1 VSPH 141/2015-A-22
MSPH 91 INS 29538/2014 1 VSPH 141/2015-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , Petrovice, Rezlerova 284, korespondenční adresa: Praha 5-Zbraslav, Nad Parkem 874, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 29538/2014-A-12 ze dne 12. prosince 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 29538/2014-A-12 ze dne 12. prosince 2014 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením uložil dlužnici zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do 10 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužnice se podáním z 31.10.2014 domáhá zjištění svého úpadku a navrhuje řešit úpadek oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Soud odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a dospěl k závěru, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, protože nebude schopna splatit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % pohledávek, tj. při celkové sumě těchto pohledávek 850.317,-Kč se jedná o částku 255.095,-Kč (k této sumě je nutno připočíst i odměnu insolvenčnímu správci 54.000,-Kč s DPH). Dlužnice má čistý příjem ze mzdy 10.500,-Kč měsíčně a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, nevlastní téměř žádný majetek. Úpadek dlužnice bude proto nutné řešit konkursem, přičemž v takovém případě činí odměna a hotové výdaje insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč. Není ospravedlnitelné, aby náklady insolvenčního řízení byly hrazeny z rozpočtových prostředků státu. Soud proto stanovil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, v jehož doplnění uvedla, že v jejím případě je možné řešit úpadek povolením oddlužení. Zároveň předložila darovací smlouvu uzavřenou dne 16.12.2014 s Jaroslavem anonymizovano , nar. 12.7.1961, bytem Petrovice, Rezlerova 284, ve které se dárce Jaroslav anonymizovano zavazuje poskytovat dlužnici měsíčně částku 4.000,-Kč po dobu 5 let od schválení oddlužení dlužnice Městským soudem v Praze plněním splátkového kalendáře. Dále dlužnice připojila kopii výplatní pásky Jaroslava anonymizovano ze září 2014, podle které měl dárce v září 2014 čistou mzdu 24.780,-Kč od zaměstnavatele Prakab Pražská kabelovna, s.r.o.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Jak plyne z poslední věty uvedeného ustanovení, pro povinnost zaplatit zálohu má podstatný význam okolnost, zda lze úpadek dlužníka řešit oddlužením.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně majetku a závazků dlužnice. Ze spisu se nepodává, že by dlužnice (fyzická osoba) měla nějaké pohledávky, dluhy nepocházejí z podnikání.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Soud prvního stupně učinil závěr na základě informací a skutečností, které měl k dispozici v době vydání jeho usnesení z 12.12.2014, že nebude patrně možné řešit úpadek dlužnice oddlužením. Avšak jak se podává z přílohy odvolání, po vydání usnesení dlužnice uzavřela smlouvu o důchodu dle § 2701 a násl. občanského zákoníku (tato okolnost je právně významná, neboť s ohledem na § 167 odst. 2, § 154 odst. 1 a § 211 o. s. ř. pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání jeho rozhodnutí). Ze spisu vyplývá, že dlužnice by měla být schopna věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k její povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč dle § 3 písm. c/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.089,-Kč) během 5 let částku 288.780,-Kč. Při čisté měsíční mzdě 10.500,-Kč a jedné vyživovací povinnosti činí v roce 2015 měsíční splátka pro oddlužení 1.902 Kč a k této sumě je nutno připočíst důchod 4.000 Kč (nelze považovat důchod za součást čisté mzdy) a odečíst částku 1.089,-Kč na náklady insolvenčního řízení, tj. jedná se o 60 splátek po 4.813,-Kč ve prospěch věřitelů. Celková částka 288.780,-Kč překračuje hranici 30 % všech nezajištěných pohledávek (tou je částka 255.095,-Kč při celkové výši dluhů 850.317,-Kč), tudíž zatím je namístě vycházet z toho, že je splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Odvolací soud poukazuje také na to, že s ohledem ustanovení § 397 odst. 1 druhé věty insolvenčního zákona V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Podle § 136 odst. 4 druhé věty insolvenčního zákona V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníku uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v takovém rozhodnutí uloží dlužníku povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky č. 313/2007 Sb.

V dané věci rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo. Proto nelze dlužnici uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden výše vyjádřenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil.

Odvolací soud zdůrazňuje, že toto usnesení netvoří překážku věci rozhodnuté pro věc samu, tj. předběžným posouzením podmínek oddlužení pro potřeby rozhodnutí o záloze není soud prvního stupně vázán při jeho úvaze o povolení nebo schválení dlužnicí požadovaného oddlužení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková