1 VSPH 1399/2014-P8-13
KSCB 25 INS 2531/2012 1 VSPH 1399/2014-P8-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka DLC, s.r.o., IČO 28089341, Roudné 102, České Budějovice, o odvolání věřitele č. 8 CKR security, s.r.o., IČO 28130472, Potoční 83, Český Krumlov, zast. Jaromírem Kiporem, bytem Brodce 25, Týnec nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 2531/2012-P8-2 ze dne 3.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 2531/2012-P8-2 ze dne 3.dubna 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích v insolvenčním řízení dlužníka DLC, s.r.o. (dále též dlužník) rozhodl, že přihláška pohledávky věřitele č. 8 CKR security, s.r.o. (dále jen odvolatel) se odmítá a právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSCB 25 INS 2531/2012-A-18 ze dne 7.6.2012 zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Rovněž vyzval věřitele, aby své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásili do 9.7.2012 s poučením o následcích pozdě podané přihlášky. Protože odvolatel pohledávku ve výši 1.000.000,-Kč přihlásil do insolvenčního řízení až přihláškou doručenou soudu dne 2.4.2014, tedy po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, postupoval soud podle § 185 insolvenčního zákona a přihlášku pohledávky odmítl a jeho účast v insolvenčním řízení ukončil.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho přihláška pohledávky neodmítá. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně při posuzování přihlášky postupoval přísně formalisticky a nezabýval se zásadními skutečnostmi, které měly přímý vliv na lhůtu, kdy přihláška byla podána. Zejména soud nepřihlédl k tomu, že odvolatel v průběhu soudem stanovené lhůty pro přihlašování pohledávek věřitelů žádnou pohledávku za dlužníkem neměl, proto nemohl do insolvenčního řízení pohledávku přihlásit. Odvolatel se věřitelem dlužníka stal až po uplynutí lhůty pro přihlášení, kdy insolvenční správce dne 6.9.2012 zapsal do majetkové podstaty dlužníka majetek ve vlastnictví společnosti Carsone, s.r.o. v likvidaci, IČO 28083393. Konkrétně se jedná o nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Pelhřimov na LV č. 178, pro k.ú. Chválkov u Kamenice nad Lipou a obec Mnich, a to rodinný dům č.p. 16 Chválkov na st.p.č. 7/1, pozemku st.p.č. 7/1, zastavěnou plochu a nádvoří o výměře 1015m2, pozemek st.p.č. 7/2, zastavěnou plochu (se stavbou jiného vlastníka, která není zástavním právem dotčena) o výměře 210m2, pozemek p.č. 14/1, ostatní plochu o výměře 90m2, pozemek p.č. 14/2, zahradu o výměře 94m2, pozemek p.č. 16/1, ostatní plochu o výměře 51m2, pozemek p.č. 16/2, ostatní plochu o výměře 25m2 (dále jen předmětné nemovitosti). Předmětné nemovitosti na základě zástavní smlouvy slouží k zajištění pohledávky odvolatele vyplývající ze smlouvy o půjčce mezi společnostmi Carsone, s.r.o. a Melbera, a.s. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2012 postoupena odvolateli, který se jako zástavní věřitel o zápisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka dozvěděl zcela náhodou nahlédnutím do listu vlastnictví č. 178 a následně do insolvenčního rejstříku. Poté, co byl odvolatel obeznámen s tím, že mu vůči dlužníku vznikla pohledávka, kterou je možné dle ust. § 166 insolvenčního zákona uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, obratem vyzval soud ke stanovení dodatečné lhůty k podání přihlášky, kterou zároveň k soudu podal. Vzhledem k tomu, že odvolatel nebyl v době rozhodnutí o úpadku věřitelem dlužníka, nebylo reálně možné, aby se o zápisu předmětných nemovitostí dozvěděl dříve.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Pohledávky, jež je třeba uplatnit podáním přihlášky, lze včas přihlásit zásadně do konce přihlašovací lhůty (prominutí zmeškání této lhůty není podle § 83 insolvenčního zákona přípustné), neboť koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle § 101 insolvenčního zákona pouze vyhláškou dle § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle § 74 odst. 1 insolvenčního zákona pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle § 430 insolvenčního zákona známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 insolvenčního zákona. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou (dle § 71 insolvenčního zákona) a zvlášť je dle § 138 insolvenčního zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 insolvenčního zákona, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 insolvenčního zákona.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení týkající se dlužníka bylo zahájeno dne 2.2.2012 (A-1) a že vyhláška o zahájení insolvenčního řízení (A-5) byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15 hod. 28 min. Usnesením č.j. KSCB 25 INS 2531/2012-A-18 ze dne 7.6.2012 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a stanovil lhůtu k podání přihlášek do třiceti dnů ode dne zveřejnění, a proto její konec připadl na den 9.7.2012. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle § 136 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat má, včetně lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání.

Z přihlášky odvolatele doručené soudu prvního stupně dne 2.4.2014 odvolací soud zjistil, že v ní odvolatel jako zajištěný věřitel uplatnil vůči insolvenčnímu dlužníkovi pohledávku, již lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, přičemž tento majetek (zastavené nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od insolvenčního dlužníka) byl zapsán do soupisu majetkové podstaty až dne 22.8.2012 (B-7), tedy po uplynutí přihlašovací lhůty (9.7.2012). K zařazení předmětných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty došlo z důvodu, že dlužník měl na základě kupní smlouvy uzavřené s vlastníkem Carsone, s.r.o. předmětné nemovitosti nabýt do svého vlastnictví a jeho vlastnické právo nebylo však vloženo do katastru nemovitostí, protože návrh na vklad vlastnického práva nebyl dosud podán (zpráva insolvenčního správce ze dne 9.11.2012, č.d. B-5).

Z insolvenčního spisu odvolací soud dále zjistil, že z aktualizovaného soupisu majetkové podstaty ze dne 22.8.2012 vyplývá, že insolvenční správce do soupisu zařadil výše popsané nemovitosti a k zápisu připojil pouze poznámku, že vlastnické právo náleží dlužníkovi, informace o tom, že by na těchto nemovitostech vázlo zástavní právo pro zajištění pohledávky ve výši 1.000.000,-Kč, kterou později přihlásil odvolatel, není v tomto soupisu uvedena. Za předpokladu, že přihlášená pohledávka odvolatele je skutečně pohledávkou, která je zajištěna předmětnými nemovitostmi, nemohl odvolatel včas přihlásit svoji pohledávku za insolvenčním dlužníkem, neboť v rozhodné (přihlašovací) době zastavené nemovitosti součástí soupisu majetkové podstaty ještě nebyly, a vůči insolvenčnímu dlužníkovi proto odvolatel ani nemohl právem uplatňovat jakoukoliv pohledávku.

Odvolací soud zastává přitom názor, že pokud odvolateli skutečně vznikla pohledávka vůči insolvenčnímu dlužníku, kterou lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění (§ 166 insolvenčního zákona) až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, nejde o pohledávku, jež by měla povahu některé z (taxativně uvedených) pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 insolvenčního zákona) nebo některé z pohledávek jim na roveň postavených (§ 169 insolvenčního zákona), a ani o pohledávku, již by nebylo třeba v konkursu přihlašovat (§ 165 odst. 2 insolvenčního zákona).

Při posouzení odvolání odvolací soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen.zn. 29 NSCR 32/2011 ze dne 3.8.2012, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2012, podle něhož nabyl-li dlužník vlastnické právo k věci zatížené zástavním právem až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by věřitel, který svou pohledávku řádně a včas přihlásil, byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění. Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění neuplatnil. Podle odvolacího soudu případ, který Nejvyšší soud řešil v oné věci, lze i aplikovat na situaci, kdy insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty zařadil nemovitosti, na nichž vázne zástavní právo pro zajistění pohledávky zástavního věřitele, který má pohledávku za osobou odlišnou od dlužníka.

V poměrech dané věci shora řešené znamená, že pokud insolvenční správce sepsal nemovitosti, na nichž vázne zástavní právo pro zajištění pohledávky odvolatele, který není osobním věřitelem dlužníka, až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek

(a ustanoveními insolvenčního zákona o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by takový věřitel byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění a nemohl z tohoto důvodu později svoji pohledávku řádně a včas přihlásit. Takového věřitele je při aplikaci závěrů plynoucích z citovaného usnesení Nejvyššího soudu nutné vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda do insolvenčního řízení, v němž insolvenční správce sepsal do soupisu majetkové podstaty nemovitosti, na nichž vázne zástavní právo za účelem zajištění jeho pohledávky, takovou pohledávku přihlašuje a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty, bude mít insolvenční soud za to, že tuto pohledávku neuplatnil, a tedy jeho pohledávka nebude z výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí uspokojena. Takovou výzvu je povinen vydat insolvenční soud (obecná propadná přihlašovací lhůta se také odvíjí od rozhodnutí insolvenčního soudu).

S ohledem na výše uvedené závěry je nutné, aby dříve, než soud rozhodne o tom, zda uvedená pohledávka byla přihlášena včas či opožděně, se zabýval tím, zda na předmětných nemovitostech bylo skutečně zřízeno zástavní právo pro zajištění této pohledávky, a tedy zda odvolatel je zajištěným věřitelem. Ze soupisu majetkové podstaty a ani ze zprávy insolvenčního správce zatím taková skutečnost nevyplývá a z veřejné části výpisu z katastru nemovitostí LV č. 178 tuto skutečnost ověřit nelze.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 219a o.s.ř. napadené usnesení zrušil a v souladu s ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7.října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová