1 VSPH 1399/2012-A-38
KSPA 56 INS 23962/2011 1 VSPH 1399/2012-A-38

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Lenka Matěchová, nar. 20. dubna 1975, bytem Spojil, Na Strejčku 160, IČO 60920530, zast. JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem Pardubice, 17. listopadu 623, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-31 ze dne 11. září 2012, ve znění usnesení č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-33 ze dne 27. září 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-31 ze dne 11. září 2012, ve znění usnesení č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-33 ze dne 27. září 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-31 ze dne 11. září 2012, ve znění usnesení č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-33 ze dne 27. září 2012 zastavil insolvenční řízení dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 20.12.2011 obdržel insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 28.2.2012 (A-19) soud dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, přičemž toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze. Dlužnice však dodnes zálohu neuhradila. Proto soud insolvenční řízení v souladu s § 108 odst. 3 IZ zastavil. Usnesením č.j. KSPA 56 INS 23962/2011-A-33 ze dne 27. září 2012 pak soud doplnil do záhlaví usnesení právního zástupce dlužnice.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že insolvenční návrh podala dne 20.12.2011, že soud měl rozhodnout o jejím úpadku do 4.1.2012 a odkázala na komentář J. Kotoučové a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 1122. Dále namítala, že o jejím návrhu o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy do 31.8.2012 bylo rozhodnuto zpětně usnesením ze dne 10.9.2012, přičemž toto usnesení nebylo doručeno jejímu právnímu zástupci a dlužnice se o prodloužení lhůty nemohla dozvědět. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 28.2.2012 (A-19), které bylo v odvolacím řízení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10.4.2012 (A-26), jež nabylo právní moci dne 13.4.2012, byla dlužnici uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení. K žádosti dlužnice soud stanovil novou lhůtu k úhradě zálohy, a to do 31.8.2012 (tedy v době, kdy i tato nová lhůta k úhradě zálohy již uplynula). Učinil tak usnesením ze dne 10.9.2012, jež bylo doručeno jen dlužnici vhozením do domovní schránky a nikoli jejímu právnímu zástupci.

Odvolací soud je toho názoru, že přes poněkud nestandardní postup insolvenčního soudu týkající se rozhodování o prodloužení lhůty k úhradě zálohy je napadené usnesení o zastavení řízení věcně správné. Již sama skutečnost, že insolvenční soud vyčkal se zastavením řízení (poté, kdy výše zálohy i lhůta k její úhradě byla najisto postavena rozhodnutím odvolacího soudu) až do 27. 9. 2012, svědčí o jeho více než vstřícném přístupu, takže za popsaného stavu věci, kdy dlužnice o existenci usnesení ze dne 10.9.2012 věděla (bylo zveřejněno následujícího dne v insolvenčním rejstříku a ona sama na něj v odvolání poukázala), leč dosud požadovanou zálohu neuhradila, je možno pokládat odvolání za nedůvodné. Odvolací soud má za to, že na prodloužení lhůty není právní nárok a že dlužnice měla k úhradě zálohy dostatečnou dobu, když potvrzující usnesení Vrchního soudu v Praze o uložení povinnosti uhradit zálohu nabylo právní moci dne 13.4.2012.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo je nezastaví a event. přikročí k vymáhání vyměřené zálohy. V daném případě měl soud I. stupně zjevně za to, že pro pokračování insolvenčního řízení nemá-v důsledku nezaplacení zálohy na jeho náklady-vytvořeny podmínky, a proto je zastavil. Odvolací soud se s postupem soudu I. stupně zcela ztotožňuje.

Jestliže soud I. stupně za této situace zastavil řízení o insolvenčním návrhu dlužnice, pak rozhodl správně a odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost je třeba dodat, že usnesení o zastavení řízení nezakládá překážku věci rozsouzené, a proto nic nebrání tomu, aby dlužnice po právní moci tohoto rozhodnutí podala insolvenční návrh znovu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. října 2012 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva