1 VSPH 1394/2016-B-17
KSCB 44 INS 2679/2016 1 VSPH 1394/2016-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav Zifčák, nar. 2. června 1984, IČO 73492299, bytem Praha 1, Rybná 716/24, zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 44 INS 2679/2016-B-7 ze dne 29. června 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 44 INS

2679/2016-B-7 ze dne 29. června 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Jaroslava Zifčáka (dále jen dlužník ), na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) a insolvenčnímu správci uložil ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu dlužníka soud usnesením ze dne 5.4.2016 (A-8) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.

V návrhu dlužník uvedl, že má závazky vůči České kanceláři pojistitelů, Deutsche Leasing ČR, s.r.o., Lubomíru Dolanskému, Vladimíru Alešovi, TONSTAV- SERVICE, s.r.o., Miloši Polákovi, Citibank Europe pls., Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českých Budějovicích, EICB Real Estate Srubec ve výši 5.444.450,18 Kč.

Dne 5.5.2016 bylo soudu doručeno podání Fio banky, a.s., která tvrdila za dlužníkem existenci pohledávky ve výši 55,12 mil. Kč na základě přistoupení isir.justi ce.cz dlužníka k závazku ze smlouvy o úvěru č. 101000001 ze dne 19.2.2010 uzavřené mezi právním předchůdcem Fio banky, a.s. Fio, družstevní záložna jako úvěrovým věřitelem a BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o. jako úvěrovým dlužníkem. Na základě dohody o přistoupení k závazku dlužník přistoupil k závazku ze smlouvy o úvěru č. 121000004 ze dne 16.1.2012 uzavřené mezi úvěrovým věřitelem a úvěrovým dlužníkem BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o., přičemž dlužník byl v rozhodné době jednatelem a společníkem společnosti BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o. Dne 2.5.2014 byl dlužníku doručen dopis o zesplatnění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. 1. V opomenutí uvedených závazků spatřoval věřitel nepoctivý záměr dlužníka i s ohledem na to, že dlužník vyhledal profesionální právní pomoc. Věřitel proto navrhoval, aby oddlužení dlužníka nebylo schváleno a aby úpadek byl řešen konkursem.

Dlužník se bránil, že právní titul pohledávky z úvěrové smlouvy č. 1 byl absolutně neplatný, protože dohoda byla s dlužníkem uzavřena jako se spotřebitelem a pohledávka nebyla z Fio, družstevní záložna, postoupena. Popíral výši pohledávky, tvrdil částečné uspokojení ze zástavy, která pohledávku zajišťovala. Ze stejných důvodů popíral dlužník i pohledávku č. 2.

Na přezkumném jednání insolvenční správce nepopřel žádnou z přihlášených pohledávek v celkové výši 60.292.063,60 Kč. Dlužník popřel pohledávku Fio banky, a.s. co do výše. Dlužník tvrdil, že závazek vůči Fio bance, a.s. nepřihlásil z důvodů, pro které pohledávku popřel, a potvrdil, že i další pohledávky vznikly na základě přistoupení k závazku BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o.

Soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 45/2010 a dospěl k závěru, že jestliže dlužník zatajil významnou část svých závazků (90%), které měly navíc i širší souvislost s podnikáním právnické osoby, jejímž byl společníkem a jednatelem, pak lze považovat přístup dlužníka k insolvenčnímu řízení jako lehkomyslný a nedbalý (i kdyby tak neučinil úmyslně) a že jím byl sledován nepoctivý záměr, když nebylo poctivé, že závazek, byť jej dlužník popíral, do seznamu závazků neuvedl. Soud proto oddlužení dlužníka neschválil a v souladu s § 405 odst. 1 a 2 IZ ve spojení s § 314 odst. 2 písm. b) IZ rozhodl o řešení úpadku nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodů I. až III. výroku a namítal odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř. a písm. g) o.s.ř., že pohledávka Fio banky, a.s. neexistovala a že se soud I. stupně okolnostmi uvedenými v popěrném úkonu nezabýval. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soud sen.zn. 29 NSČR 45/2010 měl za nepřiléhavé, když v daném případě šlo o zatajení závazků vůči zahraničním subjektům.

Tvrdil, že pohledávka Fio banky, a.s. byla neplatná a že zčásti byla uhrazena ze strany BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o. Dlužník popřel, že by si převzal přípis o zesplatnění pohledávky Fio banky, a.s. Namítal, že by jinak musel ad absurdum mezi své závazky uvést veškeré potenciální či uplatněné nároky všech osob bez ohledu na to, zda existují či nikoli, včetně již v minulosti uhrazených závazků a to s ohledem na možnost, že některý z věřitelů do řízení pohledávku přihlásí. Dlužník zpochybnil závěr o nepoctivém záměru s ohledem na neuvedení neexistujícího závazku do seznamu závazků bez dalšího. Odkázal na stanovisko insolvenčního správce vyjádřené na schůzi věřitelů o neexistenci nepoctivého záměru na straně dlužníka a že soud měl stanovisko insolvenčního správce posoudit a uvést, proč se s ním neztotožnil. Soudu I. stupně vytýkal, že se argumentací dlužníka stran neexistence pohledávky Fio banky, a.s. nezabýval a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby změnil bod I. výroku napadeného usnesení tak, že se schvaluje oddlužení dlužníka a současně zrušil body II. a III. výroku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 104 odst. 3 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Insolvenční zákon již opustil praxi demonstrativního výčtu možných příkladů nepoctivého záměru dlužníka a nechává posouzení poctivosti či nepoctivosti jednání dlužníka pouze na insolvenčním soudu. Za nepoctivý záměr tak lze v oddlužení považovat vše, co zpochybňuje jednání dlužníka ať už před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo při jeho podání. Za nepoctivý záměr tak může být považována např. předchozí trestná činnost dlužníka, převody majetku, jimiž snižuje možnost uspokojení svých věřitelů, nezřízené jednání, zatajení majetku v seznamu majetku či zatajení závazků, neuvedení všech svých příjmů apod.

V usnesení z 28. 7. 2011, sen.zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 14/2012 ), Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Ačkoli pohledávka Fio banky, a.s. představovala majoritní pohledávku, dlužník ji v rozporu s § 104 odst. 3 IZ neuvedl v seznamu závazků. Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 26.5.2016 plyne, že insolvenční správce nepopřel žádnou z přihlášených pohledávek.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 26.5.2016 dále plyne, že dlužník neuvedl pohledávku věřitele Fio banky, a.s. v seznamu závazků z důvodu, že považoval tento závazek za nulový, jiné závazky vyplývající z dohod o přistoupení k dluhu do seznamu závazků uvedl, protože je měl za fakticky existující.

Odvolací soud má za to, že dlužník byl v souladu s § 104 odst. 3 IZ povinen uvést do seznamu závazků i pohledávku věřitele Fio banka, a.s., když pro jiný postup nebyl důvod i s ohledem na to, že jiné závazky z dohod o přistoupení k dluhu dlužník v seznamu závazků uvedl (např. TONSTAV-SERVICE, s.r.o., EICB Real Estate Srubec, s.r.o.). Insolvenční zákon neukládá dlužníku možnost, aby v rámci seznamu závazků uvedl jen ty závazky, o kterých se domnívá, že existují, nýbrž je jeho povinností uvést veškeré závazky a k otázce existence závazků se dlužník může vyjádřit v rámci přezkumného jednání, kde je oprávněn pohledávky věřitelů co do pravosti, výše a pořadí popírat.

Jestliže dlužník neuvedl v seznamu závazků závazek v rozsahu 55,12 mil. Kč, tedy závazek, ohledně kterého by osoba průměrného rozumu s ohledem na jeho výši, tedy jeho význam, jistě s vyšší mírou pečlivosti uvažovala při vyhotovení seznamu závazků, jde tato skutečnost jen k tíži dlužníka. Vyšší míra pečlivosti se dá u dlužníka předpokládat i z toho důvodu, že působil jako jednatel a společník BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o. a měl tedy mít vyšší povědomí o tom, zda skutečně došlo k úplnému zapravení závazku věřitele s tak vysokou pohledávkou. Ostatně kdo jiný než jednatel a společník BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o. by měl být lépe obeznámen s pasivy BARX CONSTRUCTIONS, s.r.o., když jej jako statutární orgán v souladu s § 51 z.č. 90/2012 Sb. stíhala povinnost péče řádného hospodáře.

Odvolací argumentaci dlužníka nepokládal odvolací soud za přiléhavou, když neshledal rozumného důvodu pro to, aby byl závazek ve výši 55,12 mil. Kč v seznamu závazků pominut, když jiné závazky dlužníka, v daleko nižší výši pocházející rovněž z dohod o přistoupení k dluhu, v seznamu závazků uvedeny byly. Odvolací soud proto nepochybil, když shledal v opomenutí dlužníka lehkomyslný, nedbalý přístup s prvky nepoctivého záměru, a proto mu oddlužení neschválil.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. října 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík