1 VSPH 1408/2015-B-62
KSHK 40 INS 2779/2009 1 VSPH 1408/2015-B-62

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka Oldřicha Havla, bytem Bukvice 14, o odvolání KONKURS ČR, v.o.s., insolvenční správce, sídlem Tyršova 308, Železnice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 2779/2009-B-57/celk.2 ze dne 1. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 2779/2009-B-57/celk.2 ze dne 1. června 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 2779/2009-B-57/celk.2 ze dne 1. 6. 2015 rozhodl, že se insolvenčnímu správci KONKURS ČR, v.o.s. (dále odvolatel) nepřiznává náhrada dodatečných výdajů ve výši 7.027,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním doručeným soudu dne 3. 4. 2015 uplatnil odvolatel nárok na náhradu dodatečných výdajů za období od zpracování konečné zprávy, tj. od 10. 9. 2013, v celkové výši 7.027,-Kč a požádal o schválení a uspokojení jednak z prostředků předpokládaných v konečné zprávě pro úhradu pohledávek za majetkovou podstatou ve výši 4.807,-Kč a zbytek, tj. 2.220,-Kč, ze státního rozpočtu České republiky. Náhrada dodatečných výdajů ve výši 3.500,-Kč se týká zpracování účetní závěrky a daňového přiznání ke dni zrušení insolvenčního řízení a dále na archivace, tato částka představuje v konečné zprávě předpokládanou rezervu na úkony spojené s ukončením insolvenčního řízení. Zbylou část dodatečných výdajů tvoří 4.750,-Kč za účetní a daňové práce a cestovné ve výši 2.097,-Kč.

Soud prvního stupně konstatoval, že účetní a daňové práce jsou součástí běžné náplně práce insolvenčního správce a jako takové nepodléhají zvláštní odměně. Archivace po skončení konkursu je věcí dlužníka a její náklady tak nemohou být insolvenčnímu správci přiznány. Náhradu cestovného soud nepřiznal, protože odvolatel neuvedl důvod svých tří v žádosti zmíněných cest. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že uplatňované dodatečné výdaje vznikly v důsledku neúměrně dlouhého období mezi doručením původní konečné zprávy soudu a jejím doplněním podle pokynů soudu a schválením konečné zprávy soudem. Původní konečná zpráva byla doručena soudu dne 10. 9. 2013. Podle pokynů soudu byla doplněná konečná zpráva předána soudu dne 30. 5. 2014. Výdaje insolvenčního správce byly shodné jak v původní tak i doplněné konečné zprávě. Schválení konečné zprávy soudem včetně vyúčtování odměny a výdajů správce nabylo právní moci až 5. 2. 2014. V konečné zprávě proto nemohly být uvedeny další hotové výdaje insolvenčního správce za toto nepředpokládané období více jak jeden rok do schválení konečné zprávy soudem. Insolvenční správce nemohl předpokládat, že bude nucen vést účetnictví za další období až do 31. 12. 2014 a dalších s tím souvisejících vyčíslených nákladů správce jako jsou náklady na cestovné nutné pro zpracování předloženého daňového přiznání stejně jako náklady na telefony. Insolvenční správce tyto dodatečné výdaje doložil dopisem ze dne 29. 4. 2015. Náklady na vedení účetnictví a zpracování daní po dobu celého insolvenčního řízení, které nezahrnovala daňová přiznání k 31. 12. 2014, byly soudem schváleny usnesením o schválení konečné zprávy, které nabylo právní moci dne 5. 2. 2015, ale stejné náklady na další období do zrušení insolvenčního řízení nebyly do konečné zprávy zahrnuty. Náhrada cestovného samozřejmě souvisí se zpracováním a předložením daňového přiznání za rok 2014. Schválená rezerva na úkony spojené s ukončením insolvenčního řízení ve výši 3 500,-Kč bude použita na zpracování a předložení daňového přiznání ke dni kdy dojde ke zrušení insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu plyne, že odvolatel dne 10. 9. 2013 soudu předložil konečnou zprávu, kterou soud dne 9. 10. 2013 odvolateli vrátil k doplnění. V doplněné konečné zprávě, kterou odvolatel soudu předložil dne 30. 5. 2014, byly mezi náklady odvolatele zařazeny výdaje za vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání ve výši 19.000,-Kč a zároveň částka ve výši 3.500,-Kč určena právě na výdaje po schválení konečné zprávy, zejména na účetní závěrku. Usnesením KSPH 40 INS 2779/2009 B-52 ze dne 8. 12. 2014 byla konečná zpráva schválena. Podáním ze dne 3. 4. 2015 odvolatel požádal o schválení dodatečných výdajů ve výši 7.027,-Kč, a to za účetní práce za zpracování daňového přiznání ke dni 31. 12. 2014 ve výši 4.750,-Kč, cestovné za cestu Liberec-Jičín a zpět a za telefony ve výši 180,-Kč.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že v konečné zprávě, která byla schválena usnesením KSPH 40 INS 2779/2009 B-52 ze dne 8. 12. 2014, byla zahrnuta jednak částka ve výši 19.000,-Kč za vedení účetnictví a zpracování daňových přiznání, zároveň částka ve výši 3.500,-Kč, určena právě na výdaje po schválení konečné zprávy zejména na účetní závěrku. Je tedy zřejmé, že náklady za vedení účetnictví byly v celém rozsahu již zahrnuty do konečné zprávy, která byla předložena soudu až 30. 5. 2014. Na další výdaje spojené s náklady na vedení účetnictví a zpracování daní byla určena právě částka ve výši 3.500,-Kč, jak sám určil odvolatel. Proč vznikly vyšší náklady za vedení účetnictví a podání daňového přiznání, než předpokládané v konečné zprávě, odvolatel nijak nedoložil. Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu odvolatel požaduje náhradu za výdaje představující cestovné za tři cesty na trase Liberec-Jičín, když jeho sídlo je v obci Železnice, vzdálené necelých 6 km od Jičína. Stejně tak nedoložil náklady za použití telefonu ve výši 180,-Kč.

Odvolací soud proto dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že nebyl důvod přiznat odvolateli náhradu dodatečných výdajů, protože odvolatel ani v odvolání nedokázal jednoznačně uvést, proč mu vznikly náklady spojené s účetnictvím a daňovým přiznáním ve vyšší částce, než na která byla pro tyto účely schválena v konečné zprávě a proč účtuje cestovné za tři cesty na trase Liberec-Jičín.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. května 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík