištění svého úpadku. Z insolvenčního návrhu (A-1), z jeho příloh (A-2) a z doplnění (A-9) shodně vyplývá, že dlužník má závazky vůči desítkám věřitelů v celkové výši 3.967.564,77 Kč, jež byly dílem splatné již od r. 2010, a mzdové závazky vůči 4 svým zaměstnancům ve výši 238.755,-Kč, jež byly dílem splatné od r. 2012, a ve svém majetku eviduje jen obtížně vymahatelné pohledávky v celkové výši 551.900,-Kč a jedno tepelné čerpadlo a 4 ks solárních panelů v odhadované ceně 40.000,-Kč.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 IZ. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45 tis. Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Z toho, že závazky dlužníka byly splatné již před několika lety, vyplývá, že úpadek dlužníka nastal podstatně dříve a že dlužník podal insolvenční návrh opožděně, když tak učinil až v dubnu 2014. Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Dlužno dodat, že po 1.1.2014 již nelze insolvenční návrh zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé (§ 144 IZ).

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková