1 VSPH 1405/2016-B-17
KSHK 35 INS 18140/2015 1 VSPH 1405/2016-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužnice Soňi Rossikopulu, IČO 01836382, bytem Pecka 173, zast. advokátkou JUDr. Jaroslavou Ježkovou, sídlem Nová Paka, K. J. Erbena 1266,509 01, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 18140/2015-B-10 ze dne 31. května 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 18140/2015-B-10 ze dne 31. května 2016, se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 35 INS 18140/2015-B-10 ze dne 31.5.2016 neschválil oddlužení Soni Rossikopulu (dále dlužnice; bod I. výroku), na její majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) a to nepatrný (bod III. výroku), současně rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 24.9.2015 (č.d. A-9) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Konstatoval, že na přezkumném jednání dne 7.12.2015 bylo zjištěno, že do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 2.368.750,35 Kč. Závazky vedené pod P10, P11, P16, P21 a P22 jsou závazky z podnikání dlužnice (cca 10 %). K příjmu dlužnice ze zaměstnání (10.562,-Kč), který nepostačuje k alespoň minimální výši uspokojení nezajištěných věřitelů, by dlužnice musela předložit navýšení příjmů alespoň na částku 11.000,-Kč. Dlužnice má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti. Dlužnice u přezkumného jednání předložila kopii smlouvy o důchodu na 11.000,-Kč, kterou následně doplnila předložením originálu s ověřenými podpisy. Na přezkumné jednání se dostavil věřitel Štěpán Richter, který s oddlužením dlužnice nesouhlasil s tím, že má vůči dlužnici pohledávku, která pochází z jejího podnikání. Do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil pohledávku, která je vedena pod P21, v celkové výši 201.097,-Kč, a to z titulu směnky a smlouvy o pronájmu v rámci podnikatelské činnosti dlužnice, kdy šlo o pronájem provozovny stánku rychlého občerstvení. isir.justi ce.cz

Věřitel Štěpán Richter s oddlužením dlužnice nesouhlasil, a proto soudu nezbylo než oddlužení dlužnice neschválit. O způsobu řešení úpadku rozhodl soud v souladu s ust. § 405 odst. 2 a § 314 insolvenčního zákona.

Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení se dlužnice včas odvolala (č.d. B-12), neboť má za to, že splnila všechny podmínky rozhodné pro schválení jejího oddlužení. Namítá, že své příjmy předložením smlouvy o důchodu navýšila o částku 11.000,-Kč. Dále uvádí, že přihláškou P21-1 doplněnou přihláškou P21-2 přihlásil věřitel Štěpán Richter tři dílčí pohledávky v celkové výši 201.097,-Kč, které byly insolvenčním správcem uznány. Důvodem vzniku všech tří dílčích pohledávek byla směnka vlastní bez protestu. Namítá, že se nejedná o dluh z podnikání, neboť směnka plní obecně funkci platební, resp. sehrává úlohu platidla, kterým je zaplacen peněžitý závazek. Dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o nahrazení původního závazku závazkem směnečným, jež má účinky privativní novace dochází k zániku dosavadního závazku dlužníka, tj. předáním směnky věřiteli dluh vyplývající z kauzálního vztahu vznikne a vztah mezi veřitelem a dlužníkem je nadále již jen vztahem směněčným. Dle dlužnice je tak nepochybné, že se nejedná o závazek z podnikání a rozhodnutí soudu I. stupně je nesprávné. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 389 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2).

Podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 405 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 insolvenčního zákona zkoumá insolvenční soud jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení

(se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 insolvenčního zákona, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011 uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 397 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že pokud nedojde ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 24.9.2015 (č.d. A-9) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčního správce Mgr. Ing. Dalibora Janduru, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 7.12.2015. Věřitel Štěpán Richter podáním doručeným na adresu soudu prvního stupně dne 23.10.2015 sdělil soudu svůj nesouhlas s oddlužením dlužnice (dále jen sdělení ze dne 23.10.2015 ), neboť disponuje vůči dlužnici pohledávkou výhradně z podnikatelského vztahu a jde ve smyslu § 389 insolvenčního zákona o dluh z podnikání bránící povolení oddlužení. Při přezkumném jednání konaném dne 7.12.2015 byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky. Na schůzi věřitelů se nedostavil žádný z přihlášených věřitelů. K nesouhlasu věřitele Richtera dlužnice uvedla, že není jasné, čím je věřitel motivován, neboť takto reaguje i v jiných případech dlužníků a má za to, že by k tomu soud neměl přihlížet.

Z předloženého spisu odvolací soud dále zjistil, že věřitel Štěpán Richter přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku, která je vedena pod P21, v celkové výši 201.097,-Kč a tvoří ji celkem tři dílčí pohledávky. Dle přihlášky se jedná o nezajištěnou pohledávku č. 1 jejímž důvodem vzniku je směnka vlastní bez protestu, splatná 31.5.2014, výše jistiny 72.000,-Kč, s tím, že se jedná o pohledávku z podnikatelského vztahu, nezajištěnou pohledávku č. 2 jejímž důvodem vzniku je směnka vlastní bez protestu, splatná 31.7.2014, výše jistiny 72.000,-Kč, s tím, že se jedná o pohledávku z podnikatelského vztahu a nezajištěnou pohledávku č. 3 jejímž důvodem vzniku je smlouva o pronájmu ze dne 26.6.2013, s tím, že se jedná o pohledávku z podnikatelského vztahu. Z odůvodnění napadeného usnesení, ze zjištění soudu prvního stupně plyne, že se jednalo o pronájem stánku rychlého občerstvení.

Odvolací soud konstatuje, že z dosavadního řízení stejně jako z předloženého spisu není najisto postaveno, že v případě směnek (dílčí pohledávky č. 1 a č. 2) se jednalo o závazek z podnikání, a to ani přes specifikaci věřitele, že se jedná o pohledávky z podnikatelského vztahu. V přihlášce dílčích pohledávek č. 1 a č. 2 nejsou popsány kauzy směnek vlastních (důvody, proč je dlužnice vystavila na řad věřitele), není proto zřejmé, zda tyto směnečné dluhy vznikly z podnikání dlužnice. Odvolací soud podotýká, že přihláška pohledávky ze směnky nemusí obsahovat popis kauzy směnky, nicméně bez tohoto popisu nelze posoudit, zdy uvedený směnečný dluh vznikl či nevznikl z podnikání.

Odvolací soud podotýká, že dlužnice sice tvrdí, že předmětné směnky jsou směnkami platebními, a to směnkami pro sluto (tj. směnkami, kterými bylo placeno), nicméně toto své tvrzení nedokazuje, a navíc i kdyby své tvrzení prokázala, neznamenalo by to, že se nejedná o dluh z podnikání. Stejně jako u směnky zajišťovací, tak i u směnky platební se jedná o dluh vzniklý z podnikání insolvenčního dlužníka tehdy, pokud dlužník směnku podepsal na základě směnečné smlouvy, kterou uzavřel v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Není proto správná představa dlužnice, že u platebních směnek pro soluto se nikdy nejedná o dluh z podnikání. Nicméně jak již výše odvolací soud uvedl, vzhledem k tomu, že není známa kauza obou směnek, nelze učinit závěr, zda se v případě dílčích pohledávek č. 1 a č. 2 jedná o závazek z podnikání podmiňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Nicméně věřitelem Štěpánem Richterem byla přihlášena i dílčí pohledávka č. 3 jejímž důvodem vzniku, jak výše uvedeno je smlouva o pronájmu ze dne 26.6.2013, s tím, že se jedná o pohledávku z podnikatelského vztahu, neboť se jednalo o pronájem stánku rychlého občerstvení. Z údajů veřejné části Živnostenského rejstříku veřejnosti dostupného na adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares odvolací soud zjistil, že dlužnice je držitelkou celkem čtyř živnostenských oprávnění. K provozování živnosti docházelo na adrese Horka u Staré Paky 48, ve stánku rychlého občerstvení s názvem Kiosek u žirafy. Ze sdělení věřitele ze dne 23.10.2016, jehož součástí byl i přípis jehož obsahem je sdělení věřitele Richtera k odstoupení dlužnice od nájemní smlouvy, plyne, že se jedná o výzvu k úhradě dlužného nájemného za pronájem stánku U žirafy. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že se v daném případě jedná o pohledávku z podnikatelského vztahu.

Dalšími věřiteli s pohledávkami vyplývající z podnikání jsou ČEZ Prodej, s.r.o. s pohledávkami v celkové výši 7.791,26 Kč, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s pohledávkou v celkové výši 29.505,-Kč, Comfort energy, s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 9.346,-Kč, ČR Česká správa sociálního zabezpečení s pohledávkou v celkové výši 35.713,-Kč. Dlužnice ohledně těchto závazků netvrdila a nedoložila souhlas těchto věřitelů s oddlužením.

Soud prvního stupně za daného skutkového stavu správně dospěl k závěru o nepřípustnosti oddlužení dlužnice jednak pro nesouhlas věřitele Štěpána Richtera s pohledávkou z podnikání podle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona. Dále také proto, že dlužnice netvrdila a nedoložila souhlas dalších věřitelů s oddlužením ohledně pohledávek vzniklých z jejího podnikání.

Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že má-li dlužnice nezajištěné závazky z podnikání, které nebyly uspokojovány v jejím případném předcházejícím insolvenčním řízení, v němž by její úpadek byl řešen konkursem (§ 389 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), je přípustnost jejího oddlužení závislá na vůli těchto věřitelů. Ve stadiu po povolení oddlužení se podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona přihlíží k námitkám věřitelů hlasujících o přijetí způsobu oddlužení nebo rovněž ke skutečnostem, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona). Jestliže soud prvního stupně přihlédl k včasnému (vyjádřenému nejpozději do skončení schůze věřitelů) nesouhlasu přihlášeného věřitele Štěpána Richtera majícího pohledávku z podnikání dlužnice s jejím oddlužením, a zároveň dlužnice netvrdila a nedoložila souhlas dalších věřitelů u pohledávek vzniklých z jejího podnikání s oddlužením, jedná se o skutečnost bránící řešení úpadku dlužnice oddlužením podle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona, která vyšla najevo v průběhu insolvenčního řízení a která by jinak odůvodňovala podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, jakožto podaného neoprávněnou osobou. Soud prvního stupně proto správně podle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil (nepatrný) konkurs.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadenou část usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková