1 VSPH 1408/2012-A-58
MSPH 78 INS 8077/2012 1 VSPH 1408/2012-A-58

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka S W STEEL, s.r.o., IČO 25089013, sídlem Praha 5, Na Cihlářce 8, zast. Helenou Dvornou, advokátkou, sídlem Praha 4, Hurbanova 11, zahájené na návrh AKNEL GROUP, a.s., IČO 26093260, sídlem Chotoviny, Průmyslová 222, zast. Mgr. Michalem Šimků, advokátem, sídlem Praha 1, Spálená 21, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2012, č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-A-39,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2012, č.j. MSPH 78 INS 8077/2012-A-39, se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zjistil úpadek S W STEEL, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Lucii Marešovou (dále jen správkyně; bod II. výroku) a stanovil, že účinky usnesení o úpadku nastávají dne 20.9.2012 ve 14:05 hod. (bod III. výroku). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů. Věřitele též vyzval, aby správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správkyni, věřitelům a dlužníkovi ve výroku uvedené povinnosti, vyměřil soudní poplatek navrhovateli a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se AKNEL GROUP, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním splatné pohledávky, a to ve výši 99.900,-Kč s přísl. a 271.530,-Kč s přísl. ze smlouvy o nájmu nemovitostí ve Varnsdorfu (dále též nemovitosti), výši 3.551,-Kč s přísl. a ve výši 2.939,-Kč s přísl. za dodávku chladících olejů dlužníkovi a ve výši 300.000,-Kč s přísl. za dodávku revolverového soustruhu dlužníkovi. Za další věřitele dlužníka navrhovatel označil Richter + Frenzel, s.r.o. s pohledávkou ve výši 460.875,11 Kč, Dagmar Urbanovou s pohledávkou ve výši 49.384,04 Kč, Delikomat, s.r.o. s pohledávkou ve výši 17.520,-Kč, DQS Czech, s.r.o. s pohledávkou ve výši 31.800,-Kč a Lindström, s.r.o. s pohledávkou ve výši 19.564,39 Kč, z jejichž existence usuzoval na úpadek dlužníka.

Soud I. stupně konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 6 věřitelů dlužníka.

Dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil. K pohledávce navrhovatele na nájemném uvedl, že byl nucen uzavřít nevýhodné smlouvy, a to za podmínek dohodnutých jeho bývalým jednatelem Jirovským a způsobujících jejich absolutní neplatnost, a že z důvodu letní zarážky u největšího odběratele došlo k výpadkům ve výrobě, a tím i k problémům se splácením nájemného. K pohledávkám navrhovatele ve výši 3.551,-Kč a 2.939,-Kč namítal, že přivezené chladící oleje sice byly uskladněny, ale nemohl je využít ani za ně zaplatit, protože k nim neměl přístup. K pohledávce za dodávku revolverového soustruhu dlužník uvedl, že soustruh byl pořízen z iniciativy jeho bývalého jednatele Jirovského, i když pro tento stroj nebyla zabezpečena pracovní náplň. Dlužník se bránil tvrzením, že ke dni 1.4.2012 má jeho majetek hodnotu 18.000.000,-Kč a vysoce převyšuje jeho závazky, že za navrhovatelem eviduje pohledávky z titulu náhrady škody v celkové výši 10.378.646,-Kč a tento stav řešil zápočtem proti pohledávkám navrhovatele. K tomu dlužník předložil neurčitý jednostranný zápočet ze dne 21.4.2012, z něhož soud I. stupně nemohl zjistit, zda a které pohledávky dlužníka se setkávají s kterými pohledávkami navrhovatele, zda došlo k zániku vzájemných pohledávek, kterých a v jakém rozsahu.

Na jednání konaném dne 18.9.2012, jehož se dlužník neúčastnil (soud nevyhověl opakované žádosti dlužníka o odročení jednání ze zdravotních důvodů jeho jednatele), soud I. stupně zjistil tyto rozhodné skutečnosti:

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.7.2010 uzavřené mezi postupitelem CANELA CZ, s.r.o. a navrhovatelem jako postupníkem zjistil, že navrhovatel je věřitelem dlužníka. Dále zjistil, že dlužník nepochybně dluží částku ve výši 300.000,-Kč za odebraný revolverový soustruh a částky 3.551,-Kč s přísl. a 2.939,-Kč s přísl. za dodávku chladícího oleje. Konstatoval, že bez rozsáhlejšího dokazování nelze přisvědčit navrhovateli v tom, že by mu dlužník dlužil částky 99.900,-Kč s přísl. a 271.530,-Kč z titulu dlužného nájemného za situace, kdy podle rozsudku Okresního soudu v Děčíně sp.zn. 28 C 648/2010 je dlužník výlučným vlastníkem nemovitostí, ohledně nichž uplatňoval navrhovatel po dlužníkovi nájemné za jejich užívání. Uvedl, že ohledně dlužné částky 300.000,-Kč mu byl navrhovatelem předložen důkaz, že část původního dluhu ve výši 55.000,-Kč již dlužník zaplatil, a že dlužník projevoval snahu se s navrhovatelem dohodnout na splátkách za revolverový soustruh, z čehož dovodil, že dlužník si byl vědom své povinnosti za soustruh zaplatit. Z došlých přihlášek soud I. stupně zjistil, že dlužník má splatné závazky vůči věřitelům Richter + Frenzel, s.r.o. ve výši 460.875,11 Kč, Delikomat, s.r.o. ve výši 17.520,-Kč, DQS Czech, s.r.o. ve výši 31.800,-Kč, TSS, s.r.o. ve výši 40.463,-Kč a Kovohutě Rokycany, a.s. ve výši 87.122,95 Kč. Shledal, že dlužník není schopen shora zjištěné závazky (jež jsou po lhůtě splatnosti více jak 3 měsíce) plnit, protože nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků, když dlužníkem zaslaný jakýsi přehled svého majetku a závazků neměl náležitosti vyžadované § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a nebyl opatřen prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.

Dlužníkovu obranu spočívající na obecných proklamacích shledal soud I. stupně za nedůvodnou, neboť k tvrzenému zápočtu (ani k jiným svým tvrzením) neoznačil dlužník žádný důkaz a k ústnímu jednání se opakovaně nedostavil. Dlužník ničím nedoložil svá tvrzení, že s navrhovatelem vede několik soudních sporů o náhradu škody, o vydání věci, o vydání vypůjčených věcí a o určení neplatnosti odstoupení od nájemné smlouvy nebo že jeho majetek má hodnotu 18.000.000,-Kč. K nezaplacené dodávce chladících olejů a revolverového soustruhu dlužník nic netvrdil ani neprokazoval a naopak uznal své povinnosti hradit svým věřitelům splatné závazky, když výslovně uvedl, že při výkonnosti a perspektivě jeho podnikání je pro věřitele optimální další provozování podniku, protože se tím nejrychleji a v maximální míře naplní požadavky jeho oprávněných věřitelů . Konstatoval, že dlužník ničím nezpochybnil, že nakoupil a odebral chladící oleje, přičemž soud I. stupně nemohl přisvědčit obraně dlužníka, že částky 3.551,-Kč s přísl. a 2.939,-Kč s přísl. nemohl zaplatit proto, že neměl možnost vstoupit do areálu podniku. Soud I. stupně neuvěřil tvrzení dlužníka o tom, že mu jeho bývalý jednatel Jirovský, jenž dle obchodního rejstříku nikdy nebyl jeho jednatelem, způsobil škodu zbytečnou koupí revolverového soustruhu.

Tak dospěl soud I. stupně pod bodem I. výroku usnesení k závěru o úpadku dlužníka. Další akcesorické body výroku usnesení odůvodnil soud I. stupně odkazy na příslušná zákonná ustanovení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Soudu I. stupně především vytýkal, že nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na den 18.9.2012 s ohledem na zdravotní stav svého jednatele (a jediného současného zaměstnance dlužníka), což bylo doloženo jeho nepřerušenou pracovní neschopností a vyjádřením jeho lékaře. Kromě své nezastupitelnosti odůvodňoval svoji žádost o odročení jednání též neuzavřenými soudními spory, jejichž výsledky mají fatální dopad do insolvenčního řízení. Připomněl, že ani pokročilá lékařská věda nedokáže předem určit přesný čas vyléčení a že s ohledem na specifickou situaci dlužníka nebylo lze předat ve zkrácené podobě relevantní informace případnému zástupci pro jednání před soudem, neboť spory jsou vedeny ve věcné rovině. Vyjádřil názor, že nevyhověním opakované žádosti o odročení jednání utrpělo též jeho právo na spravedlivý proces. Dovolával se rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.7.2012, jenž vyhověl jeho žalobě na určení vlastnického práva ke všem movitým a nemovitým věcem, které byly předmětem zajišťovacího práva a byly následně pronajaty naší společnosti navrhovatelem , což dle jeho názoru zpochybňuje údajnou pohledávku navrhovatele. Zdůraznil, že navrhovateli uhradil za pronájem vlastního majetku 660.000,-Kč, připomněl některé aspekty a průběh sporu vedeného před Okresním soudem v Děčíně a to, že nerespektováním jeho předběžného opatření ze dne 5.11.2010, č.j. 28 C 648/2010-22, jímž bylo navrhovateli uloženo umožnit, aby dlužník mohl užívat nemovitosti (budovu č.p. 2981-provozovnu ve Varnsdorfu), mu za navrhovatelem vznikla škoda přesahující částku 12.000.000,-Kč, přičemž poměrnou část z ní započetl proti pohledávce navrhovatele, čímž se soud I. stupně nezabýval. Rozváděl obstrukce navrhovatele, jehož jediným akcionářem je bývalý společník dlužníka, s tvrzením, že mu od r. 2010 zabraňoval ve volném přístupu do provozovny, účelově postupoval ve sporu vedeném před Okresním soudem v Děčíně a nyní se ho v souladu se svým dlouhodobým plánem snaží zlikvidovat insolvenčním návrhem s cílem zaujmout jeho místo na trhu. Ohledně svého majetku dlužník poukazoval na své dvě žaloby o vydání věci projednávané před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 465/2012 a před Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 7 C 23/2012 a na podané trestní oznámení. Dle dlužníka mělo být zpochybňování hodnoty jeho majetku adresováno spíše navrhovateli, jenž ho zadržuje. Zopakoval svoji obranu spočívající v tom, že faktury předložené navrhovatelem (mínil tím pohledávky z nájemní smlouvy) jsou značně zpochybněny rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, že faktura ve výši 3.551,-Kč je nemravná, když dodané zboží zablokoval navrhovatel v provozovně dlužníka a neumožnil mu k němu přístup, že u faktury ve výši 595.000,-Kč, na níž zaplatil 295.000,-Kč, se jednalo o jednoznačný obchodní případ organizovaný bývalým společníkem, dnes jediným akcionářem AKNEL, a.s. , což však nemůže prokázat, když mu navrhovatel brání v přístupu k obchodní korespondenci. Ohledně pěti došlých přihlášek uvedl, že s věřiteli jedná o uzavření potřebných smluvních záležitostí ve věci uplatňovaných úhrad, a to i přes tu skutečnost, že jsou polemické . Zdůraznil, že se ode dne 22.9.2010 snaží sanovat chod firmy ze svých prostředků, což dohnalo jeho jednatele na samý okraj možné fyzické existence, je smířen s tím, že uhradí pohledávky, které mohou být překážkou na straně dosažení potřebných soudních a tudíž směrodatných výsledků . Proto deklaroval svou přípravu formou zajištění úvěrů na úhradu uplatňovaných pohledávek . Tvrdil, že jeho závazek vůči Delikomat, s.r.o. vznikl z titulu provozu kávovaru v provozovně, kam neměl přístup, a obdobnou argumentací se bránil pohledávkám TSS, s.r.o. a Kovohutě Rokycany, a.s. za dodání materiálu nebo pohledávce DQS Czech, s.r.o. za udělení certifikátu či pohledávce Richter + Frenzel, s.r.o. za nákup zařízení. Závěrem uvedl, že je připraven během několika dní po realizaci právně platného předběžného opatření obnovit v plném rozsahu výrobní činnost, na kterou má zakázky, pracovníky i technické prostředky, přestože navrhovatel svými neodbornými a škodlivými zásahy téměř zlikvidoval výrobní, pracovní a odbytovou základnu, a že zásah dlužníka je jedním z nemnoha možných prostředků k opětovnému vytvoření pracovních míst v těžce zkoušeném regionu a plného naplnění smyslu fungování firmy dlužníka, pro který byla zřízena . Proto považoval insolvenční návrh za šikanózní.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody a navrhl, aby napadené usnesení bylo potvrzeno, neboť se s ním zcela ztotožnil. Poukazoval především na to, že pracovní neschopnost jednatele dlužníka měla za cíl toliko oddálit nařízené jednání, že se jednatel dlužníka v průběhu své pracovní neschopnosti účastnil jiného soudního jednání a že je v jiných sporech běžně zastoupen. Připustil, že jeho první dvě pohledávky související s dlužným nájemným by snad mohly být ovlivněny probíhajícím sporem, avšak ostatní jeho pohledávky s tím nesouvisejí, když dlužník dodané věci převzal a nezaplatil. Popřel, že by dlužníkovi zablokoval zboží, jež si dlužník objednal. Akcentoval, že pohledávku za dodávku revolverového soustruhu dlužník dokonce uznal, když ji zčásti (295.000,-Kč) zaplatil. Připomněl, že rozsudek Okresního soudu v Děčíně není pravomocný, neboť jej napadl odvoláním, a že za nemovitosti, jež jsou předmětem sporu, zaplatil dlužníkovi na kupní ceně 4.400.000,-Kč a v katastru nemovitostí je stále zaknihován jako jejich vlastník. Poukazoval na to, že předběžné opatření, jehož se dlužník dovolával, bylo v exekučním řízení vedeném před Krajským soudem v Českých Budějovicích (usnesení č.j. 15 Co 639/2011-75) shledáno nevykonatelným v důsledku své neurčitosti, na což dlužníka upozorňoval a z čehož dovozoval, že nikdy neměl a dnes ani nemá co respektovat. Uvedl, že dlužník nepřistoupil na jeho nabídku užívat společně nemovitosti do doby vyřešení jejich sporu. Odmítal nařčení, že by dlužníkovi bránil ve vstupu do nemovitostí, a uvedl, že si z nich dlužník vše odnesl včetně svého účetnictví a že o své počítače nejevil zájem a posléze je vydal Policii ČR k jejich věci č.j. OR II-19101-31 TČ-2012-001291 vedené před Obvodním ředitelstvím Policie Praha II. K tzv. jednostrannému zápočtu ke dni 21.4.2012 uvedl, že za ním dlužník nemá žádné započitatelné pohledávky, a shrnul, že dlužník dlouhodobě neplatí své dluhy a je v úpadku.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

1) K neúčasti dlužníka na jednání konaném dne 18.9.2012

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník omluvil z jednání nařízeného na 24.7.2012 a žádal o jeho odročení z důvodu nemoci svého jednatele (A-21), čemuž soud I. stupně zprvu vyhověl a jednání odročil na 18.9.2012 (A-22). Dále bylo zjištěno, že se dlužník podáními ze dne 10.9.2012 (A-27) a ze dne 12.9.2012 (A-30) omluvil též z jednání nařízeného na 18.9.2012 a opět žádal o jeho odročení z důvodu nemoci svého jednatele na listopad 2012 s tvrzením, že nemá žádné zaměstnance, že věc nelze svěřit jinému zástupci než (nemocnému) jednateli a že trvá na projednání věci při jednání, čemuž soud I. stupně tentokrát již nevyhověl. Odvolací soud shledal, že pracovní neschopnost svého jednatele Bořivoje Wernera dokládal dlužník rozhodnutím o jeho dočasné pracovní neschopnosti ze dne 4.6.2012 (bez uvedení diagnózy), z níž vyplývá, že jmenovaný má povolené vycházky každý den od 9 do 11 hodin a od 13 do 17 hodin, a zprávou jeho lékařky ze dne 20.7.2012 (A-21) a ze dne 10.9.2012 (A-27), dle níž se zdravotní stav jmenovaného neslučuje s jeho účastí na soudním jednání. Předložené listiny však nepřesvědčily odvolací soud o tom, že se jednatel dlužníka nemohl zúčastnit soudního jednání v této insolvenční věci nařízeného na 24.7.2012 ve 14:00 hodin (tj. v době jeho vycházek) nebo na 18.9.2012 ve 14:00 hodin (tj. opět v době jeho vycházek) za situace, kdy se jmenovaný-v době své pracovní neschopnosti trvající od 4.6.2012 (poslední kontrola byla plánována na 25.9.2012)-ze své vůle dobrovolně účastnil dne 12.7.2012 od 13:00 do 13:55 hodin (A-32/4) jiného soudního jednání u Okresního soudu v Děčíně (což spontánně přiznal ve svém podání ze dne 20.7.2012) a kdy se dne 12.9.2012 v době od 11:20 do 12:25 hodin (tj. mimo dobu povolených vycházek) opět dobrovolně účastnil místního šetření ohledně jím sporovaných nemovitostí (viz exekutorský zápis založený na A-31/2). Odvolací soud neuvěřil ani tvrzení dlužníka o nezastupitelnosti jeho jednatele v situaci, kdy jmenovaný vystavil (v době své pracovní neschopnosti) dne 6.9.2012 plnou moc Ladislavu Fialovi k zastupování dlužníka ve věci realizace předběžného opatření ohledně provozovny ve Varnsdorfu (A-31/12) a kdy v řízení před Okresním soudem v Děčíně zastupuje dlužníka pravidelně advokát JUDr. Milan Wachtl, jejž si zvolil. Za popsaného stavu se též odvolacímu soudu jeví opakované žádosti dlužníka-právnické osoby, za kterou mohou jednat před soudem i jiné osoby než její jediný jednatel (srov. § 21 o.s.ř.), o odročení jednání jen z důvodu blíže nespecifikované nemoci jednatele z jednání nařízených v době jeho vycházek toliko účelovými a jakkoliv neopodstatněnými.

Soud I. stupně proto postupoval procesně konformním způsobem, když bezdůvodné žádosti dlužníka o další odročení nařízeného jednání nevyhověl a věc projednal a rozhodl; právo dlužníka na spravedlivý proces tím dotčeno nijak nebylo.

2) K aktivní legitimaci navrhovatele

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se zjištěními soudu I. stupně, že navrhovatel doložil své splatné pohledávky za dlužníkem. Pohledávky č. 1 ve výši 99.900,-Kč s přísl. a č. 2 ve výši 271.530,-Kč s přísl. (dlužné nájemné splatné v r. 2010) považuje též odvolací soud za dostatečně doložené smlouvou o nájmu nemovitosti ze dne 1.6.2010 a fakturami č. 10001090 a č. 100012449. Za doloženou má odvolací soud též pohledávku č. 3 výši 3.551,-Kč s přísl. splatnou v r. 2010 (nezaplacená dodávka hydraulického a mazacího oleje) doklady o převzetí zboží (září 2010) a fakturou č. 10001254, pohledávku č. 4 ve výši 2.939,-Kč s přísl. splatnou v r. 2010 (nezaplacená dodávka chladícího oleje) doklady o převzetí zboží (září 2010) a fakturou č. 10001278 a konečně i pohledávku č. 5 ve výši 300.000,-Kč s přísl. splatnou v r. 2010 (za dodávku revolverového soustruhu dlužníkovi) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.7.2010, fakturou č. 2801396, likvidací vydaných faktur a dopisem dlužníka ze dne 27.7.2010, jímž akceptuje skutečnost, že navrhovateli jako postupníkovi uhradí cedovanou pohledávku ve výši 355.000,-Kč (dlužník navrhl splátkový kalendář), na níž posléze dne 30.7.2010 uhradil částku 55.000,-Kč, čímž pohledávku č. 5 uznal ve smyslu § 323 odst. 2 ve spojení s § 407 odst. 3 obch. zák.

Pokud jde o dlužníkovu obranu vůči pohledávkám navrhovatele, shledal ji odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nedůvodnou. V případě pohledávek č. 1 a č. 2 (dlužné nájemné) je tomu tak jednak proto, že řízení u Okresního soudu v Děčíně o určení vlastnického práva k nemovitostem (a k označeným movitým věcem) dosud není pravomocně skončeno. Ostatně, i kdyby byl dlužník v uvedeném řízení úspěšný zejména proto, že by byla shledána neplatnou smlouva, na jejímž základě nabyl nemovitosti navrhovatel do svého vlastnictví od dlužníka, měl by navrhovatel za dlužníkem na místo dlužného nájemného ve výši 99.900,-Kč s přísl. a ve výši 271.530,-Kč s přísl. nárok na vrácení kupní ceny zaplacené ve výši 4.400.000,-Kč. Z uvedeného je zjevné, že výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně má vliv především na výši splatných pohledávek navrhovatele za dlužníkem a nemůže vést k závěru o jejich neexistenci. U pohledávek č. 3, č. 4 a č. 5 pak dlužník ničím nevyvrátil jejich vznik a existenci, přičemž jeho obranu založenou na tvrzení (i kdyby je dlužník prokázal), že je nezaplatil proto, že nemohl vstoupit do (údajně svých) nemovitostí, o něž se s navrhovatelem soudí u Okresního soudu v Děčíně, považuje odvolací soud rovněž za bezpředmětnou.

K dlužníkem tvrzenému zápočtu z titulu náhrady škody v celkové výši 10.378.646,-Kč, jenž dlužník dokládal jednostranným zápočtem ze dne 21.4.2012 (A-10/5) a vyúčtováními ze dne 10.4.2012, 13.4.2012 a 14.4.2012 (A-10/6 až A-10/11), odvolací soud konstatuje, že dlužníkem vyčíslené pohledávky nebyly ničím doloženy. Nadto vzhledem k časovým souvislostem, kdy dlužník až po zahájení insolvenčního řízení uplatnil své údajné pohledávky za navrhovatelem a pokusil se je započíst až po 2 letech proti pohledávkám navrhovatele, je zjevná účelovost takového počínání dlužníka.

K problematice započtení dlužníkových pohledávek na jinak nesporné pohledávky věřitele lze odkázat na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2012, sp.zn. 29 Cdo 221/2011, dle nichž jestliže dlužník založil procesní obranu proti návrhu na prohlášení konkursu na tvrzení, že pohledávka navrhujícího věřitele sice vznikla (a on ji neuhradil), že však následně zanikla tím, že dlužník proti ní uplatnil k započtení vlastní pohledávku vůči navrhujícímu věřiteli, pak k tomu, aby konkursní soud mohl navrhujícímu věřiteli upřít aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu (a jen z tohoto důvodu takový návrh zamítnout), je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený).

Soud I. stupně proto právem považoval pohledávky navrhovatele za doložené a jeho aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu za osvědčenou.

3) K úpadku dlužníka

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné

části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně za osvědčený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z důvodu jeho platební neschopnosti z toho, že navrhovatel doložil své pohledávky za dlužníkem ve výši 677 tisíc Kč splatné již v r. 2010, že dlužník má další splatné závazky vůči přihlášeným věřitelům, jejichž existence vyšla najevo před soudem I. stupně, a to: Richter + Frenzel, s.r.o. ve výši 460.875,11 Kč, Delikomat, s.r.o. ve výši 17.520,-Kč, DQS Czech, s.r.o. ve výši 31.800,-Kč, TSS, s.r.o. ve výši 40.463,-Kč a Kovohutě Rokycany, a.s. ve výši 87.122,95 Kč, když dlužník vůči těmto věřitelům a jejich pohledávkám splatným v r. 2010 ničeho nenamítal.

Shodně se soudem I. stupně má též odvolací soud za to, že u dlužníka bylo lze na jeho platební neschopnost usuzovat též ze všech důvodů (vyvratitelných domněnek) uvedených v § 3 odst. 2 IZ, když na základě zjištění učiněných soudem I. stupně je zjevné, že dlužník v roce 2010 zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí a že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud usnesením ze dne 3.5.2012 (A-11); přílohy předložené dlužníkem podáním ze dne 18.5.2012 (A-16) nemají základní náležitosti seznamů majetku a závazků ani nebyly opatřeny prohlášením o jejich správnosti a úplnosti (§ 104 IZ). V podrobnostech lze proto dlužníka pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Odvolací soud konstatuje, že již jen z existence pohledávek navrhovatele splatných v roce 2010 a z pohledávek dalších přihlášených věřitelů byl úpadek dlužníka projevující se ve formě jeho platební neschopnosti spolehlivě osvědčen. Dlužník v insolvenčním řízení ničím neosvědčil, ani neprokázal svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky navrhovatele a dalších věřitelů, jejichž existence vyšla najevo již před soudem I. stupně a jejichž splatné pohledávky měl soud I. stupně ve shodě s odvolacím soudem za osvědčené pro účely rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka.

Odvolací soud však z došlých přihlášek nadto zjistil, že dlužník měl ke dni vydání napadeného usnesení též další věřitele, jejichž existence byla zjištěna až v odvolacím řízení (celkem bylo podáno 35 přihlášek, z toho 1 přihláška byla vzata zpět), avšak jejich pohledávky byly splatné ještě před vydáním napadeného usnesení o zjištění úpadku dlužníka. Jde zejména o tyto věřitele (uvedeni jsou jen někteří věřitelé s pohledávkami v celkové výši nad 50.000,-Kč): -Ferona, a.s. s pohledávkou ve výši 59.324,62 Kč dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9.6.2011, č.j. 6 EC 3/2011-29 za dodávku hutního materiálu (P9), -KB, a.s. s pohledávkou ve výši 1.223,-Kč a 518.464,11 Kč z běžného účtu a ve výši 251.411,-Kč z úvěru ke kreditní kartě, vše splatné v roce 2011 (P10), -ALD Automotiv, s.r.o. s pohledávkou ve výši 120.613,13 Kč z leasingové smlouvy dle rozhodčího nálezu sp. zn. 21/11 (P13), -MEWA Textil-Service, s.r.o. s pohledávkou ve výši 72.893,60 Kč za nezaplacené nájemné za období od 8/2009 do 6/2010 (P14), -Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví s pohledávkou ve výši 153.953,-Kč za nezaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění dílem splatné v r. 2010 (P15), -Česká republika-Finanční úřad pro Prahu 5 s daňovými nedoplatky v celkové výši 2.410.489,-Kč dílem splatnými od r. 2008 (P18), -Milan Kodad s pohledávkou ve výši 75.099,01 Kč splatnou v roce 2009 za dodaný a nezaplacený nábytek (P21), -Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s pohledávkou ve výši 636.458,-Kč za nezaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění dílem splatné v r. 2011 (P24), -MUDr. Julie Wernerová s pohledávkou ve výši 450.000,-Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 11.1.2007 a 19.1.2010 (P25), -Bořivoj Werner s pohledávkou ve výši 206.874,-Kč na nevyplacených mzdách za období od r. 2010 do r. 2012 (P26), -Mgr. Michal Čáp s pohledávkou ve výši 85.000,-Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 21.1.2010 (P27), -Stanislava Miloschewitschová s pohledávkou ve výši 4.819.000,-Kč dle smluv o půjčkách a smlouvy o postoupení pohledávek ze smluv o půjčkách splatných dílem 31.12.2011 (P29), -Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky s pohledávkou ve výši 213.590,-Kč za nezaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění dílem splatné v r. 2006 (P30), -Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s pohledávkou ve výši 358.379,-Kč za nezaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění dílem splatné v r. 2009 (P31), -Pražská správa sociálního zabezpečení s pohledávkou ve výši 2.631.232,-Kč za nezaplacené pojistné na sociální zabezpečení (P32), -Alena Jechová s pohledávkou ve výši 76.207,-Kč na nevyplacené mzdě splatné v r. 2010 (P33).

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu tak vyplývá, že dlužník měl i jiné, než soudem I. stupně zjištěné věřitele, jejichž další pohledávky v celkové výši přes 13 miliónů Kč nebyl s to hradit dílem již od r. 2006. Nebyl-li proto dlužník schopen od roku 2006 využít svůj majetek k úhradě svých závazků, nelze přihlížet ani k hodnotě jeho majetku oceněného dlužníkem na 20.060.444,-Kč (viz přílohy k A-16, šlo o součet položek výdejna , nedokončené výroby, materiálu na skladě a hmotného majetku). Třeba připamatovat, že za popsaného stavu, kdy úpadek dlužníka byl nepochybně osvědčen, by napadené usnesení o úpadku dlužníka nemohlo být zrušeno ani změněno ani tehdy, i kdyby dlužník prokázal (což se v dané věci nestalo) neexistenci pohledávek navrhovatele, pro něž byl podán insolvenční návrh (srov. § 141 odst. 2 IZ).

Jinými slovy řečeno, soud I. stupně správně zjistil dlužníkův úpadek.

4) Ke zbývající odvolací argumentaci dlužníka

Tvrzení dlužníka o tom, že dosud neuzavřené soudní spory mají fatální dopad do poměrů insolvenčního řízení, neshledal odvolací soud opodstatněným za situace, kdy dlužníkova platební neschopnost, jak shora zjištěno, má svůj původ již v roce 2006, a dosud neskončený spor u Okresního soudu v Děčíně o určení vlastnického práva k nemovitostem (a k označeným movitým věcem) zcizených dlužníkem za kupní cenu 4,4 miliónů Kč, nemůže mít do jeho úpadku projevujícího se tím, že dlužník má splatné závazky přesahující 13 miliónů Kč, podstatný dopad. Na majetkových poměrech dlužníka ani na příčinách jeho úpadku neshledává odvolací soud nic specifického, co by snad mohlo opodstatnit rozhodnout o úpadku dlužníka jinak, než jak rozhodl soud I. stupně. K tomu je třeba dodat, že insolvenční zákon neumožňuje jakkoliv zohledňovat důvody, jež vedly k úpadku dlužníka. Jak vysvětleno shora, na objektivně zjištěném úpadku dlužníka nemůže změnit ničeho dosud nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.7.2012 ve věci určení vlastnického práva k nemovitostem (a k označeným movitým věcem), jenž navrhovatel napadl odvoláním, ani sice pravomocné, avšak materiálně nevykonatelné předběžné opatření nařízené Okresním soudem v Děčíně usnesením ze dne 5.11.2010, č.j. 28 C 648/2010-22, jímž bylo navrhovateli uloženo umožnit, aby dlužník mohl užívat nemovitosti. Zjištěný úpadek nemohou zvrátit ani dlužníkem předestřená tvrzení o údajných obstrukcích ze strany navrhovatele spočívajících v tom, že mu zabraňuje ve volném přístupu do nemovitostí nebo že účelově postupuje ve sporu vedeném před Okresním soudem v Děčíně a nyní se ho snaží zlikvidovat insolvenčním návrhem s cílem zaujmout jeho místo na trhu. Důvodným pro posouzení věcné správnosti rozhodnutí o úpadku dlužníka neshledal odvolací soud ani poukaz dlužníka na jím podané žaloby o vydání věci projednávané před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 465/2012 a před Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 7 C 23/2012 a na podané trestní oznámení. Legitimními neshledal odvolací soud ani stesky dlužníka na nemravnost některých faktur navrhovatele nebo na to, že jeho movité věci jsou navrhovatelem zablokovány v nemovitostech, anebo na to, že s navrhovateli označenými (pěti) věřiteli jedná o uzavření potřebných smluvních záležitostí ve věci uplatňovaných úhrad, a to i přes tu skutečnost, že jsou polemické za situace, kdy se dlužník k dalším svým věřitelům, jejichž splatné pohledávky převyšují 13 miliónů Kč, již jakkoliv nevyjadřuje. Dlužník ničím neosvědčil svá tvrzení o tom, že se ode dne 22.9.2010 snaží sanovat chod firmy z prostředků svého jednatele (dle došlých přihlášek přihlásil jednatel dlužníka do insolvenčního řízení jen svoji mzdovou pohledávku ve výši 206.874,-Kč), ani svoji připravenost zajistit si úvěr na úhradu uplatňovaných pohledávek . Dlužno dodat, že pro překonání úpadku by dlužníkovi zjevně nestačil úvěr jen ve výši několika desítek tisíc Kč, jímž by zapravil jen některé bagatelní pohledávky, ale musel by si ho obstarat ve výši umožňující uspokojení všech přihlášených pohledávek (tj. ve výši přes 13 miliónů Kč). Dlužník ničím hodnověrně neprokázal svoji schopnost během několika dní po realizaci právně platného předběžného opatření obnovit v plném rozsahu výrobní činnost v rozsahu, jež by mu umožnila v historicky krátké době (řádově v několika málo týdnech) překonat svůj úpadek (tj. zapravit pohledávky všech přihlášených věřitelů). Ničím nedoložené deklamace dlužníka o tom, že zásah dlužníka je jedním z nemnoha možných prostředků k opětovnému vytvoření pracovních míst v těžce zkoušeném regionu a plného naplnění smyslu fungování firmy dlužníka, pro který byla zřízena , stejně jako jeho subjektivní názor o šikanózní povaze insolvenčního návrhu, jsou dle odvolacího soudu bezvýznamnými pro posouzení důvodnosti odvolání.

Sluší se připomenout, že dlužník ani v odvolacím řízení ničím nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, když neosvědčil ani neprokázal svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sp.zn. 29 NSČR 38/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 83/ 2012).

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu šesti let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši přesahující 13 miliónů Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovateli a desítkám dalších věřitelů), přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost je třeba dodat, že odvolací soud projednal odvolání dlužníka na jednání konaném dne 29.11.2012 bez účasti jednatele dlužníka, když jeho omluvu ze dne 26.11.2012 (A-50, A-51) důvodnou neshledal, a to ze stejných důvodů, jak vysvětleno shora pod bodem 1) K neúčasti dlužníka na jednání konaném dne 18.9.2012. Sluší se dodat, že tzv. aktuálně nepříznivý zdravotní stav jednatele dlužníka (trvající kontinuálně od 4.6.2012), jenž si nemůže na poslední chvíli zajistit zástupce (kterého si však v jiných věcech dokázal včas zvolit a jiných jednání, byť v nich byl řádně zastoupen, se nadto též selektivně účastnil), ani to, že jednatel dlužníka považuje věc pro sebe za velmi důležitou , nemůže opodstatnit odročení nařízeného odvolacího jednání, neboť odvolání dlužníka musí být projednáno a rozhodnuto nejpozději do 2 měsíců od předložení věci soudem I. stupně (§ 93 odst. 2 IZ), tedy ještě před konáním přezkumného jednání a první schůzí věřitelů nařízených na 11.12.2012. Jinými slovy řečeno, bylo toliko na dlužníkovi-právnické osobě, aby si místo svého jednatele, jemuž trvale nepříznivý zdravotní stav neumožňuje účastnit se jednání o insolvenčním návrhu, zavčasu určil jinou fyzickou osobu, kterou by pověřil nebo zmocnil k jednání před soudem odvolacím (§ 21 o.s.ř.), zejména pokud bazíroval na nařízení odvolacího jednání. V kontextu s dosavadním průběhem insolvenčního řízení shledal odvolací soud účelovým též podání advokátky Heleny Dvorné ze dne 28.11.2011, jež bylo dodáno do jeho datové schránky dne 28.11.2012 v 16:23 hodin, v němž se sděluje, že jmenovaná byla oslovena dlužníkem, aby jej zastupovala u odvolacího jednání nařízeného na den 29.11.2012 ve 14:30 hodin s tvrzením, že zmocnění v listinné podobě obdrží až dne 29.11.2012 dopoledne a že se pro krátkost času nemá možnost náležitě seznámit s projednávanou věcí, a proto jí nezbývá, než požádat o odrok nařízeného jednání. Ostatně odvolacího jednání konaného dne 29.11.2012 se jmenovaná advokátka zúčastnila a dlužníka na něm řádně zastupovala.

Závěrem tedy shrnuto, i když jednatel dlužníka nebo jím zvolená advokátka ve svých žádostech uvedli důvody jinak způsobilé vést k závěru o odročení jednání, odvolací soud je přesto neakceptoval, neboť tyto žádosti s přihlédnutím ke všem okolnostem případu nebyly využívány v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. a § 93 odst. 2 IZ, ale k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování insolvenčního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007 publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 21/2009).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 29. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová