1 VSPH 1400/2014-A-23
KSPL 27 INS 21395/2013 1 VSPH 1400/2014-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Milana Tkáče, IČO 10341668, sídlem Jindřichov 1, Cheb, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 21395/2013-A-17 ze dne 28.května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 21395/2013-A-17 ze dne 28.května 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Milanu Tkáčovi (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem došlým soudu prvního stupně 1.8.2013 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník nemá žádný hodnotnější majetek nebo majetek, jehož zpeněžení by předpokládalo dostatečný výnos ke krytí nákladů řízení. S ohledem na tuto skutečnost soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník nedisponuje dostatečným majetkem, který by umožňoval krytí nákladů insolvenčního řízení, proto mu uložil uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu neukládá povinnost platit zálohu na náklady insolvenčního řízení, případně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že má exekutorem zablokované účty a nedisponuje finančními prostředky nutnými k uhrazení uložené zálohy. Na účtech má však takové finanční prostředky, které umožňují pokrytí nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 390, věta první, insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 25.7.2013 doručeným soudu prvního stupně 1.8.2013 (A-1) domáhal, aby insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že má tři věřitele s pohledávkami v celkové výši 7.188.929,-Kč. Jeho majetek se skládá z obtížně prodejných nebo neprodejných nemovitostí. V insolvenčním návrhu a ani v jeho přílohách neuvedl, že by na jeho účtech byly jakékoliv finanční prostředky, které by bylo možné použít za účelem úhrady nákladů insolvenčního řízení.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 insolvenčního zákona. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníkovi, jenž reálně disponuje jen nesnadno zpeněžitelným majetkem a nedobytnými pohledávkami, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když některé jeho závazky byly splatné již v roce 2011, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 insolvenčního zákona.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 20.srpna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová