1 VSPH 1407/2013-A-11
MSPH 89 INS 21145/2013 1 VSPH 1407/2013-A-11

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Jiří Urban, nar. 16. června 1982, bytem Praha 6, U Stanice 593/7, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 21145/2013-A-6 ze dne 7. srpna 2013,

tak to:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 21145/2013-A-6 ze dne 7. srpna 2013 se mění jen tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odův odně ní:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 25.7.2013 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud odkázal na § 108 IZ a dovodil, že dlužníkovi nebude zřejmě oddlužení povoleno, když pravděpodobně s ohledem na své příjmové poměry nebude schopen uhradit nezajištěným věřitelům ani 30 % jejich pohledávek. Jediným příjmem dlužníka je příjem ze smluv o důchodu ve výši 4.400,-Kč měsíčně. Protože úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem, uložil soud dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal o prominutí povinnosti platit zálohu. Tvrdil, že je veden na Úřadu práce, nepobírá žádnou finanční podporu a nemá finanční prostředky na úhradu zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh plyne, že má závazky vůči dvěma věřitelům (Česká spořitelna, a.s. a Vlasta Urbanová) v celkové výši asi 636.000,-Kč, vlastní toliko běžné vybavení domácnosti, je veden na Úřadu práce, nemá žádný příjem vyjma příjmu na základě smluv o důchodu ze dne 25.7.2013 uzavřených s Kateřinou Urbanovou a Janem Urbanem, na základě kterých bude měsíčně za účelem plnění oddlužení splátkovým kalendářem pobírat celkem 4.400,-Kč. Dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost.

S ohledem na předpokládané řešení úpadku dlužníka konkursem, když dlužník nemá žádný příjem, ze kterého by bylo lze provádět srážky, je třeba vycházet z toho, že náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45.000,-Kč. Majetek dlužníka je však tvořen toliko běžným vybavením domácnosti. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ).

S přihlédnutím k neexistenci zpeněžitelného majetku dlužníka, k počtu věřitelů a souhrnné výši závazků je odvolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nepochybil, když mu povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a to včetně její výše.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. září 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová